Lidé přijíždějí na parkoviště u Podolského mostu, aby si užili pohled na Orlickou přehradu. Naklánějí se přes kamenné zábradlí levobřežní vyhlídky a nechávají se fascinovat pohledem pod sebou. Na vodním díle, které umí v Česku zadržet nejvíce vody, se dlouhotrvající sucho projevuje velmi výrazně, patrné je to zejména ze záběrů z dronu.
Jindy několik metrů hluboká zátočina poblíž mostu už je celá nad vodou. Skupinky lidí mohou nyní sestoupit po holém kamenitém úbočí až k místu, kde se z hladiny pomalu noří pozůstatky původního mostu. Ten při stavbě přehrady rozebrali a převezli na Lužnici. Nyní je známý jako Stádlecký a jde o poslední empírový řetězový most v Česku.
Tábořiště na pravém břehu za současným mostem zeje prázdnotou. Do vody nikdo nevstupuje, její nazelenalá barva dokazuje, že kvůli dlouhotrvajícím vysokým teplotám v ní vládnou sinice. Jen rybáři se nenechají bakteriemi odradit. Pokles hladiny Orlíku z kóty 349,90 metru nad mořem, na kterou se přehrada plní za ideálních podmínek, se 12. srpna pohyboval pod 338 m n. m. Jednalo se o rozdíl dvanácti metrů.
Jedenáct kilometrů vzdušnou čarou na sever po proudu dokazují záběry z dronu, že úroveň rozmnožení sinic je tu ještě výraznější. Výletní loď skrz ně připlouvá pod hrad Zvíkov, aby nabrala cestující. U sluncem rozpálených zvrásněných svahů, které bývaly pod vodou, kotví malé plavidlo, u něhož lezou dva odvážlivci do zeleně zbarvené vody. Na skalách pod hradem se vine díky usazeninám světlá čára jako důkaz toho, jak musí správci přehrady snižovat hladinu.
Dalších devatenáct kilometrů vzdušnou čarou na sever, u hráze Orlíku, je vodní dílo o poznání širší. Ale i tak musí návštěvníci kempu Popelíky sestupovat k vodě desítky metrů. Tady se plavat může. Vltava je v těchto místech bez sinic a viditelnost ve vodě je dobrá.
Na hrázi stavaři momentálně budují nový bezpečnostní přeliv, který má přehradu zabezpečit proti extrémním povodním. Teď ale Orlík vykonává svoji druhou zásadní funkci. V době dlouhotrvajícího sucha musí zajistit, aby na posledním místě vltavské kaskády ve Vraném odtékalo minimálně 40 metrů krychlových za sekundu.
Podle generálního ředitele Povodí Vltava se blíží doba, kdy vodohospodáři přestanou Orlík upouštět. Až mu hladina klesne na kótu 334,60 metru nad mořem, „práci“ za něj přeberou Slapy. Petr Kubala v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu přiznal, že s tímto vývojem s největší pravděpodobností nepohnou ani srážky, které meteorologové slibují pro příští dny.
„Pokud by poté Slapy klesly na 246,60 m n. m., opět se začne snižovat hladina Orlíku až na minimální kótu svého zásobního prostoru, který leží na 329,60 m n. m. Jestliže by přesto sucho svíralo povodí i nadále, snížil by se odtok z kaskády na hodnotu přítoku tak, aby hladina dále neklesala,“ informovalo Povodí Vltavy o postupu už v roce 2015. Z kaskády tak odteče jen tolik vody, kolik do ní přiteče.
Pokud by taková situace nastala už nyní, tak bez vody z Orlíku a Slap by podle Kubaly byl průtok Vltavy v Praze jen kolem deseti až 15 metrů krychlových za sekundu. To by bylo nedostatečné například pro vodárenské odběry či ředění vypouštěných vyčištěných odpadních vod. „A to není jenom o Praze, je to o celém dolním úseku Vltavy a potom Labe,“ nastínil tíživý scénář Kubala.
Vodohospodáři odpouští čtyřicet metrů krychlových za sekundu už od 10. dubna a za tu dobu z vltavské kaskády „nadlepšili“ průtok o více než 200 milionů metrů krychlových. „Když si vezmete, že by vám tam těch 200 milionů kubíků neteklo, tak to máme suchý skoro celý ten rok… Čili opravdu je vidět, že ty nádrže plní tento účel,“ prohlásil šéf Povodí Vltava v Radiožurnálu.
Sdílet
Nejnovější videa
