Příběh cizince naruby: Dnes vědec, trvale bytem v ČR

Markéta Žižková
1. 4. 2012 17:12
Jacques Moliba přišel do Česka před 13 lety, pracuje v Akademii věd a zpívá ve skupině
Jacques Moliba přišel do Česka před třinácti lety.
Jacques Moliba přišel do Česka před třinácti lety. | Foto: Archiv Jacquese Moliby

Praha - Vzdálenost mezi Prahou a Kinshasou - hlavním městem Demokratické republiky Kongo - je více než 6 tisíc kilometrů. A právě tuto dálku překonal před třinácti lety Jacques Celestin Moliba Bankanza.

V roce 1970 se narodil ve vesnici Mpangi v zemi rovníkové Afriky. O necelých třicet let později svou vlast, kde vystudoval magisterské studium geografie, opustil a přišel do Česka pokračovat v doktorském studiu na Přírodovědecké fakultě UK.

Demokratickou republiku Kongo v té době sužovala válka, která v roce 1997 a o rok později zasáhla i Kinshasu. "Můj odchod ale nebyl spojen s touto válkou, i když jsem byl rád, že jsem v té době Kongo opustil," vysvětluje Jacques Moliba.

Dnes pracuje jako vědecký asistent klimatolog v Akademii věd ČR a zpívá v hudební skupině Nsango Malamu přinášející do středoevropského státu závan konžských písní. V Česku má trvalý pobyt.

Jacques Moliba přitom přiznává, že jeho začátky v Česku nebyly úplně jednoduché. "Musel jsem se přizpůsobit místním meteorologickým podmínkám a zápasit s češtinou," vysvětluje.

Před nástupem na českou vysokou školu absolvoval pětiměsíční intenzivní kurz češtiny, i tak ale pro něj nebylo snadné komunikovat česky.

Naučil se chodit na houby

"Když jsem pak začal studovat, nedostatky v češtině byly příčinou každodenního stresu. Složité bylo také porozumět místní kultuře, zvykům a přizpůsobit si jim. Žít v České republice tak, jak se tu žije, a zároveň si zachovat svou identitu," dodává. Vysvětluje také, že kulturní a jazyková bariéra může být někdy pro cizince tak velká, že se ji nepodaří překonat, uzavřou se do sebe a skončí na okraji společnosti.

To ale nebyl případ Jacquese Moliby. A co mu k rychlému začlenění do české společnosti pomohlo? "Život na koleji, kde bylo jen pár cizinců, fakulta, sbor Českobratrské církve evangelické, kam jsem hned začal chodit. Do tohoto sboru patří pěvecký sbor Naši pěvci, v němž jsem začal zpívat. Pomohla i skupina křesťanských studentů a další," popisuje Moliba.

Jak ve škole, tak ve volném čase tak byl denně ve styku s Čechy. "Na těchto setkáních jsem musel mluvit česky - i když špatně, a měl jsem také příležitost naučit se různým místním zvykům, jako je chození na pivo, plesy a koncerty vážné hudby nebo třeba sbírání hub," dodal.

Časem také vyzkoušel sporty, které se člověku z rovníkového Konga zdály velmi exotické: lyžování, florbal, později i bruslení na ledě. Podle svých slov ovšem nechtěl jen přijímat, ale také dávat něco ze své kultury. Například zpěv nebo bubnování.

"Dnes mám radost, že se v České republice bubnování tak rozšiřuje. V roce 1999, když jsem přišel, tomu tak nebylo. Stejně tak i konžské písně jsou nyní sem tam známy," vysvětluje.

Zaměstnání našel už při studiu

Jacques Moliba přiznává, že měl na rozdíl od mnoha cizinců štěstí. Zaměstnání našel už při studiu. "Vím, že pro cizince není jednoduché sehnat práci. Volná místa nemusí být vždy dobrá a prioritou vlády je řešit především nezaměstnanost občanů, nikoli cizinců. Když se navíc práce najde, může být překážkou byrokracie," říká.

Moliba se v Česku uplatnil jako vědecký pracovník. Pracuje jako klimatolog v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a zabývá se prostorovým modelováním klimatických proměnných. Účastní se různých vědeckých setkání v České republice i zahraničí.

Jak sám říká, ve vědě nehraje jeho národnost žádnou roli.

Podívejte se, jak vypadá den etiopského školáka:

K setkávání africké a české kultury přispívá hudební skupina Nsango Malamu, jejímž je Moliba členem a která zpívá africké písně.

"Hudbou Konga a Angoly se snažíme otevřít širokému spektru posluchačů nové obzory do světa africké hudby. Zaměřujeme se na prezentování africké kultury zpěvem a slovy. Zpíváme duchovní i tradiční folklorní písně v afrických jazycích lingala, kikongo a v některých písních jazykem Swahili," popisuje.

Návrat do Konga nevylučuje

V hudební skupině se potkávají lidé pocházející z afrických zemí a Češi, které spojuje zpěv. "Zpívají nejen v kostelech v rámci bohoslužeb, festivalů spirituálu a etnické hudby, ale často také na benefičních koncertech po celé republice," vyjmenovává Moliba.

Přitom nevylučuje, že by se jednoho dne přestěhoval zpět do Konga: "Kongo je moje vlast, nemám problém se tam vrátit." Dodává ale, že na rozhodování už není sám. V České republice se oženil a založil rodinu. "Kde chceme žít, se rozhodneme společně. Odejít do Konga ale v tuto chvíli neplánujeme," dodává.

 

Právě se děje

Další zprávy