Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Dojmy mám pouze zprostředkované zahraničními médii, protože jsem v té době byl pracovně v zahraničí. České noviny docházely do Maroka často s týdenním zpožděním. I zprostředkované informace ale mají emoční sílu. Za nejsilnější vzpomínku považuji zpravodajství (britské televize) ITN z Vyšehradské ulice, kde policejní složky brutálně zasahují proti mladým lidem, kteří jim oplácejí nabídkou květin.
Ta emoce symbolu násilí proti kráse a nevinnosti musela uvíznout v paměti každému, kdo ji viděl, byť jen v televizi. Pokračování střetů policie s mladými lidmi na Klárově ještě v pondělí vysílala (britská) stanice BBC. Poprvé jsem si všiml, že proti sobě stojí lidé přibližně stejného věku. Jedni s nadšením a květinami, druzí s bílými přilbami a štíty. To jsou vzpomínky na obrazy, které se mi vždy vybaví.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Jde určitě o úspěch. Máme svobodu, demokracii, tržní ekonomiku, žijeme v bezpečné zemi, ekonomice se daří, veřejné finance jsou v dobrém stavu. Jsme aktivní a sebevědomí členové Evropské unie, naše bezpečnost je garantována v NATO, kde jsme sami spolehlivým partnerem. Kde se dá mluvit o remíze, je průběh transformace.
Zbytečně se rozkradly stovky miliard korun, pod dohledem politiků především z ODS. Rozkradly se banky, investiční fondy a podniky. Regulace finančních trhů přišla o sedm let později, než měla. Politici neměli žádnou vizi pro ekonomiku a promarnili spoustu času a peněz, mohli jsme být už dávno někde jinde. Naši tehdejší političtí lídři pohrdlivě a pyšně odmítli využít zkušenosti úspěšných zemí.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Určitě nejde o vyprázdněná hesla, jde o základní pojmy a principy. Stále se ale musíme učit tyto pojmy žít a prožívat. Svoboda není jenom svoboda slova a projevu, jde třeba i o svobodu podnikání, která je základem tržní ekonomiky. Jde ale i o svobodu založit si vlastní politickou stranu či hnutí, což politici z takzvaných tradičních stran stále nejsou schopni strávit a pochopit. Součástí svobody také je, že politika nemusí být doménou profesionálních politiků, ale může do ní vstoupit i ten, kdo už v životě něco dokázal či vybudoval.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Měli bychom se naučit lépe chápat, že základem demokracie je především tolerance a otevřenost k různým názorům a k různému politickému přesvědčení. Mnoho takzvaných demokratů dnes pořádá na sociálních sítích štvanice na lidi s jiným názorem a jiným politickým přesvědčením či preferencí. Součástí svobody a demokracie je také schopnost přiznat prohru a tolerovat, že politici, které jsem volil, jsou zrovna v opozici.
Mnozí naši politici označují své politické oponenty a konkurenty za zlo a volají si na pomoc ulici a demonstranty. Jenže v demokracii se rozhoduje ve volbách. A když je nevyhraji, musím se polepšit a počkat si na příště. Demonstrovat je jistě svaté demokratické právo, když už se ale ptáte na pravdu a lásku, projevy mnoha demonstrujících jsou velmi nenávistné, agresivní a jejich argumenty vylhané.
Níže naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989:
