Narodil se 26.června 1926 ve Sviadnově, jeho otec byl v obci starostou. Blízko Sviadnova bylo letiště a to se Milo Komínkovi stalo osudným.
Stal se žákem Masarykovy letecké ligy, absolvoval výcvik pilota a parašutisty. V roce 1945 začal létat jako letecký akrobat.
1946
V pražské Melantrichově ulici si v roce 1946 založil Československou leteckou reklamní kancelář.
Z turné po čtyřech světadílech - Evropě, Asii, Austrálii i Americe - se vrátil v prosinci 1947. S nabídkami na angažmá se Komínkovi hlasil i Hollywood.
1948
Únor 1948 znamená katastrofu. Na firmu nasazují komunisté nucenou zprávu, letadla zabavují. Komínek má zákaz přístupu na veškerá letiště ČSR, pravidelně se musí hlásit na policii.
Už v dubnu chce Komínek se země znásilňované komunisty utéct. Nepovede se. Pohraničníci Komínkovu skupinu dopadnou blízko hranic a on končí s prostřeleným břichem ve vězení.
Trochu absurdním štěstím se pro něj stává zvolení Klementa Gottwalda prezidentem. Je amnestie a Komínek může vězení opustit. Vrací se domů, kde dlouho nepobude.
Odchází do Beskyd, aby se přidal k partyzánům, kteří chtějí s komunisty bojovat. V srpnu 1948 je však skupina zatčena blízko Jablunkova.
Dne 6. října je Komínek Státním soudem v Ostravě odsouzen na dvacet let. Propuštěn je až 26.května 1965, opět na amnestii. Ta je vyhlášena u příležitosti 20.osvobození ČSR.
1968
Mezi lety 1966 až 1968 opět trénuje a vrací se k akrobacii. Vystupuje na mezinárodních leteckých dnech v Maďarsku, Švýcarsku, Rakousku a Kanadě.
Ve Frýdku-Místku zakládá organizaci bývalých politických vězňů K-231.
Československo opustí pár dní před okupací, 6.srpna. Množství výhrůžek se prý už nedá vydržet.
Odjíždí do Vídně. Tam se v srpnu účastní demonstrací proti okupaci Československa, v listopadu odlétá do Kanady. V Torontu zůstává dvaadvacet let.
1969 - 1989
V Kanadě se snaží bojovat s režimem na dálku. Organizuje československý exil, vydává časopisy, zkouší vysílání pro Čechy a Slováky na kabelových televizích. Vydává knihu I pod oblohou je peklo o poměrech v komunistických koncentrácích.
1990
Vrací se do vlasti. V roce 1992 je rehabilitován, v roce 1993 se stává čestným občanem obce Pržno. Vydává časopis Svědomí.
Je několikrát navržen na státní vyznamenání, ovšem bez úspěchu. Například Senát jeho vyznamenání schválí, Poslanecká sněmovna to odmítá.
Scénář se několikrát víceméně opakuje. Komínek se těmto historkám směje a říká, že je jako Anton Špelec, ostrostřelec. Nakonec známého českého komika, který má ve filmu hlavní roli, Komínek poznal osobně. „V roce 1948 jsme s Burianem seděli na Pankráci. Burian tam dělal chodbaře."
