reklama
 
 

Poslal kauzu Rath na začátek. "Papírožrout", který soudil H-System, Jonáka i případ utýrané Lucinky

4. 1. 2017
Soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka, který poslal na začátek kauzu Davida Ratha, už v minulosti řešil řadu mediálně známých a kontroverzních případů. A některá jeho rozhodnutí musel napravovat Nejvyšší soud. To byl například případ zkrachovalého H-Systému či utýrání tříleté dívky nevlastním otcem.
Doporučujeme

Praha – Jedním z nejskloňovanějších jmen konce loňského roku se stalo jméno soudce Pavla Zelenky. Senát, který vede, totiž zrušil verdikt, jímž Městský soud v Praze poslal nepravomocně do vězení bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha a dalších deset lidí za manipulaci a předražení zakázek ve Středočeském kraji. Podle Zelenky totiž soud, který povoloval odposlechy, nedostatečně odůvodnil jejich nasazení. Ty jsou přitom v kauze stěžejním důkazem.

Precedentní rozhodnutí

Rozhodnutí soudce Pavla Zelenky, který označil za nezákonné odposlechy v kauze Davida Ratha, může ovlivnit řadu dalších případů, v nichž odposlechy figurují. A soudci, kterým již některý takový případ skončil na stole, se problémů obávají. Spor je totiž o to, jak důkladné má být odůvodnění soudu, kterým se odposlech povoluje.

Například Petr Novák z Městského soudu v Praze, který má na stole případ vynášení informací z tajných služeb - mezi stíhanými jsou jak dřívější milenka a nyní manželka premiéra Petra Nečase Jana, ale i kmotr Ivo Rittig a dva advokáti. Tato Rittigova kauza je totiž postavena takřka výhradně na odposleších a pokud je nebude možné použít, může se obžaloba sesypat. "Velmi podrobně si prostuduji nařízení k odposlechu. A budu velmi rád, pokud by předtím, než rozhodnu, vynesl Nejvyšší soud nějaké stanovisko," uvedl Novák.

Jeho verdiktem se ale bude muset zabývat Nejvyšší soud. Jak vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, tak ministr spravedlnosti Robert Pelikán Zelenkovo rozhodnutí označili za formalistické a nezákonné a oznámili, že proti němu podají stížnost pro porušení zákona.

Zelenka už v minulosti řešil řadu mediálně známých a kontroverzních případů. A nebude to poprvé, co se jeho verdiktem bude zabývat Nejvyšší soud. Ten už v některých případech jeho rozhodnutí musel napravovat. Jako třeba v případě zkrachovalého H-Systemu či utýrání tříleté dívky nevlastním otcem.

Ze Sokolova do Prahy

Kdo je vlastně Pavel Zelenka? Nyní šedesátiletý soudce začínal v roce 1981 – tedy jako pětadvacetiletý – na postu okresního soudce v Sokolově, odkud koncem roku 1992 přešel na nově zřízený Vrchní soud v Praze. "Je tu od 1. ledna 1993, kdy byl náš soud zřízen," uvedl mluvčí soudu Jan Fořt, podle něhož patří Pavel Zelenka (který má na soudu ještě dva jmenovce Martina a Jaroslava) k jejich nejzkušenějším soudcům. A jeho rukama už prošla víc než tisícovka nejzávažnějších případů – specializuje se jak na velké podvody, tak vraždy.

U krajských soudců má Zelenka pověst toho, kdo často bazíruje na – podle nich zbytečných – detailech. Na jméno ale ani jeden z jeho kritiků nechce mluvit – zejména proto, že jejich případy mohou skončit na Zelenkově stole. "Občas rozhodoval překvapivě, ale nakonec vždy své rozhodnutí obhájil," připouští jeden z nich.

Příkladem může být případ CS fondů, ve kterém soudkyně Hana Hubáčková v lednu 2001 poslala do vězení čtveřici mužů, kteří se na slavném miliardovém tunelu podíleli v roli bílých koní. Její verdikt ale Zelenka zrušil, když jí vytkl například to, že mluvila i o roli těch, kteří zločinu napomohli, ale nebyli mezi obžalovanými. A trval na výslechu svědka z Ruska, který nebyl pro posouzení jejich viny významný. Pravomocný verdikt se tak zdržel o několik let – padl v únoru 2007.

"Jsou to 'papírožrouti' typu Pavla Zelenky, kdo bere naději, že by někdy soudy mohly být rychlé i spravedlivé," okomentoval to v týdeníku Respekt jeho tehdejší šéfredaktor a nyní právník Tomáš Němeček. Snaha dohnat hlavní organizátory byla pak už marná.

Příliš nízký trest pro H-System

Ještě významnější stopu zanechal v kauze H-System. Kvůli jeho verdiktu totiž unikli potrestání tři ze čtyř hlavních aktérů. Ty v roce 2004 poslal do vězení soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka.

