Praha - Do Česka se po půl roce vrací apoštolský nuncius. Prezident Václav Klaus, který v poslední době stále častěji projevuje náklonnost ke katolické církvi, stvrdil v pozici velvyslance Vatikánu arcibiskupa Giuseppe Leanzu.
Církevní diplomat přitom z posledního diplomatického angažmá odcházel za bouřlivých okolností. Sloužil v Irsku a letos v létě místo opustil poté, co tamní konzervativní premiér Enda Kenny i parlament nebývale tvrdě kritizovali Vatikán kvůli krytí skandálů zneužívání dětí církevními hodnostáři.
Leanza osobně není se zločiny spojován, ale čelil podezření, že k vyšetřování těchto zločinů - jak napsala britská BBC - "přistupoval s pohrdáním".
Útěk jako z Číny
Leanzu jmenoval papež Benedikt XVI. před měsícem, do Prahy přijel až minulý čtvrtek. Přijetí u Klause přišlo okamžitě.
"Nuncius má u nás postavení tzv. doyena neboli stařešiny diplomatického sboru. Ti jsou přijímání podle protokolu jako první v pořadí, bez ohledu na to, jak dlouho již pobývají v zemi vyslání, tedy v České republice," řekl Aktuálně.cz šéf hradního protokolu Jindřich Forejt.
O Leanzově přesunu do Česka se rozhodlo letos v červenci. Krátce poté, co se Vatikán odhodlal k naprosto nezvyklému kroku a svého velvyslance papež z Dublinu odvolal, nejprve ke konzultacím, posléze natrvalo. K takovému kroku se přitom papežové odhodlávali v uplynulém století jen ojediněle - například ze strachu z lynčování po komunistickém převratu v Číně.
Laenza byl irskou veřejností kritizován v roce 2009 v souvislosti se zprávou soudkyně Ivonne Murhyové, která vedla vládní vyšetřovací komisi, jež došla k závěru, že představitelé katolické církve v Dublinu po desetiletí kryli fyzické a sexuální násilí páchané klérem na dětech. Zároveň jim měli umožňovat ve zločinech pokračovat - tím, že je přesouvali na nové farnosti.
Leanza neměl se zločiny osobně nic společného, ty se totiž děly i desetiletí před jeho příjezdem do Dublinu v roce 2008.
Nuncius neodpověděl
Vyšetřovatelé nicméně Leanzu vinili z toho, že odmítl s vyšetřovateli spolupracovat. Nereagoval údajně na dotazy vyšetřovatelů, které se týkaly jeho osoby a jeho úřadu. Leanza to irskému tisku vysvětlil tím, že vyšetřovatelé ho neoslovili adekvátními cestami, které odpovídají diplomatickým stykům. Zdůraznil také, že se zločiny měly dít v době, kdy v zemi nepůsobil.
"Ptáte se, zda rozumím reakci irské veřejnosti? Absolutně. Velmi litujeme toho, co se stalo. Nic takového se nesmí opakovat," uvedl pro irský tisk Leanza v roce 2009.
Ještě vypjatější atmosféra provázela zveřejnění zprávy z irské diecéze v Cloyne, která konstatovala, že církev se snažila v letech 1996-2005 zamést pod koberec obvinění proti devatenácti pedofilním kněžím.
Právě tato zpráva způsobila nejvypjatější moment v dějinách irsko-vatikánských vztahů.
"Znásilňování a mučení dětí bylo bagatelizováno, aby byla zachována nadřazenost instituce (katolické církve), její moci, postavení a 'pověsti'," řekl koncem července premiér Kenny.
Češi nuncia vítají
Ostrost jeho slov kontrastovala s dlouholetým vlivem církve na politické dění v silně katolickém Irsku.
O čtyři dny později Vatikán Leanzu odvolal z Dublinu a hned nato oznámil, že se přesune do Česka.
Leanza v Irsku působil tři roky a církev jeho přesun do Prahy komentovala jako běžné střídání, prý mu v Dublinu vypršel termín.
Běžná doba působení na diplomatickém postu bývá čtyři roky. A například Leanzův předchůdce v Česku Diego Causero tu působil sedm let.
Češi Leanzu v Praze vítají.
"Nuncius Leanza měl smůlu, že v zemi působil zrovna v té době a stal se terčem irského hněvu. Pro nás je morálně zcela bezúhonný a profesionálně vysoce kompetentním člověkem," řekl Aktuálně.cz Vít Kolář, mluvčí ministerstva zahraničí, které dle diplomatických předpisů "schvaluje" velvyslance z ostatních států.
Česko se po letech snaží dokončit smlouvu s Vatikánem. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg letos na jaře avizoval, že její pozměněný návrh předloží parlamentu.
Arcibiskup Giuseppe Leanza pochází ze Sicílie. Má za sebou bohatou diplomatickou kariéru ve službách Vatikánu. Působil v afrických zemích, v USA, ale také v zemích bývalého komunistického bloku, například v Bulharsku a Slovinsku.
