Pro vzmáhající se československé opoziční hnutí byla slavná Mitterrandova "snídaně s disidenty" jedinečným projevem podpory od hlavy významného evropského státu v době, kdy byl jakýkoli veřejný nesouhlas s komunistickou mocí tvrdě potlačován.
Již při slavnostním přípitku 8. prosince 1988 na Pražském hradě Mitterrand ohromil komunistické činitele citací z pamětí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a zmínkou o velkém ohlasu Pražského jara 1968 ve Francii.
Ještě větší rozruch ale hned druhý den vzbudila Mitterrandova snídaně s představiteli disentu. Slavné snídaně se zúčastnili kromě Havla Jiří Dienstbier, Karel Srp, Miloš Hájek, Václav Malý, Petr Uhl, Ladislav Lis a Rudolf Battěk. Snídaně, původně plánována na tři čtvrtě hodiny, se protáhla na hodinu a půl.
Setkat se s disidenty bylo prý prezidentovo hlavní přání (během návštěvy se sešel také s kardinálem Františkem Tomáškem a s bratislavskými studenty), uvedl později někdejší politický poradce Mitterranda Jean Musitelli. Šlo o součást jeho snah o kontakt se všemi složkami občanské společnosti v zájmu pochopení toho, co se v zemi děje.
Setkání s disidenty bylo na této úrovni vůbec první v tehdejších socialistických zemích s výjimkou SSSR, kde už ale tehdy, jak Musitelli řekl, vládla jiná atmosféra.
Snídani zahájil proroctvím
Podle něj doprovázelo schůzku ovzduší "velké srdečnosti, přátelství". Ze svých tehdejších záznamů citoval slova Václava Havla, že jde o neocenitelnou podporu boji disidentů. Snídani tehdy Mitterrand zahájil proroctvím, že "je rád, že se zde setkává s předními osobnostmi doby příští".
Tehdejší československá veřejnost mohla číst v komunistickém listu Rudé právo z 10. prosince 1988 Mitterrandova slova z tiskové konference, že se kromě oficiálních představitelů setkal také se signatáři Charty 77: "Setkal jsem se nejen s vedoucími představiteli, ale také s určitým počtem lidí, kteří jsou v opozici systému v této zemi. Mohu si tedy udělat obrázek o lidech žijících v této zemi."
Mitterrandova návštěva přispěla také k historicky prvnímu oficiálnímu povolení opoziční manifestace na Den lidských práv 10. prosince 1988 na žižkovském Škroupově náměstí, kde vystoupil Václav Havel. O několik měsíců později se Mitterrand z Paříže zasazoval o Havlovo propuštění z vězení a s pozdějším prezidentem Havlem jej po prvním setkání v prosinci 1988 pojilo trvalé osobní přátelství.
