Primátor Jeny: Náš odpor proti komunismu měl dvě tváře

Petr Holub
14. 4. 2012 20:15
Albrecht Schröter v rozhovoru odpovídal na otázky spojené s neonacismem v Jeně
Primátor Jeny Albrecht Schröter.
Primátor Jeny Albrecht Schröter. | Foto: Facebook

Jena - Deset vražd přistěhovalců a dva bombové útoky má na svědomí teroristická skupina "Nacionálně-socialistický underground" původem z Jeny. Loni v listopadu o tom informovaly státní úřady, přesto se tehdy univerzitní město nedostalo do titulků jako centrum neonacismu.

Stejný měsíc dostal tamní primátor Albrecht Schröter Cenu za občanskou odvahu, kterou uděluje společnost Památník zavražděných židů Evropy za účinný zásah proti pravicovému radikalismu, antisemitismu a nacismu.

Schröter organizoval občanské protesty proti nacistickému pochodu, který měl loni v únoru připomenout zničení Drážďan britským letectvem v roce 1945. Schröter a jeho lidé neustoupili ani policii, která chtěla neonacistům uvolnit průchod městem. Letos se už pravicoví radikálové nepokusili drážďanskou akci opakovat.   

Sám Schröter zpochybňuje, že Nacionálně-socialistický underground pochází z Jeny, i když jeho tři protagonisté Uwe Mundlos, Uwe Böhnhardt a Beate Zschäpeová založili v polovině devadesátých let neonacistickou buňku v jenském sídlišti Winzerla.

"To je trochu sporné. Ti tři sice pocházejí z Jeny, ale mám dojem, že oficiální vznik Nacionálně-socialistického undergroundu se datuje až poté, co odešli. Před tím se tak nejmenoval. A nesmíme zapomenout, že se neskládal jen z těchto tří osob. Byl to okruh nejméně 20 lidí, kteří patřili k užšímu kroužku a kteří byli do všeho zasvěceni," obhajuje primátor Schröter (SPD) své město.

A.cz: Přesto zůstává otázka, proč se tři pravicoví teroristé seznámili právě v Jeně. Měli tu lepší podmínky?

Co se vytvořilo tady v Jeně, to se samozřejmě dělo i jinde. Je proto tragické, že je možné spojovat tuto formu extremismu právě s Jenou. Není možné se tvářit, že jsme bezchybní, Jena je ale prostě jako spousta ostatních měst pestrobarevný šátek, na kterém se najde pár hnědých skvrn.

A.cz: Jak se pravicoví radikálové u vás prosadili?

Jena byla centrem silného odporu proti komunistické NDR, mimo jiné tu bylo velmi aktivní hnutí skinhead. Protest proti režimu se v sedmdesátých a osmdesátých letech odehrával na dvou křídlech. Vedle občanských skupin jako Junge Gemeinde tu bylo ještě pravé křídlo, ze kterého se po revoluci velice rychle vyvinula neonacistická scéna. Pravicoví radikálové měli nachystanou živnou půdu již z dob před revolucí a otevřením hranic se snadněji dostávali k propagandistickým materiálům. Častější byla i setkání s radikály ze Západu.

Vyrostla velmi soudržná scéna, kterou ani v Jeně nebere společnost až na pár výjimek dost vážně. Lidé z církevních institucí, antifašistických spolků na tento problém velmi vehementně poukazovali, ale mám dojem, že mainstream tohoto města byl až příliš zaměstnán sám sebou a porevoluční dobou. Valná většina to tudíž nijak zvlášť neřešila.

Část radikálů pak odešla po častějších zásazích policie do Zwickau (pozn. red.: město na německé straně Krušných hor, kde byla i centrála Nacionálně-socialistického undergroundu).

Nacisté z profesorských rodin

A.cz: Kolik lidí z Jeny se dnes podle vašeho odhadu hlásí k pravicovým radikálům? 

V devadesátých letech tu byla scéna 60-70 mladých, kteří se k nacismu velmi otevřeně hlásili, obklopená 200 až 250 lidmi, kteří sebe vnímali jako sympatizanty. Ten počet je dnes o něco nižší. Upozorňují na sebe pomocí grafitti a internetu, existuje i tzv. Hnědý dům. Tuto budovu dnes už nesmějí používat a za posledních pět let nebyly povoleny žádné pochody.

A.cz: Z jakých sociálních skupin se nacisté rekrutují?

To nelze paušalizovat. Bohužel. Ti nejextrémnější nacisté pocházejí z profesorských rodin. Jeden z těch, kteří se dopustili oněch deseti vražd, je z profesorské rodiny v Jeně. Vždy se tedy nejedná o sociálně slabé nebo děti nezaměstnaných rodičů, i když tam samozřejmě tvoří většinu.

