Praha/Ženeva - Učil dýchat nemocného prezidenta Václava Havla a za pomoc mu vyjadřuje vděčnost Jaromír Jágr nebo poslední vítěz Davis Cupu Radek Štěpánek, který o něm řekl: "Pro mě je skoro jako Bůh, bezmezně mu důvěřuju."

Profesor Pavel Kolář však za svoji hlavní práci považuje péči o běžné pacienty s pohybovou patologií a k bilanci muže, který za dva dny oslaví padesáté narozeniny, patří i to, že svůj obor - fyzioterapii - povýšil v Česku i ve světě na respektovaný obor.

"Je nyní mnohem více akceptován. Má právoplatné místo v medicíně, ale ještě není dostatečně chápán," řekl Kolář v rozhovoru pro agenturu ČTK v Ženevě, kde se právě stará o další české tenisty v utkání prvního kola Davisova poháru.

"Důležitý je výsledek práce, aby se vytvářel respekt k tomu oboru, ne ke mně. Snahou je, aby naše přístupy byly integrovány do medicíny a v určitém směru se staly součástí myšlení jiných klinických oborů. Tímto směrem se snažím teď hodně jít," uvedl.

Pavel Kolář trpí Bechtěrevovou chorobou, ale nepovažuje ji za handicap ve srovnání s tím, co denně vidí kolem sebe.

Bilance 50

Věk prý většinou nevnímá, ale s padesátkou začal trochu bilancovat. "Přeci jen více než v minulosti přemítám a rozhoduji se, jak dál upřít energii," řekl Kolář.

Kolář je od roku 1999 je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a fakultní nemocnice v Motole a zároveň proděkanem 2. LF UK. 

Jako pedagog působí na českých i zahraničních univerzitách a loni na jaře otevřel v Praze na Chodově svoji kliniku Centrum pohybové medicíny.

Ke svému oboru se možná dostal řízením osudu. Myslel na práva, ale i kvůli zraněním z gymnastiky zamířil na nově otevřený obor fyzioterapie. "To, že jsem si vybral tento obor, bylo intuitivní. Jsem vděčný, že jsem si vybral směr, u kterého si myslím, že mám trochu nadání a naplňuje mě," konstatoval Kolář.

Navázal na uznávanou českou školu, která vyšla od žáků profesora Kamila Hennera, a rozvinul ji o vlastní poznatky. Často na něj ale prý koukali skrz prsty a brát jeho obor na stejné úrovni s ostatními medicínskými odbornostmi dlouho nechtěli.

"Začátky byly těžké, ale důležité je vytrvat. Důležitá je také poctivost a třetí vlastností, která se nedá úplně přesně definovat, je normálnost. Když jste normální, vytrvalý a poctivý, tak se myšlenky prosadí," tvrdí.

Směrem k vědě

Stále více se chce věnovat vědecké činnosti a předávání zkušeností o svém konceptu, který vychází z vývojové kineziologie. "Je potřeba najít lidi schopné s mravními základy, což je v našem oboru hodně důležité, neboť v poslední době se často terapeutické postupy podřizují byznysu. Tento přístup často znehodnocuje přirozený smysl těchto postupů," řekl.

Snaží se pracovat na objektivizaci postupů a metod v diagnostice a léčbě. "Diagnostika i terapie jsou v našem oboru opřeny především o funkci mozku, kde se však obtížně hledá objektivizační metoda tolik vyžadovaná současnou medicínou. V řadě dílčích oblastí proto chybějí důkazy a já bych se rád do budoucna více věnoval činnosti směrem k exaktnímu objasňování těchto postupů tak, aby měly jednoznačné medicínské zdůvodnění," uvedl.

Jeho vlastní nemoc ho naučila dobře relaxovat a ovlivnit vnitřní stav.

"Relaxace znamená, že umíte ovlivnit vnitřní napětí natolik, že to má své důsledky i pro vývoj onemocnění. Je to někdy důležitější než cvičení. Tomu se naučíte pouze přes prožitek. U nás se více cvičí v posilovně svaly, ale prožitek pohybu se skoro netrénuje."

Jak odmítnout

Dodnes je Kolář na rozpacích, když ho někdo požádá o pomoc, ale on musí odmítnout. Je natolik vytížený, že všem pomoci nemůže.

"Měl jsem období, kdy jsem se tím hrozně trápil. Ale člověk si musí uvědomit, že den má počet hodin, člověk má omezenou fyzickou schopnost, takže jsem se musel naučit říkat ne," uvedl.

Na Kolářovo vytížení doplácí i jeho rodina, manželka a tři děti. "Máme to nastaveno tak, že rodina respektuje moji práci a hodně mi v tom pomáhá," řekl Kolář.

Řada lidí má o jeho práci mylné představy. Myslí si, že přijdou s bolavými zády a řeknou: Tak se mnou něco udělejte.

Jenomže fyzioterapie není opravárenství. "Důležité je dát lidem klíč a zapojit je do procesu léčby. Nemusíte je ani někdy léčit, ale stačí jim vytvořit správný náhled jejich onemocnění. Moje schopnosti jsou v řadě případů přeceňované," tvrdí Kolář.

U sportovců se učím

Pomoc sportovcům bere jako doplněk své práce i jako ponaučení do každodenní činnosti. "Zabývám se pohybovou funkcí a u nich je až na geniální úrovni. A na druhé části spektra to jsou postižené děti a dospělí s poruchami motoriky. V určitém směru mám možnost se u sportovců naučit, jak se na některé problémy dívat u postižených dětí a jak jim nabídnout postupy, které mohou zlepšit jejich stav," uvedl Kolář.

V současnosti ho trápí rozklad motivace nastupující generace. Mladí nemají prakticky žádné překážky. "Pro tvorbu motivační struktury je dobré si prožít těžší dobu. Dnešní doba k tomu předpoklady nedává a vidíte to i v politice, že doba negeneruje osobnosti," konstatoval.

"Mě taky práce ne vždy baví, šel bych si někdy zahrát tenis nebo byl v klidu na chalupě, ale motivace musí být časově delší a musí směřovat k tomu, že když se člověk ohlídne, tak aby život nebyl tak prázdný," řekl.