Příběh Palachova hrobu vypovídá o stupňující se komunistické zvůli i teroru StB

Jan Gazdík Jan Gazdík
21. 1. 2020 11:43
Tragický příběh Jana Palacha, který se upálil před 51 lety, neskončil jeho smrtí. Zásadní události se odehrávaly i v jeho druhém, posmrtném životě. A nebyl to svět mimo, byl naopak velmi reálný, drsný a bezohledný. Především k Palachově rodině, ale i studentovým ostatkům, které byly potajmu vykopány a zpopelněny. Zlikvidován byl také Palachův hrob. Režim se bál i mrtvého Jana Palacha.
25. 2. 1969: Pohřeb Jana Palacha (uprostřed maminka Libuše, druhý zleva bratr Jiří). Palachovy ostatky se poté stěhovaly - v roce 1973 z pražských Olšan do Všetat a pak v roce 1990 opět na Olšany.
25. 2. 1969: Pohřeb Jana Palacha (uprostřed maminka Libuše, druhý zleva bratr Jiří). Palachovy ostatky se poté stěhovaly - v roce 1973 z pražských Olšan do Všetat a pak v roce 1990 opět na Olšany. | Foto: ReproFoto z dokumentárního filmu České televize "Příběh Palachova hrobu" z roku 1996.

Palachova památka byla již několik měsíců po jeho smrti cílevědomě vymazávána z kolektivní paměti československé společnosti. Zatímco Libuše Palachová dostala 19. ledna 1969 telegram s kondolencí politických vůdců - prezidenta Ludvíka Svobody, Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského a Oldřicha Černíka -, tak už při prvním výročí v lednu 1970 nebylo jméno jejího syna v Československu veřejně připomínáno.

I několik pokusů postavit Palachův pomník skončilo bez úspěchu - o jejich iniciátory se navíc začala zajímat tajná policie.

"To, co se odehrálo ještě před pohřbem Jana Palacha a pak i s jeho hrobem na Olšanském hřbitově v roce 1970 a pak o tři roky později, je tím nejhorším dnem, které předvedl komunistický režim a jeho Státní bezpečnost," říká Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se Palachovi dlouhodobě věnuje.

StB nejdříve znemožnila pochování Jana Palacha na vyšehradském Slavíně, jak navrhovali studenti, přestože pražský administrátor kardinál František Tomášek nabídl na Slavíně místo, které patřilo církvi. Jako kompromis byl nakonec zvolen hrob na pražských Olšanech. Jenomže i z tohoto kompromisu se stalo poutní místo, které navštěvovaly stovky lidí z celé republiky. Bezpečnostní složky navíc uváděly, že Palachův hrob navštěvují i zahraniční turisté či diplomaté, a to se nelíbilo normalizátorům v čele KSČ.

Z Palachova hrobu tedy úřady již v červenci 1970, jen tři týdny po instalaci, odstranily bronzový reliéf od sochaře Olbrama Zoubka. V říjnu 1973 po dlouhodobém vydírání tajnou policií souhlasili nakonec Libuše Palachová s Jiřím Palachem s exhumací a následným zpopelněním Janových pozůstatků.

Olbram Zoubek vzpomínal, jak šli s Libuší Palachovou dokonce i za prezidentem Ludvíkem Svobodou a snažili se to změnit: "Pro nás přišla nějaká úřednice. Když jsem řekl, kdo jsme, tak obešla pult, poklonila se po pás tetičce. Bylo to strašně dojemné. Pak šla dozadu. Za chvíli se vrátila celá ubrečená, doslova strhaná, jak ji někdo vzadu strašně sprdnul, a řekla, že prezidentská kancelář nebude nic dělat, že je to marné. Tak jsme šli na primátora, který nás také nepřijal."

Sochař sice neuspěl, náhrobek ale neodstranil. Udělala to za něj tajně Státní bezpečnost v noci 17. července 1970. Ještě pár měsíců zůstal bronzový reliéf v šatně hrobníků zastrčen za starými skříňkami. Pak ho roztavili ve slévárně ZUKOV, kde byl odlit.

To, co děláte s Jendovým hrobem, je svinstvo, řekl Palachův bratr Jiří

Jenomže lidé chodili k Palachovu hrobu dál, přestože tam držela hlídky Veřejná bezpečnost, která návštěvníky dokonce zadržovala a někteří z nich se pak ocitli před soudem. Pohřební služba byla navíc úkolována, aby z Palachova hrobu odstraňovala vše, co k němu lidé nosili. Dokonce i jeho fotografii, kterou tam dala Palachova maminka.

"Režim dělal zkrátka vše pro to, aby Palachův hrob nevypadal jako často navštěvovaný. Lidé tam nosili dokonce i básničky," říká historik Blažek.