Extremistické ideologie mají zřejmě co do činění s životními poměry, chybějící perspektivou a osobními frustracemi. Vzpomeňte na teroristy z RAF v západním Německu, kteří pocházeli také z nejlepších rodin, dokonce z farářských rodin! Hlavně ale proboha nepiště, že z Jeny pocházejí všichni teroristé.

A.cz: Co se dá s neonacismem dělat?

Není to moc jasné, ale osobně nevidím cestu v tom, že se tito lidé odstřihnou a že se s nimi nebavíme. Kolikrát máte co dělat s vysoce inteligentními a také velmi nebezpečnými lidmi. Je těžké do této scény proniknout a je téměř beznadějné získat a vytáhnout zpátky ty, kteří tam jsou pevně zakotveni. Odpadlíků je minimum. Jediné, co může město dělat, je dát bez pardonu najevo jasný protest, což se týká i mě jako primátora. Musí se také více dělat pro mladé lidi z periferií a nějak je podchytit, než se jich dopídí neonacisté.

Z NDR trochu profitujeme

A.cz: Jena se stejně jako jiná východoněmecká města dosud nevypořádala ani s komunisty. V posledních městských volbách získali devatenáct procent, v zemských volbách ještě o deset procent více. Volí je důchodci nebo spíše mládež?

Komunisté tady mají zhruba 13-14 tisíc stálých voličů. Jsou to zčásti lidé, kteří byli v dobách NDR buďto součástí nomenklatury, pracovali ve straně a podnikových funkcích. Nebo jsou to důchodci, kteří často propadají pocitu, že dnes není nic tak jisté jako za starých dobrých časů NDR.

Foto: Profimedia.cz

Celá tato skupina tvoří asi 85 procent. Deset, maximálně patnáct procent jsou mladí lidé do pětatřiceti, kteří vnímají stranu Die Linke jako protestní. Proto se na partajních pozicích pak setkáváme s velmi mladými lidmi. Krajskému předsedovi nebylo myslím ani pětadvacet. Domnívám se však, že většina stálých voličů pomalu vymírá.

A.cz: Můžete dát kritikům porevolučních poměrů v něčem za pravdu? Nebylo bývalé východní Německo v něčem lepší?

Tahle otázka vždy zavání úvahami typu, že jsme se mohli vydat nějakou třetí cestou. Jsem sociální demokrat a do značné míry chápu levicovou vizi solidární společnosti, která se řekněme obejde bez diktatury, ideologie, propagandy. Nelze odsuzovat snahu vytvořit svět, ve kterém není tak velká propast mezi chudými a bohatými.

Pak jsou tu i praktické věci, ze kterých dnes profitujeme. Durynsko je kupříkladu zemí mateřských školek, zatímco staré spolkové země se je teď úmorně snaží stavět. Sjednocené Německo pomalu dochází k poznání, jak jsou užitečné lékařské domy, kterým jsme na východě říkali polikliniky.

Díky spojení odborné nebo podnikové praxe se školní výukou máme další trumf v rukávu. Dříve se to jmenovalo výuka v socialistické výrobě. Dalším praktickým dědictvím NDR je kvalitní systém místní dopravy. Díky tomu z NDR tak trochu profitujeme.

A.cz: Nebyla jednou z předností NDR emancipace žen?

Viděl bych to tak, kdyby šlo jen o to, že ženy mají stejná práva, šance, stejné mzdy. Jenže tzv. rovnoprávnost v NDR byla trochu zástěrkou. Ženská práce byla nutností a ženy musely často náročně pracovat proti své vůli. Důležitější je, aby se žena mohla rozhodovat ekonomicky svobodně, aby měla veškeré možnosti pracovat ve svém oboru a přitom měla prostor uchýlit se na nějakou dobu k rodině.

Genderová hnutí jsou teď velmi moderní, ale je třeba si uvědomit, že dříve byly ženy k budování socialismu doslova přitaženy za pačesy.

Šest bezdomovců ve městě

A.cz: V roce 1989 jste se aktivně podílel na revoluci v Jeně. S výsledky jste po dvaceti letech spokojen?

Vlastně ano. Podstatné body se splnily. Svoboda, možnost cestovat, možnost utvářet společnost. Jedna věc mi obzvlášť dělá radost. Před revolucí jsme měli obrovské problémy zachovat stavební a kulturní památky, znáte to z Prahy. NDR si vždy vybrala pár prestižních objektů typu vašeho Pražského hradu a na ostatní kašlala. Nechala je chátrat a většina byla před revolucí vyloženě na spadnutí. Že se za pět minut dvanáct podařilo zachránit tolik staveb, mě nesmírně těší.

