Působilo to dojmem, jako když si rodina uspořádá krátkou oslavu, přestože ví, že ji tíží vážné problémy, které můžou skončit rozpadem rodiny. V podobné situaci se ve středu odpoledne ocitli poslanci. Na jednu stranu se sešli ve značně slavnostní atmosféře k připomínce 100. výročí prvního jednání poslanců, zároveň ale mnozí z nich řešili v kuloárech, zda padne Andrej Babiš a s ním i celá vláda.

Na několik okamžiků se ale poslanci přece jen přenesli do historie, k prvnímu dni jednání Revolučního národního shromáždění, které zvolilo aklamací prezidentem Československa T. G. Masaryka.

"I tehdy, před sto lety, stejně jako dnes, jak jste si mohli všimnout, procházeli poslanci čestnou stráží sokolů do tohoto stejného historického sálu. " prohlásil předseda sněmovny Radek Vondráček, který popisoval, jak před celým stoletím jednací místnost, která sloužila jako sklad, vypadala ještě před zasedáním. 

"V zasedací síni starodávného Sněmu Království českého bylo skladiště aprovizace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky. Vzduch byl nasycen zápachem brambor a vůní moučných výrobků," podotkl Vondráček do zaplněného sálu a připomněl historická data ohledně prvního zasedání.

"V tento den, přesně před sto lety, v 10.40 hodin, tři dny po podpisu příměří nad zákopy první světové války, patnáct dnů od Martinské deklarace Slováků a sedmnáct dní po vyhlášení Československé republiky se naplnila česká a slovenská státní idea," podotkl Vondráček. 

Po něm dostal slovo předseda Národní rady Slovenské republiky Andrej Danko, který si pochvaloval vzájemné česko - slovenské vztahy a vzpomínal, jak například v minulosti poslouchal Karla Kryla. Tento vztah byl cítit i v zákulisí, když Danko čekal na začátek schůze, velmi přátelsky se zdravil s řadou českých poslanců.

Zazvonil na zvon a první schůze začala

Součástí slavnostní schůze je také výstava historických dokumentů, ze kterých si lze udělat obrázek o tom, co se před sto lety dělo. "První schůze Národního shromáždění, historický den národa československého," hlásil velký hlavní titulek večerního vydání Národních listů z 14. listopadu 1918. Noviny také informovaly, že úvodní řeč měl Karel Kramář, stejně jako oznamovaly, že prvním prezidentem byl zvolený T. G. Masaryk, předsedou vlády Kramář a předsedou Národního shromáždění poslanec František Tomášek.

Z dobových stenoprotokolů lze také zjistit, že celé zasedání začalo tím, že Kramář zazvonil na zvon a začal mluvit. "Slavné národní shromáždění! Z příkazu Národního výboru zahajuji Národní shromáždění. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ," začal velmi vznešeně a podobně pokračoval i dál.

"Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti. Hrdinou války byl náš československý lid. Ať bylo nejhůře, nezmalátněl, nedal se zlákati ani sliby, ani zastrašiti hrozbami a ačkoliv tak úžasně trpěl hladem, zimou a nedostatkem, stál pevně a nezlomně a s tou železnou vůlí, neznající kompromisů, vedl politiku českou na cesty vítězné!" řečnil přesně v místech, kde je Sněmovna i v současnosti.

Blesková volba Masaryka

Z dobových zápisků je také zřejmé, jak spontánně probíhala volba prvního československého prezidenta. Kramář jeho kandidaturu navrhl a vzápětí oznámil jeho zvolení.

"Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český. A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. A abychom doplnili všechno to, pak prosím Vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka," hlásil Kramář, jehož slova byla podle stenoprotokolu přerušována potleskem či zvoláním sláva či výborně.

"Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky," oznámil opět za velkého nadšení přítomných.