Palachův bratr Jiří v dokumentu ČT "Příběh Palachova hrobu" z roku 1996 popsal vydírání a tlak úřadů následovně: "Maminka byla pozvána na Národní výbor hlavního města Prahy ve věci přemístění bratrova hrobu a já tam jel s ní. Referent nám řekl, zda bychom souhlasili s tím, aby bratr byl exhumován a jeho ostatky byly převezeny do Všetat. Když jsme se ptali proč, tak nám to zdůvodňoval, že hrob Jendy budí veřejné pohoršení… a také prý kvůli hygieně. Že je tam spousta květin, které zahnívají, že je tam pak zápach."

A když se Jiří Palach zeptal, jaké to bude mít důsledky, pokud s přemístěním bratrova hrobu souhlasit nebudou, tak se dozvěděl, že: "Bude nařízena soudní exhumace. Váš bratr a váš syn, paní Palachová, bude pohřben do společného hrobu a vy nebudete vědět, kde ho máte."

"Řekl jsem referentovi, že je to svinstvo, že s tím nesouhlasíme a na jeho návrh přistupujeme jen proto, že nás vydírá," popsal praktiky tehdejšího režimu Jiří Palach.

Akce tajné policie "Hrob"

  • V rámci akce Státní bezpečnosti s krycím názvem "Hrob" bylo pak zlikvidováno místo posledního Palachova odpočinku na Olšanských hřbitovech, které původně navštěvovalo velké množství lidí. Přinášeli na hrob květiny, zapalovali zde svíčky a nechávali na papírkách napsané vzkazy. Návštěvy hrobu neustaly ani poté, kdy byla v červenci 1970 odstraněna bronzová náhrobní deska od sochaře Olbrama Zoubka, která byla několik měsíců  nato roztavena. Mezi přicházejícími byla také řada zahraničních turistů a diplomatů.
  • "Upozorňuji na nepříznivou situaci, která se soustavně při příležitosti různých výročí vyvíjí kolem hrobu Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. Toto místo se stále stává dostaveníčkem protisocialistických a nepřátelských elementů, včetně provokativních návštěv vízových cizinců. Tak tomu bylo i letos v době 5. výročí internacionální pomoci spřátelených armád proti kontrarevoluci. Na tomto místě se různým způsobem demonstruje boj proti současnému zřízení. Téměř denně dochází z řad cizinců i našich občanů k jednání, které je nutno ve smyslu našich zákonů řešit." (Z návrhu zástupce náčelníka Správy StB Praha mjr. Karla Kupce na přemístění hrobu Jana Palacha, 6. září 1973)

Jenže to pokračovalo: Palachovy exhumované ostatky (ochotu hrobníků je vykopat podpořily dvě lahve koňaku na účet eráru) byly spáleny ve strašnickém krematoriu a urna s popelem byla předaná rodině. StB pak cíleně rozšiřovala zprávy, že hrozí krádež Palachovy urny.

Libuši Palachové navíc doporučili, aby s jejím uložením posečkala, až skončí páté výročí sebeupálení jejího syna. To byl ostatně hlavní důvod, proč se exhumace v akci StB "Hrob" uskutečnila. Palachův hrob ve Všetatech pak vždy při výročích jeho sebeupálení StB pečlivě sledovala.

Na původním místě Palachova hrobu na pražských Olšanech byl vztyčen nový náhrobek s nápisem, že jsou tam umístěny ostatky Marie Jedličkové.

"… z tetičky vynutili souhlas, aby byl její syn vykopanej, zpopelněnej a převezenej do Všetat, ona podlehla. V novinách stálo, že se tak stalo na přání rodiny, ale to je nesmysl, bylo to na vynucený souhlas rodiny," dodal Olbram Zoubek.

Všetaty připomínaly v lednu 1989 obleženou pevnost s hlídkami a zátarasy

Příběh Palachova hrobu názorně ukazuje stupňování tlaku na lidi, které režim považoval za nepřátele, ale i to, co všechno si vůči lidem bez všech skrupulí dovolil. Bronzový reliéf Palachova hrobu byl tak například nesmyslně vykreslen jako provokace s mužskou ohořelou postavou, třebaže šlo o důstojný pomník prostý jakýchkoliv protikomunistických symbolů.

"Absurdita komunistického režimu byla stále více zjevná. V lednu 1989 tak StB bránila lidem, aby přišli na hřbitov ve Všetatech, zastavovala vlaky a vytahovala z nich lidi, odvážela je z Všetat. Ty tehdy připomínaly obleženou pevnost s hlídkami a zátarasy, nad kterou létal vrtulník," popisuje manévry historik Blažek. Nikdo - včetně příbuzných Jana Palacha - nemohl navštívit hrob rodiny Palachových.