Přesto se najde pár bodů, kde jsme měli trochu přesáhnout stávající společnost. Bylo tu jedno církevní hnutí, které si říkalo "Konziliarer Prozess". Kladli zajímavé otázky ohledně spravedlnosti v jiných společnostech. V těchto ohledech se naše kapitalistická prosperující společnost nedostala tak daleko, jak mohla být.

A.cz: Durynsko se dosud nemůže chlubit spravedlivým přístupem ke všem lidem?

Záleží na tom, jaký referenční bod zvolíme. Základem je sociální zabezpečení, sociální pomoc, důchody. V tom ohledu je na tom nejen celé Německo, ale i Durynsko velmi dobře, úroveň zabezpečení jednotlivce je vysoká. Vezměte si, že v Jeně máme 6 až 8 bezdomovců. Máme velmi dobře organizovaný azyl, takže skutečně nikdo, pokud to ovšem není jeho životní sen, nemusí spát pod mostem.

Foto: Profimedia.cz

Standard je nastaven skutečně vysoko, ale přesto máme dvoutřídní společnost. Příjemci druhého stupně podpory v nezaměstnanosti (pozn. red.: tito lidé odpovídají příjemcům české pomoci v hmotné nouzi) žijí právě s tolika penězi, za něž se ještě dá přežít. To jde rovněž pochopit jako otázku spravedlnosti. Jsem přesvědčený, že pro takové lidi toho musíme dělat více.

V Jeně to zkoušíme například tím, že jsme jim zlevnili jízdné v městské a příměstské dopravě na polovinu, aby neseděli doma a účastnili se života ve městě. Je třeba jim dopomoci k tomu, aby dosáhli na určitý stupeň blahobytu a aby byli společností akceptováni a dostali šanci. Jsou to zatím první pokusy a jsou to věci, které se nedají organizovat pouze státem.

Do té míry tedy rozhodně nejsme ideální společnost. Ani náhodou.

Všechno na malém prostoru

A.cz: Starostové v Německu se volí přímo. Kdo zvolil vás?

Zřejmě lidé ze všech vrstev společnosti. Důvodem může být, že mě Jena zná v různých souvislostech. Přišel jsem do města jako farář, tím člověk získá lidi okolo církve a jiných náboženských uskupení.

Podílel jsem se na událostech roku 1989 a myslím, že jsem tak získal více respektu od lidí, kteří chtěli překonat staré poměry. Poté jsem měl na starosti kulturní a sociální oblast. Tím je dán další spádový okruh. Větší procento budu mít nejspíš u vzdělanějších vrstev.

A.cz: Dalo by se tedy říci, že vás zvolila střední třída. Liší se tito lidé od střední třídy v západoněmeckém, třeba bavorském městě stejné velikosti, například relativně blízkém Würzburgu?

Styčné body tu jsou. Jde o univerzitní města, která si vytvořila určité historické sebevědomí. Rozdíly vidím v tom, že ve starých spolkových zemích stojí střední třída na pevnějších základech. Její vývoj a status nebyl tak zpřetrhán jako v NDR.

A.cz: Zdejší střední třída může připadat nejistá či ohrožená?

Tak jsem to úplně nemyslel. Spíš je to tak, že lidé, které obvykle zahrnujeme do střední třídy, jsou v Jeně zastoupeni mnoha vědeckými pracovníky, lidmi s nadstandardní profesí či zaměstnanci v oblastech inovačních technologií či služeb. Mnozí vyrostli po pádu komunismu, jsou více odděleni od tradičního sociálního prostředí a zaujímají zvláštní pozici.

Největší rozdíl mezi Würzburgem a naší střední třídou spočívá v té části, která ještě vyrůstala v komunismu. V touze po slušném životě a po demokratických hodnotách vyhledávala úkryty, kde se dalo mluvit, dělat kulturu, číst. Stejně jako u vás jsme za normálních okolností nesměli cestovat na západ. Tím se u nás vypěstovala určitá kultura pohostinnosti a srdečnosti.

Bylo pro nás důležité vítat zahraniční návštěvy, neboť jsme sami nikam nesměli. Obecně řečeno zažívám střední třídu pořád ještě jako otevřenou náruč, kterou zatím míjí saturovanost a přesycenost.

A.cz: Do Jeny se hodně lidí stěhuje, město doslova praská ve švech. Jaký to má důvod?

Jeden můj přítel ze Švýcarska to jednou vtipně komentoval: Jena je jako Švýcarsko, všechno má na malém prostoru.

 

Právě se děje

Další zprávy