Útěk od běsů i UHO. Tak se vracejí duševně nemocní do života

Fotky: Život po blázinci. Tudy se lidé vracejí zpátky "domů"
Zbláznit se je snadné, vrátit se do "normálního světa" je pro desetitisíce Čechů nadlidský úkol. Přitom nepotřebují mnoho, jen trochu pomoci. FOKUS je jedna z mála organizací, která to dělá. Dům v pražském Lehovci.
Nabízí lidem s dlouhodobou duševní chorobou bezpečné zázemí a poskytuje podporu pro získání dovedností a sebedůvěry.
Přijít mezi lidi se schizofrenií a požádat je o rozhovory a fotografování do novin se mi zdá jako jedna z největších troufalostí. Přesto jsem v domě na pražském Lehovci našel statečné lidi, kteří i přes stigmata, jaká na ně média, politici i většina společnosti lepí, souhlasili. Paní Alena, magistra přírodních věd, nám to tu ukáže.
Obývací pokoj.
Foto: Ludvík Hradilek
Ludvík Hradilek Ludvík Hradilek
31. 10. 2014 5:30
Pro tisíce lidí, kteří nejen v Praze trpí duševní chorobu, je k dispozici pouze pár desítek míst v chráněném bydlení. Ostatní jsou se svými depresemi, bludy či mániemi sami doma nebo v nemocnici.

Praha - "Představte si, že za vámi někdo přijde, že si máte umýt nádobí nebo prostřelit hlavu. Raději si prostřelíte hlavu, to je deprese," říká sedmatřicetiletý Vojtěch na verandě domu na okraji Prahy. Organizace Fokus v tomto domě zajišťuje komunitní bydlení, jednu ze svých služeb pro lidi s dlouhodobým duševním onemocněním 

Více než polovina  klientů má diagnózu schizofrenie, zbytek si rozdělují ostatní diagnózy (zejména bipolární porucha, obsedantně-kompulsivní porucha, posttraumatický stresový syndrom, poruchy osobnosti) a takzvané duální diagnózy, kdy duševní onemocnění komplikuje ještě drogová závislost.

„Představte si, že za vámi někdo přijde, že si máte umýt nádobí nebo prostřelit hlavu, raději si prostřelíte hlavu, to je deprese,“ říká Vojtěch
„Představte si, že za vámi někdo přijde, že si máte umýt nádobí nebo prostřelit hlavu, raději si prostřelíte hlavu, to je deprese,“ říká Vojtěch | Foto: Ludvík Hradilek

Kromě komunitního bydlení, kde žije osm lidí pohromadě, pronajímá Fokus sedm bytů, ve kterých žije 12 klientů. Pro dvacet lidí, kteří bydlí u sebe doma, zajišťují terénní služby.

Podobnou službu duševně nemocným nabízí v Praze už jen obecně prospěšná organizace Bona. 

Pro pět, možná i deset tisíc lidí, kteří v Praze mají duševní chorobu, je tak k dispozici pouze několik desítek míst v chráněném bydlení. Drtivá většina pacientů je se svými depresemi, bludy či mániemi sama doma nebo v nemocnici.

Za 37 dní zpátky v pavilonu číslo 27

Před šestnácti lety bral Vojtěch nějaké drogy. Pracoval v bezpečnostní službě, tam se dostal do konfliktu s kolegou a začal slyšet hlasy, sprostě mu nadávaly, byly agresivní, sílily. "Ty čů...u, neser se s ním, vraz mu nůž do břicha, do žeber," říkaly mu hlasy.

Skončil v bohnické nemocnici, absolvoval sedm elektrošoků a hlasů se zbavil. Po dvou letech ho pustili domů k mámě. Přestal brát léky a za 37 dní se vrátil na pavilón číslo 27, uzavřené oddělení, kterému se v Bohnicích přezdívá "neklid".

Když dostal "nutkání" třeba rozbít okno nebo někomu dát pěstí, sám požádal, aby ho přikurtovali.

Na pobyt v nemocnici si nestěžuje. "Byli na mě hodní," hodnotí zacházení, jehož se mu dostalo v Bohnicích.

