Čtvrt roku od požáru. Zčernalá zem se začíná zelenat, vrací se i neukáznění turisté

Radek Dragoun Jakub Plíhal Štefan Novák Radek Dragoun, Jakub Plíhal, Štefan Novák
21. 10. 2022 5:30
Před třemi měsíci začal v Malinovém dole požár, který se rychle rozšířil a zasáhl více než osminu plochy národního parku České Švýcarsko. Následky požáru jsou viditelné dodnes, ale dříve zcela spálená místa se začínají pomalu zelenat. Vrací se i turisté, ačkoliv stále na mnoho míst nemohou. Například oblíbené soutěsky řeky Kamenice zůstanou minimálně do konce roku zavřené.

Na podzim bývají lesy zbarvené do nejrůznějších odstínů žluté, červené, hnědé nebo zelené. V Pravčickém dole žádná taková pestrost k vidění není, zde vládne černá. Oheň tam měl skvělé podmínky. Rokle je ze tří stran obklopená mohutnými skalami, kvůli čemuž v ní vznikl obří žhavý kotel. Spálil naprosto všechno.

Požár byl největším v novodobé historii Česka, zasahovalo při něm během tří týdnů celkem šest tisíc hasičů. I tři měsíce poté připomínají les jen trčící pahýly ohořelých a zcela zčernalých stromů. Některé se naklánějí, jiné vypadají, že každou chvíli spadnou nebo se přelomí. Někde drží kmeny jen pár centimetrů dřeva, jako by oheň stromy okusoval, nebo v sobě mají díru, skrz kterou lze pozorovat nevšední krajinu.

Žár byl tak intenzivní, že spálil i zem. Je černá a písčitá. Příroda se ale z rozsáhlého požáru už pomalu vzpamatovává. Ve spálené zemi lze narazit na ostrůvky zeleně, kapradina hasivka orličí se tu začala objevovat už ve chvíli, kdy půda ještě doutnala. "Stačí trocha vody a začne to zase ožívat," ukazuje mluvčí národního parku Tomáš Salov.

Raší už i nové stromy, zejména břízy. Zatím ale mají podobu jen malého zeleného lístečku, který vykukuje ze spálené země. Stačí trocha nepozornosti a návštěvník na něj může šlápnout a tím budoucí strom zabít už v jeho zárodku. I proto do Pravčického dolu a na další místa turisté zatím nesmí.

"Je to ale hlavně kvůli bezpečnosti. Nikdy nevíte, jestli stromu v zúženém místě neodpadne špička a nepřišpendlí člověka k zemi," vysvětluje Salov a ukazuje na ohořelý strom, jehož konec připomíná kopí.

Pád stromů není jediné riziko. České Švýcarsko je chráněné především kvůli unikátním pískovcovým skalám. Symbol parku, Pravčická brána, je vůbec největší skalní bránou v Evropě. Tu sice oheň nezasáhl, ale jiné útvary ano. A bez důkladné kontroly není jisté, jestli jsou stále stabilní.

Co udělá žár se skálou, lze vidět i v Pravčickém dole. Salov přistupuje ke kamenu, který leží na zemi. Na první pohled vypadá pevně. Když po něm však přejede rukou, kámen se začne drolit a odlamují se z něj několikacentimetrové kusy. Tady to nevadí, jenže u skal, které obklopují důl, to představuje velké nebezpečí.

České Švýcarsko tři měsíce po požáru

Právě pod nimi vede pět kilometrů dlouhá Gabrielina stezka, nejoblíbenější cesta k Pravčické bráně, která nabízí krásné výhledy. Nyní je ale uzavřená a nápisy varují turisty, že procházka po stezce představuje smrtelné nebezpečí.

"Tady vládly teploty, že by se tu mohlo tavit sklo. V kořenech borovic, které jsou ve svahu, jsou dutiny. Stromy tam nemohou zůstat, protože by mohly spadnout. Musíme je pokácet. Navíc kořeny mohou uvolnit kameny, které budou padat do údolí. Bez zjevného důvodu tak může dopadnout na cestu i velký balvan," vysvětluje mluvčí Salov.

Právě z Gabrieliny stezky bude ale patrně nejlepší výhled na to, jak se bude les v Pravčickém dole obnovovat. Správa národního parku tady i v dalších požárem zasažených místech počítá prozatím s tím, že nechá přírodu, aby si poradila sama. Výsadbu lesů tu neplánuje.

