Praha - "S tím, jak se ekonomické produkty a energetické zájmy stávají prioritou, mám pocit, a obzvláště v poslední době, jako kdyby lidská práva a občanské svobody byly jednoduše příslovečnou třešničkou na dortu. Ozdobou. Ozdobou toho, co je považováno za skutečně podstatné a důležité - materiálního růstu a rozvoje," varoval ve svém posledním projevu Václav Havel.
Sám svá slova již nemohl říci, v zastoupení je přednesl jeho blízký přítel a ředitel Nadace Fórum 2000 Oldřich Černý při příležitosti kulatého stolu na téma "Demokracie a lidská práva v Asii", jež nadace pořádala.
Bylo to jen týden před tím, než autor slov zemřel, tedy při příležitosti poslední návštěvy tibetského duchovního vůdce Dalajlámy v Praze.
Deník Aktuálně.cz pátral po pozadí vzniku posledního Havlova textu. Zjistil přitom, že jedním z impulzů k jeho sepsání byla náhlá návštěva Dalajlámy. Ten přitom přijel mimořádně do Prahy právě kvůli svému příteli.
"Nějakým způsobem se zprávy o Václavově zdravotním vztahu dostali k Dalajlámovi, a on to pojal neskutečným způsobem. Bylo to, jako když máte tetičku v nemocnici pod Petřínem a vy bydlíte ve Vršovicích. Akorát ty Vršovice byly Dharamsala a ta nemocnice Praha," připodobňuje Oldřich Černý.
O Dalajlámově příjezdu hovoří jako o zázraku. Původně, když jeho přílet do Prahy domlouval, Dalajlámův aparát mu sdělil, že nejbližší volný termín vidí v polovině příštího roku, kdy by se návštěva Čech stala součástí většího turné po Evropě. „Já jsem říkal, nene, musí to být nejpozději v prosinci," vzpomíná šéf Fóra 2000.
Návštěva se postupně rozrostla o přednášku na filozofické fakultě na téma lidská práva, které se ovšem již Václav Havel osobně neúčastnil. Zaznělo při ní ale jeho poslední úvodní zamyšlení.
"Seděli jsme s Václavem Havlem, který mi řekl, že on už asi nic nenapíše. Mluvili jsme o jeho strachu, že nastává doba, která nebude příznivá obraně lidských práv, což v tom textu je," líčí vznik posledního poselství.
Během hovoru přiznává, že to byl on, kdo text podle pokynů svého přítele sestavoval. „Domluvili jsme se na tom, že vyberu z nejrůznějších pramenů jeho nejzásadnější myšlenky na téma lidských práv, a dám to dohromady. Je to Havel, nejsem to já," zdůrazňuje.
Oba muži se pak dohodli, že v textu by se měla objevit i Havlova obava z obecného ústupu zájmu o lidská práva a jejich vnímání jako něco, co je již nadstavba, a kterou je možné si dovolit jen v případě blahobytu.
Zprvu dokonce uvažovali, že Havel přednese text osobně, tato varianta ovšem padla přibližně týden před Dalajlámovým příletem. Důvod byl jasný - zdravotní stav. "Byl na tom špatně s dechem, s hlasem…," připomíná Oldřich Černý.
Oba přátelé si nad projev opět sedli, prokonzultovali jej, Havel jej doplnil konečnými poznámkami, pustil do éteru.
"Ten jeho poslední projev, je pro mne esenciální Havel - to nejdůležitější, za čím si stál," dodává Černý.
