Praha - Potápění pod ledem se může z krásného zážitku lehce změnit v horor. Přesvědčili se o tom tři polští potápěči, kteří se v neděli vydali pod dvacet centimetrů silný led v lomu ve Starých Heřmanicích na Bruntálsku.
Živý se na hladinu dostal jen jeden z nich. Policie důvod tragédie zatím nezná.
Dlouholetý instruktor potápění Aleš Wallcon vidí jako jednu z možných příčin zamrznutí automatiky, která potápěčům umožňuje dýchat.
S podobným problémem se při potápění pod ledem potýkal několikrát. Kvůli zamrznuté technice zemřel v bruntálském lomu potápěč už v roce 2006.
"Pod led by neměl jít nikdo, kdo nemá dost zkušeností," varuje Aleš Wallcon, který odpovídal na otázky Aktuálně.cz.
A.cz: Znáte lom, ve kterém tuto neděli utonuli dva polští potápěči?
Znám, potápěl jsem se v něm několikrát, nádherný lom. Je trochu z ruky, takže já jsem nejraději na oblíbeném lomu Leštinka nebo ve světě, a to i v zimě. Lom ve Svobodných Heřmanicích zvaný Šífr, kde se ti Poláci utopili, vždy vynikal dobrou viditelností a na české poměry i slušnou hloubkou kolem 35 metrů.
A.cz: Co myslíte, že se mohlo osudného dne stát?
Samozřejmě nechci předjímat. Mohla jim zamrznout automatika neboli regulátor, což je ta „věc", ze které potápěč dýchá. V 90 % ovšem zamrzne v otevřeném stavu, což znamená, že se z automatiky rychle valí vzduch. Můžete sice pořád dýchat, byť špatně, ale vzduch pak potápěči rychle ubývá, a pokud se věc rychle nevyřeší, do několika minut může být bez vzduchu úplně. Pak samozřejmě záleží na tom, jak samotný potápěč reaguje, zachová-li chladnou hlavu, kde se v dané chvíli nachází, jak reaguje jeho buddy (kolega) atd. Záleží na mnoha faktorech a okolnostech.
A.cz: Je taková závada běžná?
Ne že by se to stávalo úplně běžně, ale když se nevěnujete pravidelné revizi regulátorů a zanedbáte základní bezpečnostní zásady potápění pod ledem, pak se to stát může. Ale může se to stát, i když nic nezanedbáte. Ten, kdo leze pod led, by si měl být jistý, že má svou výstroj v dokonalé kondici. Měl by navíc používat výstroj k tak „extrémnímu" potápění určenou, tzn. minimálně regulátory do studených vod. Existují samozřejmě dražší regulátory takzvaně nezamrzající, které jsou pro rekreačního potápěče, který holduje potápění v teplých vodách, zbytečné. Potápění pod ledem je ovšem jiný šálek kávy. Teploty vody i vzduchu jsou nízké a tomu je třeba se přizpůsobit i vybavením.
Základní pravidla pro potápění v zimě:
- Nepotápět se nikdy sám
- Nepotápět se bez zkušeností (kvalifikace)
- Použít vodící lano
- Použít vhodné vybavení
- Nepodceňat přípravu a plán ponoru
- Zopakovat si záchranné postupy
A.cz: Dá se této závadě kromě kontroly vybavení nějak předejít?
Z automatik by se nemělo dýchat na břehu předtím, než se jde do vody. Vzduch venku může mít třeba -15 stupňů, pod ledem je nula, jeden dva stupně, hlouběji je konstantně třeba 5 nebo 7 stupňů. Když zkoušíte na břehu sát vzduch, jestli je automatika funkční, může vzduch, který je v lahvi, při průchodu automatikou zkondenzovat a vytvořit krystalku ledu a následné zamrznutí automatiky. Ale může se to stát, i když venku nedýcháte. Je to maličko vabank, mně se to stalo taky. Proto je třeba nic nepodceňovat a do potápění pod ledem se bez zkušeností příliš nehrnout.
A.cz: Co jste dělal, když se to stalo vám?
Stalo se mi to několikrát, mému buddymu dokonce v 40metrové hloubce, v ledovcovém jezeře v Alpách. To jsme vyřešili uzavřením ventilu, z něhož vedla zamrzlá automatika, kolega dýchal ze záložní automatiky, poté jsme zahájili výstup. Naposled se mi to stalo nedaleko otvoru v ledu, tzn. vynořil jsem se a automatiku vyměnil za záložní, byť jsem druhou záložní měl na druhém ventilu.
V hloubce je to ale silně nestandardní situace, z automatiky se valí vzduch, všude jsou bubliny, a když se zvíří sediment u dna, zhorší se viditelnost. V tu chvíli by měl být nablízku buddy, který reaguje, nabídne kolegovi záložní zdroj vzduchu a situaci vyřeší, optimálně zahájí okamžitý výstup dle pravidel bezpečnosti.
A.cz: Jaká další nebezpečí číhají na potápěče pod ledem?
Na potápění (nejen) pod ledem je velmi specifické to, že jakmile z dohledu ztratíte fixní bod, tak jste okamžitě dezorientovaní. V lomech vidíte na pár metrů, zažil jsem i ponory, kdy jsme si neviděli ani na konec ruky.
Pokud při potápění pod ledem nemáte vodící (jistící) lano nebo se lano přeruší, už cestu k otvoru v ledu pravděpodobně nenajdete, což má obvykle fatální následky. Ale když se dostanete do nestandardní situace, kterou musíte okamžitě řešit, cesta k otvoru v ledu může i s lanem trvat několik minut. Dovolím si tvrdit, že potápěče nezabíjí ani tak technický problém s výstrojí, ale panika. Následně zrychlený dech, chaotické jednání a průšvih je na cestě.
A.cz: Proč se vlastně potápět v zimě pod ledem, když je to tak nebezpečné?
Netvrdím, že je to nebezpečné, obecně je potápění poměrně bezpečný sport, dle statistik jistě bezpečnější než například cyklistika. Samozřejmě potápění pod ledem je náročné na techniku a zejména zkušenosti a řekl bych i jakousi mentální vyrovnanost jedince. Led na žádné pošuky, co si chtějí něco dokázat a nemají zkušenosti, nečeká!
Je to samozřejmě částečně i o adrenalinu, a také to má specifickou atmosféru. Když je led čistý, nenapadá na něj sníh, tak přes něj prosvítá sluníčko a vznikají různé lomy světla. Bubliny, které vydechnete, se drží pod ledem a tvoří obrazce. Je to vizuálně nádherný, tichý svět. Když je led zasněžený, tak jsou ty vody zase temné a vy si světly nasvěcujete zmrzlý svět, což je úžasné! Potápění pod ledem je zkrátka jiný vhled do potápění, jiná dimenze.
