Příběhy hrdinů: Gynekolog na kole vybírá statisíce, seniorka bojuje za romskou osadu

hrz hrz
23. 5. 2019 9:55
Nadace Via letos už podvaadvacáté udělila Cenu Via Bona těm, kteří pomáhají druhým. Mezi pěti oceněnými jsou čtyři jednotlivci a jedna firma, o výsledcích rozhodovala veřejnost svými hlasy v online hlasování. Ceny udělila nadace během slavnostního večera v pražském kině Bio Oko v kategoriích Dárcovská výzva, Dobrá firma, Srdcař a Mladý srdcař. Novinkami pro letošní rok bylo udělení zvláštní Ceny za dobré sousedství, a také vyhlášení prvního ročníku tzv. Sousedského týdne, v jehož rámci byly ceny uděleny.
Foto: Zuzana Hronová

Vítězka Zvláštní ceny za dobré sousedství Eva Lehotská

Kdysi dělnická kolonie Bedřiška je její srdeční záležitostí. Eva Lehotská v jednom z původních tzv. finských domků v minulosti bydlela a nyní se osadu, která několik let čelí snahám o demolici, snaží zachránit a udržet tady silnou a soudržnou sousedskou komunitu. V kolonii momentálně žije 26 rodin, tedy přibližně stovka obyvatel. Díky Eviným aktivitám tu funguje unikátní soužití romského a neromského obyvatelstva. Nebylo tomu tak vždycky.

"V roce 2010 se mezi místními vyostřily spory, které vyvrcholily vhozením zápalné láhve do domu jedné z romských rodin sousedem z majority. Všechno zlé je pro něco dobré. Právě to bylo tím impulsem, kdy si všichni lidé na Bedřišce uvědomili, že se něco musí změnit," vzpomíná Eva Lehotská.

Eva se začala aktivně angažovat a od té doby nepolevila. "První velký úklid Bedřišky iniciovala hned v roce 2010 a zapojila do něj všechny místní obyvatele. Eva se nikdy nevzdává. A to přesto, že sama má závažné zdravotní problémy," doplňuje Eliška Černá, která Evu na Cenu Via Bona nominovala. Eva v podstatě působí jako přirozená komunitní pracovnice. Sousedy obchází dům od domu, s každým se zastaví, vyslechne ho, vysvětlí, pomůže. Také chodí pravidelně na zasedání zastupitelstva obvodu i města a kriticky vystupuje proti záměru demolice osady a vystěhování obyvatel.

Bedřiška se stala poměrně klidným a čistým místem k životu. Obyvatelé si zvykli se potkávat a své problémy otevřeně řešit. Eva k tomu dodává: "Nejvíc mě těší, když vidím, kam se lidé z Bedřišky od roku 2010 posunuli. Když vidím čisté ulice, upravené domy, které si jejich nájemníci opravili na vlastní náklady. Když mě dítě pozdraví a zeptá se: Teto, kdy budeme zase uklízet? Když mi jedna z romských maminek hrdě hlásí, že její syn měl na vysvědčení samé jedničky a jen jednu trojku. O záchranu Bedřišky budu usilovat tak dlouho, jak bude potřeba a co mi síly budou stačit."

Více  čtěte zde: Zářný příklad inkluze? Romové se spojili s místními a bojují za osadu Bedřiška

 

Právě se děje

Další zprávy