V den úmrtí Jana Palacha 21. ledna se členové opozičních uskupení přesto vydali do Všetat uctít Palachovu památku. Jedním z hlavních organizátorů pochodu byl tehdejší mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý. Ten ještě s Ondřejem Bartoškou pronikl nakonec jako jediný skrz kordony StB do blízkosti hřbitova.

"Nádraží v Praze byla obsazena, nepouštěli lidi do vlaku," řekl již dříve Aktuálně.cz advokát Devátý. "Já jsem nastoupil až v Kbelích, kde nehlídali. Z vlaku jsem vystoupil ještě před zastávkou, když stál na červenou."

Společně s Bartoškou se proplížili ke hřbitovu. "Hodili jsme tam trnovou korunu a věnec, který jsme cestou udělali. Zpátky jsme šli každý svojí cestou. Já jsem se doplazil přes pole k další vesnici a schoval se na nádraží pod budkou," popsal.

Lednové demonstrace během Palachova týdne v roce 1989 předznamenaly pád komunistického režimu v Československu. Na Václavském náměstí se v jeho horní části scházely (zvláště v den jeho sebeupálení 16. ledna) pravidelně tisíce lidí, kteří zpívali hymnu a provolávali "Svobodu, svobodu!". 

Bezpečnostní složky byly z nečekaného srocení nervózní a za použití vodních děl a slzných plynů vytlačovaly z náměstí všechny lidi včetně náhodných chodců, kteří s demonstrací neměli nic společného. Během Palachova týdne bylo podle zpráv pro tehdejší ministerstvo vnitra "perlustrováno 2021 osob, počet zadržených a předvedených osob dosáhl 851, zjištěno 76 trestných činů a 127 přečinů".

Likvidace Palachova hrobu připomíná ty nejbrutálnější komunistické represe

Snaha komunistického režimu vymazat vzpomínku na Jana Palacha z pamětí lidí navazuje podle Petra Blažka na předchozí nelidskou totalitní praxi, kdy ostatky jeho kritiků či odpůrců, ale i těch, kteří byli jako agenti-chodci zastřeleni na hranicích či popraveni, nebyly až na výjimky příbuzným vydávány. Většina těl či popela těchto lidí mizela v anonymních hromadných hrobech.

A netýká se to jen takových osobností, jako byl utýraný válečný hrdina stíhací pilot RAF Josef Bryks, jehož popel byl vysypán do společného hrobu s ostatky dalších umučených či zemřelých politických vězňů, ale třeba i spisovatele a scenáristy Jana Procházky. Otřesný je pak příběh Josefa Smrkovského z roku 1974, jehož urna byla nalezena na toaletě rychlíku do Vídně se lživým vysvětlením režimu, že z republiky ji chtěly vyvézt "reakční síly". Nemluvě už o pohřbu Františka Kriegla v prosinci 1979, který se musel odehrát téměř potajmu. 

Z dochovaných dokumentů vyplývá, že hlavním iniciátorem ostudných manévrů s ostatky Jana Palacha byl předseda pražského městského výboru KSČ Antonín Kapek (jeden z autorů takzvaného zvacího dopisu k obsazení Československa vojsky států Varšavské smlouvy z roku 1968, 23. května 1990 spáchal sebevraždu).

Olšanský hrob Jana Palacha v původní podobě i s obnoveným reliéfem Olbrama Zoubka byl obnoven až v roce 1990. Od té doby se u něj konají pravidelná výroční pietní setkání. V roce 1991 udělil prezident Václav Havel Janu Palachovi společně s Janem Zajícem státní vyznamenání in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

VIDEO: Kamarád Jana Palacha promluvil, ale byl to normální rozumný chlap

Palach byl dobrý žák, sečtělý, měl jasný světonázor, prodíral se životem sám s matkou. Věděl, o co v životě jde. Jeho čin nebyl zbytečný, říká Hamr | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 4 minutami

Pokus o start rakety společnosti Virgin Orbit miliardáře Richarda Bransona se nezdařil

První testovací let rakety vesmírné společnosti Virgin Orbit miliardáře Richarda Bransona se nezdařil kvůli blíže nespecifikované poruše. Raketa vypuštěná ze speciálně upraveného letounu měla na oběžnou dráhu dopravit satelit, selhala však krátce po startu. S odvoláním na prohlášení společnosti o tom dnes informovala agentura Reuters.

Více než 21 metrů dlouhá raketa LauncherOne měla odstartovat ve výšce 10.600 metrů ze speciálně upraveného letounu boeing 747 pojmenovaného jako Cosmic Girl (Vesmírná dívka).

Zdroj: ČTK
Další zprávy