Před útokem se ukryl na WC. Modlil jsem se, ať přežiju, říká

Lucie Stuchlíková Lucie Stuchlíková
24. 2. 2015 17:48
Svědek v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje tragickou střelbu v restauraci v Uherském Brodě. "Ty dvě hodiny, co jsem tam čekal, byly hrozně dlouhé. Podruhé jsem se narodil," říká.
Svědek útoku Petr Gabriel (repro Česká televize).
Svědek útoku Petr Gabriel (repro Česká televize). | Foto: Aktuálně.cz

Uherský Brod - Petr Gabriel chodil na oběd do restaurace Družba v Uherském Brodě téměř každý den. V úterý přišel o trochu dřív než obvykle a na schodech minul nenápadného staršího muže, který nejspíš jen o několik minut později v restauraci postřílel osm lidí a pak zastřelil sám sebe.

Petra Gabriela zachránilo, že hned po příchodu do restaurace zamířil na toaletu. Poté, co slyšel výstřely, se v místnosti zabarikádoval. Telefonem informoval manželku - shodou okolností asistentku starosty - o tom, co se uvnitř děje.

“Dvě hodiny jsem se modlil, abych to přežil. Osvobodila mě až zásahovka,” líčí drama v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Na schodech do restaurace jste se potkal s pravděpodobným útočníkem...
Nevím jistě, jestli to byl on. Ale vzhledem k tomu, že jsem ho předbíhal a za dvě minuty začala střelba, tak je to dost pravděpodobné.

Jak ten člověk vypadal?
Byl starší, trochu prošedivělý. Ničím mě nezaujal. Jen když jsem ho předběhl, tak jsem mu poděkoval, že mě pustil, a řekl mu, že na něj oběd určitě taky zbude. Nic mi na to neodpověděl, zastavil se a já jsem pokračoval dovnitř. Šel jsem rovnou na záchod a to mi zachránilo život.

Jak jste reagoval, když jste uslyšel střelbu?
Zrovna jsem chtěl vyjít ven a uslyšel jsem to. Nejdřív jsem ani nevěděl, jestli to je střelba. Vy poznáte střelbu? Říkal jsem si, jestli to nejsou nějaké dělbuchy. Ale zůstal jsem uvnitř, nedalo se tam ani zamknout. Seděl jsem tam a dvě hodiny se modlil, abych to přežil.

Na co jste myslel?
Na to, abych se odtamtud dostal. Taky se mi pořád honilo hlavou, že jsou tam zranění. Slyšel jsem nějaké vzdechy, křik ne. Pak byl slyšet řinkot skla, jak padalo ze stolů. Ty dvě hodiny, co jsem tam čekal, byly hrozně dlouhé. Podruhé jsem se narodil.

Foto: Restaurace Družba

Také jste volal své ženě. Co jste jí řekl?
Mluvil jsem potichu, protože jsem se nechtěl prozradit. Takže ona mi vůbec nerozuměla, co říkám, bylo to zoufalé. Potom jsem jí to vypisoval ve zprávě, pak to pochopila. Ona mě informovala, co se děje venku, a já jsem jí psal, co se děje uvnitř. Ale moc jsem toho nevěděl. Byl jsem zabarikádovaný, osvobodila mě až zásahovka. Ti mě prohlédli a šel jsem za manželkou ven, nerozhlížel jsem se.

Do té restaurace jste chodil často?
Ano, chodil jsem tam dost často. Většinou jsem přišel trošku později, ale zrovna dneska jsem šel dřív, měl jsem hlad. Znal jsem se tam s číšníkem. Ani nevím jistě, jestli tam nebyl. Ale mám informaci, že snad ne.

 

Právě se děje

Další zprávy