UHO vystřídalo vlastní vaření

Ale teprve v komunitním domě organizace Fokus si uvědomuje, jak to je v nemocnici hrozné. “Rozdíl mezi pacientem a doktorem v Bohnicích znáte?“ usměje se trochu Vojtěch poprvé. "Doktor má klíče." Zamřížovaná okna, každý den stejné jídlo. "Víte, co je UHO?"

V komunitním bydlení je Vojtěch tři měsíce. "Tady nutkání nemám," popisuje svou zkušenost. Dvakrát týdně jezdí na terapie do sanatoria Ondřejov, kde má i svého psychiatra. 

Dívá se na televizi, kdy chce, jednou za týden uvaří pro všechny to, co má rád, uklidí společné prostory a má klid. Aby neseděl doma, jezdí za mámou, občas tam přespí. Rád by bydlel v bytě, kam by za ním někdo občas přišel a s něčím mu pomohl.

Kdo tu chce bydlet, musí k psychiatrovi a na plavání

Dagmar Jadrná je jedním z šesti terapeutů, kteří pomáhají klientům s návratem do "normálního světa". Když si četla po tragédii ve Žďáru nad Sázavou v novinách palcové titulky "Duševně nemocná žena vraždila", bylo jí smutno. "Je to stejně zavádějící informace, jako by psali "Diabetik zabíjel."

Pracuje se schizofreniky ve Fokusu dvanáct let. Krizových situací zažila nespočet, ale nikdy to neskončilo fyzickou agresí.

Dagmar Jadrná pracuje se schizofreniky ve Fokusu dvanáct let. Krizových situací zažila nespočet, ale nikdy to neskončilo fyzickou agresí.
Dagmar Jadrná pracuje se schizofreniky ve Fokusu dvanáct let. Krizových situací zažila nespočet, ale nikdy to neskončilo fyzickou agresí. | Foto: Ludvík Hradilek

Se svými pěti kolegy má na starosti čtyřicet klientů. Tady v komunitním bydlení je každý den někdo z nich. Kromě organizace společného bydlení, vaření a uklízení podporují klienty v dalších povinnostech. Kdo tu chce bydlet, musí pravidelně docházet k psychiatrovi a třikrát týdně absolvovat některou aktivitu venku. Stačí, když si jdou zaplavat nebo do divadla.

Co dostanou za tři tisíce?

Terapeuti pomáhají zajistit komunikaci s úřady, vyřídit důchod či sociální dávky. Polovina klientů chodí do práce, většinou v rámci organizace. Cvičí je v opětovném získání sociálních dovedností, péči o sebe samé, domácích pracích. 

Celá služba stojí klienta necelé tři tisíce korun.

Třiačtyřicetiletý pan Václav má za sebou bohatý život, pubertu strávil v pasťáku, později se živil jako živnostník, opravoval počítače. Pak ho dostaly termíny, dluhy, daně, předpisy, vyhlášky.

Tyran mě nutí si čistit zuby

Václav žertuje a vypadá, že je v pohodě, kvůli depresím strávil pět let v nemocnici, trpí abulií, úplnou ztrátou vůle. "Jediné, co mě těší, je se dobře najíst," říká a poplácává si své stoosmdesátikilové tělo. Ve společenské místnosti má svůj stůl, kde se snaží něco dělat. "Co mi dřív trvalo půl hodiny, dělám celý den," vysvětluje.

"Večer nemůžu spát a plánuju, co všechno ráno udělám, a druhý den v poledne mě nemůžou vzbudit a v jednu mě tady ten tyran tahá z postele a nutí mě vyčistit si zuby," směje se Václav.

"Tyran" je usměvavý terapeut Pavel Řeháček, neváží ani třetinu co jeho klient. Pro Václava je to "klíčový pracovník", s ním řeší především své plány, touhy a potřeby. "Taky tam napište, že mě nutí jíst zeleninu a chodit na procházky. Ještě že mě nenutí běhat, je to v jádru hodný kluk a my tady nějaký vyšší oko potřebujeme."

