Jako jediný z kandidátů se po úvodním kole senátních voleb nemusel klepat, jak dopadne to druhé. V rodných severních Čechách získal hned na první pokus nadpoloviční většinu hlasů - a křeslo v pražském Valdštejnském paláci si tak udržel na dalších šest let.
Do budoucna považuje za naprosto nezbytné posílení Senátu, byť si dobře uvědomuje, že za současné politické situace nelze takovou věc prosadit. A dodává, že se neobejdeme bez solidarity úspěšných center republiky s opomíjenými regiony v pohraničí. "Pokud toho nebudeme schopni, periferie nám to brzo vrátí výraznou volbou extrémních sil," varuje Zbyněk Linhart.
Ptali se vás v kampani lidé, k čemu je vlastně Senát?
Ani ne. Rovnou se ptali: Co jsi tam udělal pro náš region?
Co jste jim odpovídal?
Byl jsem upřímný a říkal, že Senát prostě není exekutiva. Lidé mi třeba celkem pochopitelně vyčítali, že nefunguje rumburská nemocnice. Tak jsem jim vysvětloval, co jsem se pro její záchranu snažil dělat, ale ať si nepředstavují, že senátor je ministr nebo poslanec, který toho nějak moc zmůže. Neformální role aktivního senátora ale má spočívat i v tom, že prošťouchne komunikaci mezi obcí, krajem a vládou.
Vy jste nyní obhájil své křeslo rozdílem třídy hned v prvním kole. Neříkal jste si ale třeba právě minulý rok, kdy krachovala rumburská nemocnice, že to máte nahnuté, protože lidem je úplně jedno, kdo za to má odpovědnost, a vyřídí si to s tím, kdo je po ruce?
Tehdy jsem byl skutečně první na ráně. Nikoho nezajímalo, že jsem pět let na celý ten problém upozorňoval všechny odpovědné strany. Nakonec mi ale lidé hlasy dali, tak snad pochopili, že nejsem žádný gubernátor, který by nemocnici rázem mohl postavit na nohy a vyřešit všechny problémy.
Mimochodem, přežije ta nemocnice?
Žije, ale je na kapačkách. Bohužel se promarnilo pět let, takže to bude stát spoustu času, než se věci dají do pořádku. A nejde jen o peníze, které už to stálo a bude stát. Problém je i nalákat tam personál, což je obecnější trend našeho kraje - mladí a kvalifikovanější odcházejí, a to i do nedalekého Německa.
Věřím ale v zázrak, ta nemocnice je zásadní pro 55 tisíc lidí v regionu.
Rychle jsme se dostali k lokálním tématům, která ale nikoho na druhé straně republiky nezajímají. Není vám líto, že nepatříte do té skupiny senátorů, kteří se výrazněji profilují na celostátních či zahraničněpolitických tématech?
Snažím se dělat obojí. Jen to usilování o změnu celostátní politiky není často moc viditelné - tedy pokud se to nevyhrotí do nějakého mediálně zajímavého extrému. Byť je pravda, že se současnou sněmovnou, která je k Senátu vysloveně v opozici, je těch hrotů docela dost.
Ale samozřejmě také vždy platí, že místní chtějí vidět především vaše konkrétní výsledky v daném regionu. Mnozí senátoři to dohání tím, že si nechávají původní funkce starostů nebo ředitelů nemocnic.
Vy jste jako jeden z mála tuto kumulaci funkcí opustil, a přesto jste se stal výraznou postavou severu Čech.
Ale nebylo to jednoduché. Pustil jsem starostování Krásné Lípy a najednou mi to přišlo až jako bojkot - nikdo z médií ode mě jako senátora najednou nic nechtěl vědět, přitom předtím jsem se vyjadřoval jako starosta ke spoustě věcí.
Někdy to není lehké rozhodování - lidi neradi vidí kumulaci funkcí, na druhé straně to ale v regionech pomáhá k viditelnosti.
Jak už jsem zmiňoval, ukazují mnozí vaši kolegové senátoři, že té lze dosáhnout i komentováním celostátních témat.
Já ale nepotřebuji být známý a populární v Praze. Potřebuji vyřešit věci, které vidím jako problém ve svém regionu, ve svém městě, ve své ulici. A navíc nesouhlasím s tím, že by průšvih severozápadu Čech nebyl třaskavým celostátním tématem. Naopak.
K tomu se dostaneme. Zůstaňme ale ještě chvíli u Senátu. Vy máte hotovo, ale ostatní kandidáty teď čeká druhé kolo, kde budeme všichni trnout, aby volební účast přelezla alespoň 15 procent. Měla by se volba do Senátu nějak reformovat?
Řekl bych, že ne. Ten problém je někde jinde, ne ve způsobu volby. Ten je podle mě správný, lidé si většinově volí konkrétní osobu. Ale chybí to B, aby senátor měl dostatečné pravomoci. Řešením je posílení Senátu, což je ale nyní přes kolegy ve sněmovně zcela neprůchodné.