Zatímco v případě hlavního organizátora Petra Smetky Zelenka potvrdil dvanáctiletý trest vězení, u tří jeho společníků Jaroslav Eliáše, Jaroslava Vítka a Ladislava Tůmy, kteří dostali trest o dva a půl roku nižší, verdikt zrušil a vrátil Kydalkovi s tím, že má jejich podíl na miliardovém tunelu, a tedy i uložené tresty lépe odůvodnit.

A protože ani s opakovaným odůvodněním nebyl spokojen, Zelenka nakonec sám rozhodl a v červnu 2011 nepodmíněné tresty změnil na podmínky. Odůvodnil to tím, že od spáchání činu uběhlo v té době již více než 14 let a že řada dalších aktérů kauzy, kteří mohli mít na podvodu větší podíl než uvedená trojice, nebyla ani obviněna. A do třetice: kdyby šli do vězení, mohli by prý jen těžko uhradit byť část škody.

Jenže tuto argumentaci v říjnu 2012 odmítl Nejvyšší soud. Ten sice připustil, že 13 let, které kauzu řeší soudy, je příliš dlouho, ale na druhou stranu je třeba brát i další okolnosti. „Přeceněna byla délka trestního řízení a průtahy v něm, aniž by byly zvažovány další okolnosti případu,“ uvedl Nejvyšší soud. A připomněl, že v případě jde o extrémně vysokou škodu s velkým počtem poškozených.

„Tato škoda nebyla až na minimum reparována, přičemž je zřejmé, že zůstane neuhrazena a pro poškozené je v podstatě nedobytná,“ dodal soud, který uvedl, že podmíněné tresty jsou nepřiměřeně nízké, a přikázal Zelenkovi, aby je zvýšil.

K tomu však již nedošlo. Než Zelenka stačil vyplnit příkaz Nejvyššího soudu a podmínky přeměnit zpět na nepodmíněné tresty, přišla 1. ledna 2012 amnestie Václava Klause. A tři Smetkovi pomocníci tak nakonec zcela unikli potrestání.

Vražda, nebo neposkytnutí pomoci?

Zelenka také zanechal stopu v případě utýrání tříleté Lucinky z Královéhradecka. Tu v roce 1993 zabil její otčím Martin Ježek. Poté, co již dříve týrané děvčátko vypilo své roční nevlastní sestře – a Ježkově vlastní dceři – misku mléka, ji zbil obojkem na psa a strčil do vany s ledovou vodou, kde ji nutil jíst její zvratky a výkaly. Zvratky se nakonec i udusila.

Prvoinstanční soud sice po roce a půl poslal Ježka za zvláště trýznivou vraždu na tehdy maximálních 15 let do vězení. Přihlédl i k dřívějšímu týrání – Ježek totiž předtím dívku bil a například ji násilím držel několik desítek vteřin na rozžhavené plotně.

Tento verdikt ale soudce Zelenka zrušil s tím, že bylo nedostatečně provedeno dokazování a soud měl především zvážit, zda nešlo "pouze" o ublížení na zdraví. Prvoinstanční soud ale na verdiktu trval, a tak si se Zelenkou verdikt "pinkal" celkem čtyřikrát, až Zelenka sám rozhodl a čtvrtý uložený dvanáctiletý trest za vraždu (první tři byly patnáctileté) překvalifikoval na neposkytnutí pomoci, za které udělil roční podmínku.

Tento verdikt ale po stížnosti ministra spravedlnosti zrušil Nejvyšší soud. Po dalším dvojitém "ping-pongu" (napoprvé městský soud poslal Ježka opět na 12 let do vězení za vraždu) pak přišlo překvapivé zastavení stíhání, odůvodněné nepřiměřenou délkou procesu, protože od spáchání činu uběhlo již osm let bez pravomocného verdiktu. Do případu se pak znovu vložil Nejvyšší soud a zastavení stíhání zrušil. Případ nakonec skončil po patnácti letech Ježkovým odsouzením za ublížení na zdraví. Z uděleného trestu 8,5 let vězení si Ježek nakonec odseděl dvě třetiny a byl podmíněně propuštěn.

Jonák i Chvalovský

Zelenka měl na stole i případ velkouzenáře a bývalého šéfa fotbalového svazu Františka Chvalovského, kterého prvoinstanční soud poslal do vězení na deset let. I v tomto případě Zelenka verdikt zrušil a přikázal znovu rozhodnout – i zde už byla ale rychlejší Klausova amnestie. Průtahy ale způsobil žalobce František Fíla, který musel nekvalitní obžalobu několikrát předělávat.

Smetl také ze stolu tresty udělené úřednicím Komerční banky, které Chvalovskému úvěry poskytovaly. A vrátil případ dokonce do přípravného řízení, protože policie podle něj v obvinění nedostatečně popsala skutky, z kterých byly obviněny. I zde, než stačil soud rozhodnout znovu, zasáhla amnestie.

Zelenka se nezabýval jen hospodářskými trestnými činy, v minulosti například potvrzoval osmnáctiletý trest vězení pro majitele Discolandu Sylvia Ivana Jonáka za to, že si objednal vraždu své manželky.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama