Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Celé dva týdny od 17. listopadu byly v něčem jiné, zázračné, děly se věci. Mě krátce předtím sebrali estébáci a při výslechu tvrdili, že chystám ozbrojené povstání. Bál jsem se, že mě brzy zavřou, že chystají větší akci. A pak najednou, po sedmnáctém, jsem si uvědomil: tak už mě asi nedostanou, kluci. A k tomu ještě něco, lidé se na sebe koukali najednou jinak, přátelsky, spojenecky.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Třicet let nelze tak snadno zjednodušit a společnost nelze nahlížet jako jednu bytost. V porovnání s minulým režimem se těšíme vysoké míře svobody. Ona ovšem ukázala, jací jsme, že netvoříme žádný kompaktní celek. Ukázala, jaké máme ideály, že idejemi zrovna nežijeme, jsme velmi náchylní ke konzumu, manipulovatelní. Ale taky ve své jisté části vzdorní, bojovní, neústupní, jak se na svobodné lidi patří.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Hesla jsou jen hesla, pár jedinců je vysloví, dav se jich chytí. Pod hesly se žije realita. Asi nejtypičtější jev dneška: věta o pravdě a lásce a jejím vítězství nad lží a nenávistí se stala směšnou, používá se jako výsměch. Když ji vyslovíte, lidé se šklebí: blbec. Proč? Protože "my" jsme se moc nezměnili, jen víc, "svobodněji" ukazujeme, jací jsme.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Listopad 1989 přinesl především pád totalitního režimu. Ten lidé masově přivítali. Komplikace svobody si většinou nedovedli představit, později je zaskočily. Skutečnou hodnotou je svoboda, svobodné myšlení, svobodná víra, takto svobodně jsme ale mnozí žili i za totality. Tuhle nezávislost, ne-strach, máme v sobě pěstovat, kolem sebe šířit, každý z nás. Nějaký typ totality se klidně může vrátit.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