Nepomohla by tedy aspoň trochu jednokolová volba, jak prosazuje premiér?
A čemu? To, co potřebujeme, je posílení volených zástupců, na které je vidět. Jenže už roky děláme přesný opak. Když vznikla horní komora, možná se mohli efektivně potkat senátoři se starosty na úrovni okresních shromáždění, ale okresní úřady už nemáme. Poslední čtvrtstoletí demontujeme státní správu na šroubky a děláme z ní zcela nefunkční aparát.
Dobře, nechme stranou stesky na minulost a bavme se konstruktivně. Jak by se posílení Senátu dalo zařídit? Poté, co senátoři přestali spoluvolit prezidenta, jejich význam dosti zeslábl.
To byla velká chyba. Nejsem pro přímou volbu prezidenta. Ale možná ještě větší potíž je v tom, že při jejím projednávání si Senát nedokázal vymínit žádné další pravomoci náhradou za ty ztracené. Od té doby jsme nedosáhli ničeho. Ani tak jednoduché věci, abychom dostali delší lhůtu na projednávání zákonů - z dnešních 30 na 60 dnů. Sněmovna nám nechce pustit nic. A nejen ta současná.
Pojďme tedy k vašemu regionu. Je jeden z nejkrásnějších v republice. Tak proč tam stále tolik lidí volí protestně? Zvlášť když třeba Liberecký kraj, kde lidé hlasují o poznání pozitivněji, není nijak daleko?
Liberecko se dokázalo v 90. letech výborně nastartovat a pak už se na tento základ jako koule nabalovaly další pozitivní věci. Což samozřejmě neznamená, že by ten region neměl problémy třeba ve Frýdlantském výběžku. Ale u nás celá ta oblast od Šluknovska až po Sokolovsko byla a je tak velká, nehomogenní a s tolika specifickými problémy, že zkrátka nejsou jednoduše řešitelné.
Žádná politická reprezentace s tím přes všechno předstírání nejrůznější aktivity bohužel výrazněji nepohnula.
Takže se naštvanosti místních nedivíte?
Ne. A nemyslím si, že lidé volí extremistické strany proto, že by sdíleli jejich přesvědčení. Dělají to ze zoufalství. O kus dál v Libereckém kraji přitom vidíme, že když se dá dohromady parta zkušených a věrohodných lidí, v tomto případě starostů, může být atmosféra o dost pozitivnější.
Asi to řeknu ošklivě, ale vy vedete už docela dlouho boj s Prahou o to, aby se začala více zajímat o periferie, speciálně pak severozápad Čech. Nedosáhl jste ale prakticky ničeho.
Praha je hluchá. Ale dělám si naději, že by nám mohl pomoci aspoň Brusel. Momentálně projednáváme víceletý unijní rozpočet a Senát už přijal několik usnesení. Podle jednoho z nich se mají peníze nasměrovat ve velkém právě na severozápad Čech. Přes odpor vlády i sněmovny to prošlo a vypadá to, že by do Ústeckého a Karlovarského kraje konečně mohlo přitéct až 100 miliard korun.
Takže?
Takže teď potřebujeme, aby kraje a úřady připravily dobré projekty, jak ty peníze smysluplně utratit tak, aby opravdu něco změnily.
To zní hezky, ale víme, jak tyto plány obvykle končí - třeba jako velký projekt Restart. Ten měl také severu republiky pomoci, nic se ale nepohnulo a dnes už si pomalu nikdo ani nevzpomene, že nějaký takový program existoval.
Ano. Analýzy byly jako vždy výborné, koncepce skvělé, ale pak se jako vždy stalo prioritou úplně všechno, takže vlastně nic.
A jak to skončí teď? Ústecký kraj v přepočtu HDP na obyvatele vůči republikovému průměru setrvale klesá, Karlovarský je pak už úplná tragédie. Ty nůžky se už snad nemohou rozevřít více.
Je to časovaná bomba. A to i politická. Jde o jeden a půl milionu lidí, a tedy spoustu voličů. To nedochází nikomu. A abychom byli spravedliví - nedocházelo to ani opozičním stranám, když vládly.
Abych to vyhrotil: takže pokud se nic nezmění, pak i když za šest let vykážete, že jste byl jedním z nejaktivnějších senátorů, nahradí vás kandidát řekněme SPD?
To se bohužel může snadno stát. A trochu pozdě se mnozí budou divit, co nám nespokojené pohraničí dělá v celostátní politice za paseku.
Neustále bombardujete úřady nějakými požadavky. Naposledy jste napsal paní ministryni Schillerové po jednom jejím projevu, že cílem vlády nemá být zajištění rozvoje "i těch strukturálně postižených regionů", ale právě jich. Odpověděla?
Odepsala tak, jak to už znám. Vzala si z dopisu jednu nepodstatnou věc a na tu reagovala. Že je prý ministryně financí a to, o čem píšu, je věcí místního rozvoje. Ale ona je přece vicepremiérkou pro ekonomiku, takže ona by to měla rozlousknout. Protože když přijdete na místní rozvoj, tam zase říkají, že bez financí nic nezmohou. A tak pořád dokola.
