Jazykovědec Karel Oliva. | Foto: Jakub Plíhal

Jazykovědec Karel Oliva

Myslím si, zcela v souladu s argumentací Jana Hamáčka, že k takovému kroku nejsou žádné racionální důvody. Jistěže k tomu mohou být nějaké důvody emotivní, ty bych ale pro znění takové novely nebral v úvahu. Přechylování je součástí českého jazykového systému, který zejména umožňuje bezproblémové skloňování ženských osobních jmen. Takové vyjádření pádu je nutné pro správnost české věty, bez přechylování by naopak často byla gramatická správnost narušena a především by věta ztrácela přinejmenším jasnost, často i vůbec srozumitelnost.

Rovněž bych chtěl upozornit na to, že novela se týká zápisu jména do matriky, případně snad i nějakých dalších, odvozených úředních dokumentů, a nikomu nepředpisuje, jak se má představovat ve společnosti, co si má psát na vizitky nebo na dveře a podobně. Připadá mi to jako do značné míry uměle vyvolávaný problém, zákony nikomu nenutí, jak bude sám/sama sebe nazývat, to je věcí každého, jaká bude společenská akceptace přechylování či nepřechylování je věc jiná, tu novela ani zákon neřeší a ani řešit nemohou, to je otázka společenského a samozřejmě zejména jazykového vývoje který ale, myslím, v tomto bodě dává výraznou většinovou přednost zažitému modelu.