Vše ale ještě může změnit příchod nového ředitele parku, kterého ministerstvo životního prostředí právě vybírá a který by měl nastoupit na začátku listopadu. Toho předchozího, Pavla Bendu, ministryně Anna Hubáčková (za KDU-ČSL) odvolala na konci září s odůvodněním, že nedostatečně komunikoval s obcemi a nezvládl krizové řízení.

Pokud nový ředitel nepřijde s opačnou strategií, bude se v Českém Švýcarsku postupně měnit spáleniště v přirozený hustý les. Potrvá to ale desítky let. První se na místě objeví břízy. Ty produkují velké množství lehkých semen, která vítr roznáší do okolí. "Po pěti letech zde budou do pasu a možná i výše porosty bříz a dalších stromů," předpokládá biolog Přemysl Bobek z Botanického ústavu Akademie věd.

Na první pohled nehostinná krajina je totiž ideální pro růst rostlin i stromů. Tím, jak požár všechno spálil, půdu zároveň nasytil živinami. Nově vznikající les tak nebude mít nouzi o prvky, které pro svůj růst potřebuje. I tak si ale na vzrostlé stromy budou muset návštěvníci počkat, a to i pár desítek let.

Mezitím se v podrostu začnou usazovat jiné druhy. A až odumřou břízy, které nežijí tak dlouho jako jiné dřeviny, březový les vystřídají. "Po 150 letech pak z pohledu druhové diverzity nebudeme schopni odlišit porost, na jehož místě hořelo, od toho, kde požár nebyl. Jako les to tam ale bude vypadat mnohem dříve," popisuje Bobek.

Aby se les sám obnovil, je potřeba mu dát čas. Šlapání lidí mimo cesty tento vývoj brzdí. Přestože je příjezdová cesta do Pravčického dolu uzavřená hned u odbočky z hlavní silnice, která vede z Hřenska do osady Mezní Louka, lidé se i za pásky s nápisem Zákaz vstupu vydávají. Někteří pěšky, jiní na elektrokole.

Mluvčí Salov říká, že lidé zákazy soustavně porušují. Za pár chvil už ve svém terénním autě s logem národního parku na kapotě jede po lesní cestě a potkává čtyřčlennou rodinu. Otec a syn si mobilními telefony fotí scenérie shořelého lesa. Jenže tady nemají co pohledávat, jsou asi 300 metrů za zákazovými páskami.

"Mysleli jsme, že cesta je zavřená jen pro auta," hájí se německy mluvící muž. Salov mu vysvětluje, že sem nesmí ani pěšky, a posílá rodinu nazpět. Vše řeší jen domluvou, nikoliv pokutou. "Těmhle bych to i věřil," říká, když se vrátí zpátky do svého služebního auta.

Turisté ale mohou vidět následky požáru, i když se budou držet cest, po kterých se smí. A stojí o to. I když park funguje jen omezeně, podle odhadů do něj míří stejné množství návštěvníků jako v jiných hezkých podzimních dnech v minulosti. Přesná data ale nejsou k dispozici, sčítače počtu návštěvníků mířících na Pravčickou bránu při požáru shořela.

Parkoviště v Hřensku jsou však i během všedního slunného dne plná aut, převážně s německými poznávacími značkami. Lidé zde nechávají své vozy a vydávají se na čtyřkilometrovou cestu po červené turistické značce k nejznámějšímu symbolu parku. Zvlášť druhá polovina trasy, když se sejde z hlavní silnice, je turisticky velmi atraktivní.

Klikatá stezka do kopce směrem k vyhlídkám bývala dříve v lese, nyní je zde ohořelá mýtina. Zčernalé kmeny stromů tu leží jeden přes druhý. U některých je vidět, že je správci parku pokáceli, aby na turisty nespadly. Rozsah škod po požáru je vidět i přímo z vyhlídek u Pravčické brány, kde se dočasně nevybírá vstupné.

Hlavní turistická atrakce Českého Švýcarka tak nyní nabízí pohledy jako nikdy předtím. Druhé z velkých lákadel parku, soutěsky řeky Kamenice, však zatím zůstává zavřené. Zda si návštěvníci budou smět prohlédnout hluboké kaňony, kde řeka protéká pod několik desítek metrů vysokými strmými skalami, už v příští sezoně, je nejisté. Geologové musí pečlivě prověřit, jestli požár zásadně nenarušil pískovce. A zda nehrozí, že z nich část odpadne a ohrozí turisty. Dokud nebude mít park jistotu, zůstanou soutěsky uzavřené.

Třetí den požáru v národním parku

 

Právě se děje

Další zprávy