Praha - Původně to byla jen tvář neznámé ženy na černobílé fotografii z období nacistické okupace.
Teď už Židovské muzeum v Praze ví, že onou neznámou je Františka Gutmannová, manželka velkoprůmyslníka Viléma Gutmanna, jehož rodina v 19. století spoluzakládala Vítkovické železárny.
A podařilo se zjistit i to, že paní Gutmannová zahynula v Osvětimi, kam byla převezena z Terezína v říjnu 1944.
Židovské muzeum se na podzim 2008 rozhodlo vypátrat jména a osudy stovek lidí, jejichž portréty se dochovaly na stovkách fotografií z okupačních let. Jen u zlomku z nich totiž byla známa jejich identita.
Poznáte tváře na fotografiích?
Muzeum snímky vystavilo nejprve ve vestibulu Židovské obce v Praze a následně na internetu, kde zveřejnilo i výzvu, aby se přihlásili všichni, kteří by někoho na fotce poznali a znali i jeho osud. Tak se podařilo odhalit i "neznámou" Františku Gutmannovou.
Rodina Gutmannova
- Gutmannovi patřili v předválečném Československu k významným průmyslníkům.
- Zakladatel rodinného podnikání byl Wilhelm Gutmann (1826-1895), který pocházel z významné židovské rodiny z Lipníku nad Bečvou.
- Studoval teologii, ale později se začal věnovat podnikání.
- Obchodoval s obilím, se sádrou a později i s uhlím, díky němuž zbohatl.
- Uhlí dovážel do Rakouska z Horního Slezska. Spolu s bratrem pak koupil vlastní doly.
- Roku 1873 se s rodinou Rothschildů podíleli na vzniku Vítkovického horního a hutního těžířstva, dnešních Vítkovických železáren.
- V roce 1878 byl Wilhlem a jeho bratr povýšeni za zásluhy o rozvoj průmyslu do rytířského stavu.
- Wilhelm založil v Lipníku ústav pro přestárlé, ve Vídni dětskou nemocnici, spoluzaložil i židovské učiliště.
"Jedna paní ze Židovské obce viděla její fotografii a poznala jí. Za války totiž jeden člen její rodiny s paní Gutmannovou pracoval," řekl Aktuálně.cz Martin Jelínek z Židovského muzea.
Právě Jelínek celou pátrací akci odstartoval. Jako student muzeologie na filozofické fakultě v Brně napsal bakalářskou práci, v níž se zabýval možnostmi, jak identifikovat neznámé osoby na fotkách z fotoarchivu Židovského muzea, kde už tenkrát pracoval. Pak se rozhodl ve svém bádání pokračovat.
"Ze zhruba čtyř set zveřejněných fotografií se mi zatím podařilo identifikovat něco přes sto lidí," konstatuje Jelínek.
Pomáhá i policejní databáze
Hlavním zdrojem informací při pátrání po téměř 70 let starých fotografií je Institut Terezínské iniciativy a jejich projekt Terezínské album, v jehož rámci jsou digitalizovány rovněž fondy policejního ředitelství v Národním archivu. Tyto dokumenty jsou pak hlavním zdrojem informací a srovnávacím materiálem.
Jelínek při pátrání používá i Facebook, Skype nebo různé geneologické servery, kde lidé zveřejňují rodokmeny své rodiny. Snímky neznámých Židů zveřejňují pravidelně i Obecní noviny, měsíčník Židovské obce v Praze.
Občas se také někdo sám přihlásí s tím, že na některé ze zveřejněných fotografií dotyčnou osobu poznal.
Okupaci přežil manžel a jedna dcera
To je i případ zmiňované Františky Gutmannové, která se vdala do rodiny významných předválečných průmyslníků. Její manžel Vilém si v letech 1919 a 1920 nechal v Brně vystavět činžovní vilu, která je dnes kulturní památkou.
Ve třicátých letech se Františce a Vilému Gutmannových narodili čtyři děti, tři děvčata a chlapec. Konce války se ovšem podle dostupných informací dožil jen otec a jedna z dcer, která přežila Osvětim.
"Údaje o rodině Gutmannů jsou zatím stále kusé," poznamenal Martin Jelínek z Židovského muzea.
Syn zemřel v Terezíně
Jelínkovi se podařilo zjistit, že otci Vilémovi se nejspíš podařilo před okupací emigrovat.
Matku Františku a její tři děti byly dočasně chráněny před transportem tím, že pracovali v pražské židovské obci. "Podle archivních záznamů byli ale všichni v srpnu 1944 zatčeni a následně z pankrácké věznice předáni do terezínské Malé pevnosti," uvedl Martin Jelínek.
V říjnu 1944 následoval transport do Osvětimi, z níž se po osvobození vrátila podle dostupných údajů jen nejstarší dcera Eliška. Syn František Vilém zemřel ještě v Terezíně, pár dní před transportem.
S identifikací pomohlo i Aktuálně.cz
S identifikací lidí na fotografiích pomohlo i Aktuálně.cz. Když o pátrání po neznámých tvářích napsalo poprvé v lednu 2009, ozvali se na základě článku dva lidé, přímí potomci dvou mužů, kteří okupaci přežili.
Martin Jelínek odhaduje, že práce na identifikaci bude trvat ještě zhruba dva až tři roky. Díky tomu, jak se historické prameny digitalizují, usnadňuje se i vyhledávání neznámých osob.
"Nejspíš se mi nepodaří poznat všechny a zůstane určité procento lidí, které se nepodaří identifikovat. Doufám, že to procento bude co nejmenší," dodal Jelínek.