Když neodpovídá ministryně, tak to chci po vás. Jak lze zajistit, aby finance, o kterých jste mluvil, opravdu přitekly do zaostávajících regionů?
Hlavní je jedno jednoduché pravidlo: nesmí prostě za žádných okolností jít jinam. Dnes je taková praxe, že se rychle řekne: Vy to tady na severozápadě stejně neumíte vyčerpat, tak to přesuneme dál. Takhle se nikdy nezmění nic. Pracuji na tom, aby něco takového už napříště nešlo.
Druhé pravidlo: podmínky programů se musí potkávat s tím, co doopravdy potřebujeme. Úředníci po nás chtějí návrhy, ale pak odepíší, že to není dost progresivní. Zcela rozumím, že chtějí dělat průmysl 5.0 a raketové základny, ale jak jim to mám nabídnout, když obce v regionu postrádají i ty nejzákladnější veřejné služby?
A má severozápad Čech vůbec dost dobrých rozvojových projektů? Nepotečou ty peníze zas jen do cyklostezek a rozhleden?
Přiznávám, že to v Ústeckém kraji není úplná sláva. Ale Moravskoslezský se to před mnoha lety naučil a díky tomu jde nyní nahoru. Máme-li se hnout z místa, musí kraji pomoci i vláda, podpořit jej.
Jste pro to, aby se rozpočtové určení daní, pomocí kterého se financují kraje a obce, upravilo tak, že to výrazně pomůže periferiím?
Ano. Minimálně je třeba nastavit nějaký solidární příspěvek, bonus pro periferie, aby povyskočily výše. Bohužel od něčeho takového jsme momentálně daleko a nové návrhy paradoxně celou situaci spíše zhoršují. Pokud se stane důležitým kritériem počet obyvatel - což je teď ve hře - vylidňující se periferie na tom bude bita. Krajům se přidá, ale čím dál lidnatější Středočeský kraj shrábne logicky více než Karlovarský, odkud se odjíždí. Tudy cesta nevede.
Jak mi to coby Pražanovi odůvodníte, abych vám tady se svými přáteli ze Středočeského kraje neudělal pod okny Senátu demonstraci, že nás chcete okrást?
A vy mi odpovězte tedy na tu vaši předchozí otázku: co se stane, až za deset let bude pohraničí volit ve velkém extremisty a my budeme nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy to házelo Andreji Babišovi?
Chceme takovou republiku, kde se neustále zvětšují regionální rozdíly? A zvládáme vůbec řešit dlouhodobé celorepublikové problémy?
Raději nebudu odpovídat. Často se nad problémy severozápadu Čech, ale obecně i pohraničí mává rukou, že to jsou stejně ty Sudety a tam se to kvůli historii nikdy nezvedne. Jak vám to zní?
Samozřejmě šíleně. Ústecko bylo jedním z nejbohatších území Rakouska-Uherska. Po dekády si odtud bereme suroviny i zdroje - a nic kraji nevracíme. Ani ten poplatek za těžbu, který je směšně nízký, nedokážeme zvednout a poslat ty peníze zpět do regionu. Nic, nula. Už ani to předstírání.
Ještě se zeptám na celostátní politiku po krajských volbách: směřujeme k vytvoření jedné dvou silných alternativ, které budou mít sílu vystřídat současnou vládu?
Byl bych tomu rád, ale jsem skeptický. Myslím, že se toho z výsledků krajských voleb zas tolik odvodit nedá. Třeba u nás v Ústeckém kraji sice oslabili komunisté, ale zase posílila SPD. V součtu to žádné zemětřesení není.
Kdyby na střídání straží nakonec přece jen došlo a starostům by připadl post ministra pro místní rozvoj - přijal byste případnou nabídku jej řídit?
To je tedy hodně hypotetické, zájemců o ministrování je vždycky hodně… Nechci nic vyloučit, ale musel bych mít jistotu, že některé věci na pomoc periferiím se opravdu podaří prosadit. Obávám se, že bych ale dost rychle narazil. Zdá se, že čas, kdy si celá republika uvědomí, že bude jen tak silná, jak silný bude její nejslabší region, asi teprve musí přijít.
Zbyněk Linhart (51)
Vystudoval strojní inženýrství v Liberci. Od roku 1990 byl zastupitelem Krásné Lípy na Děčínsku, od roku 2002 do roku 2010 pak místním starostou. Město se za jeho éry pustilo do řady rozvojových projektů. Zbyněk Linhart se osobně podílel například na založení Národního parku České Švýcarsko a na krásnolipském náměstí pak inicioval vznik Domu Českého Švýcarska.
Od roku 2014 zastupuje rodný kraj v Senátu (nyní v dresu STAN), kde už čtyři roky stojí v čele výboru pro územní rozvoj. V roce 2020 jako jediný z kandidujících zvítězil se ziskem skoro 53 procent hlasů už v prvním kole senátních voleb.