Pan Václav a jeho 180 kilo. "Co mi dřív trvalo půl hodiny, dělám teď celý den."
Pan Václav a jeho 180 kilo. "Co mi dřív trvalo půl hodiny, dělám teď celý den." | Foto: Ludvík Hradilek

Klient tu může zůstat dva roky, pak by měl již být schopen žít v chráněném bytě, kam za ním terapeuti docházejí podle potřeby několikrát týdně. Po dalších dvou nebo maximálně třech letech v chráněném bytě by měli být schopni vrátit se zpátky domů, pokud mají kam. I tam je budou terapeuti dál navštěvovat podle individuálních potřeb.

Doktoři a sestry mě spíš táhli dolů

Šestatřicetiletá magistra přírodních věd Alena Kubíková slyšela hlasy, už když chodila na gymnázium. Když se dostala do léčebny, mysleli, že má anorexii. Odmítala jíst, za dva měsíce zhubla o dvacet kilo, byla to deprese, součást její schizoafektivní poruchy.

Alena:"Bydlet doma s mámou? Na to nemám nervy."
Alena:"Bydlet doma s mámou? Na to nemám nervy." | Foto: Ludvík Hradilek

V léčebnách prožila sedm měsíců života a po dvou letech v komunitním bydlení má jasno. "Život je to hodně odlišný, tady je to svoboda. Doktoři a sestry mě spíš táhli dolů než nahoru. Potřebuji jen trochu pomoct."

Bydlela u mámy, ale tam se nemůže vrátit. "Nemám na to nervy," říká.

Paní Alena pracuje v Kavárně v podporovaném místě. Shání si práci v oboru organické chemie, který vystudovala, ale nepohrdla by ani místem laborantky.

Místa jsou stále obsazena

Lenka Škvorová, vedoucí týmu sociálních pracovníků, říká: "Místa u nás jsou stále obsazena, díky městským částem Prahy 14, 6, 2 a 4 máme ubytování pro 20 lidí, kdybychom měli sto míst, obsadíme je."

Lidé s duševním onemocněním se z nemocnice nemají kam vrátit, rozpadly se jim rodiny, zažili hrozné ponížení, trpí úzkostí, samotou. Často jsou ve finanční tísni. Na vyřízení invalidního důchodu se čeká dlouho, příspěvek na péči je nastaven tak, že na něj duševně nemocní nedosáhnou.

Proto je často problém, aby si klienti zaplatili služby Fokusu, i když nejsou drahé.

Nemají peníze a často si neuvědomují ztrátu sociálních návyků. Jaký dospělý inteligentní člověk bude chtít platit za to, aby mu někdo připomínal, že se má mýt nebo jak hospodařit s penězi?

Na stole svítí svíčky, vedle chlebíčků leží dárky. Paní Alena se loučí.
Na stole svítí svíčky, vedle chlebíčků leží dárky. Paní Alena se loučí. | Foto: Ludvík Hradilek

Lenka Škvorová si myslí, že by všem pomohlo, kdyby služby sociální rehabilitace byly pro duševně nemocné zdarma.

Dnes se v bytě chystá malá slavnost. Přišli všichni terapeuti i obyvatelé bytu. Na stole svítí svíčky, vedle chlebíčků leží dárky. Paní Alena se loučí. Spolu s ní se pomalu vrací do "normálního" světa i paní Eva.

Během společného pobytu se z nich staly kamarádky, chtěly by bydlet spolu. Zanedlouho se budou stěhovat do chráněného bytu v centru Prahy.

Příběh bankovní úřednice

Bipolární porucha se u paní Evy projevila, když vedla pobočku IPB banky. Stres z krachu, naštvaní klienti, změny s novým vlastníkem, propouštění. Rok byla na neschopence, v depresi ležela celé dny v posteli u zapnuté televize.

Rozpadla se jí rodina.

Když depresi vystřídala mánie, dokázala nemožné, v České spořitelně si na svůj invalidní důchod půjčila dvě stě tisíc a rozdala je na charitu. "Byla jsem jako Ježíšek, rozdávala jsem dárky," vzpomíná. "Máte tisíc procent energie, je to skvělý pocit!"

Dokonce dostala od Prahy 3 sociální byt, ale nemůže se tam ještě vrátit. Zatím si troufá do chráněného bytu, ale když všechno půjde dobře, nastěhuje se do svého.

"Fokus mně zachránil život, kdybych se v Bohnicích dostala na chronický pavilón, dodělala bych se úplně," říká potichu paní Eva.

Facebooková stránka autora

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy