Velký tlak a bez rodiny, popisuje Jourová práci komisařky

Mikuláš Klang Mikuláš Klang
15. 12. 2014 18:42
Po dvou měsících ve funkci eurokomisařky zamířila Věra Jourová poprvé do Česka. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, v čem se liší nová práce od funkce ministra i to, jak chce přiblížit Evropu lidem.
Věra Jourová
Věra Jourová | Foto: Jan Schejbal

Rozhovor – Česká eurokomisařka Věra Jourová si za necelé dva měsíce musela zvyknout například na mnohem nabitější program, kdy má diář rozplánovaný takřka na minuty.

Poměrně dobře to ilustruje pohled do seznamu schůzek, který Evropská komise zveřejňuje – jeden den jednání s náměstkem americké ministryně obchodu, další schůzka s americkým miliardářem a filantropem Georgem Sorosem, v následujících dnech jednání s ministry několika evropských států.

Do toho se Jourová musí potýkat s řadou věcí, které chce Junckerova Komise prosadit. Počínaje směrnicí, jež má posílit zastoupení žen v dozorčích radách velkých firem, přes sladění soukromého života matek a otců po dobu péče o děti, až po investiční balíček a zřízení úřadu evropského prokurátora.

V rozhovoru pro deník Aktuálně.cz Jourová říká, že jde prakticky o práci non stop. "Režim je 12, 13 hodin denně, na víkend čtení podkladů. A bez rodiny," popsala při své první návštěvě Prahy v nové funkci.

Aktuálně.cz: Jste ve funkci eurokomisařky už téměř dva měsíce. Jak se lišily vaše představy před tím, než jste se usadila v Bruselu, od reality?

Věra Jourová: Je to jiné než práce ministra. Úplně jiný typ stresu, jiný typ tlaku. A jiný režim.

V čem jsou rozdíly největší, pomineme-li jazyk?

Když se probudíte jako český ministr, tak nevíte, jestli jím budete ještě večer. Tady se vám to sice může stát také, ale je to spíš dlouhodobější tlak, předvídatelnější. Na druhou stranu je to strašně náročné na koncentraci, já mám po půl hodinách jednání s ministry, velmi významnými lidmi, minulý týden u mě byl George Soros. A je to náročné na koncentraci i z toho hlediska, s kým mám jak jednat. Já jsem zvyklá s každým jednat z pozice toho, kdo to je a jak některé věci vezme. Režim je 12, 13 hodin denně, na víkend čtení podkladů. A bez rodiny.

Jak probíhá spolupráce s novými kolegy?

Výborně, nemám s tím problém.

Když to porovnáte s působením ve vládě?

Asi tak nastejno. Neměla jsem nikdy s nikým tady problém.

Junckerova komise pracuje na jiné bázi než předchozí, tvoříte určité pracovní týmy se svými kolegy. Bylo to něco, co vám přechod usnadnilo, nebo spíše naopak?

Rozumím, proč to tak je, a věřím, že to je metoda, jak mít větší tah na branku u priorit. V momentě, kdy by se to nechalo v osmadvaceti vertikálách, tak si každý bude mít tendenci řešit to svoje a říkat to svoje. A tohle nás skutečně dostává k jednacímu stolu dřív, než se to dostane na jednání Komise. Za mě říkám, chápu to jako dobrou metodu, záleží, jak se s tím srovnají jednotlivé osoby.

Negativní postoj Česka ke kvótám mě překvapil

Jednou z priorit, které spadají do vašeho portfolia, jsou i kvóty pro ženy. Česká vláda minulý týden návrh směrnice odmítla. Jak jste to jako eurokomisařka vnímala?

Trochu mě to překvapilo. Ale věděla jsem, že to nebude členský stát, který bude na misce vah, proto jsem věděla, že budu mít ještě nějaký čas. Dnes jsem také avizovala, že je budu přesvědčovat.

Říkala jste, že budete mít dva měsíce na to, přesvědčit státy, které se směrnicí nesouhlasí. Je to reálné – za pár týdnů přesvědčit někoho, kdo kvóty dlouhodobě odmítá?

Obecně k přesvědčovacím misím – já budu dělat jen ty, u kterých budu věřit, že to má šanci. Mission impossible si nemůžu dovolit. Ani časově, ani z hlediska nějakého kreditu.

Takže věříte tomu, že je to reálné?

Věřím.

Česko má v Evropě pověst kverulanta, Senát dal například žlutou kartu další klíčové věci ve vašem portfoliu - zřízení úřadu evropského prokurátora. Určité výhrady už navíc naznačila i ministryně Válková

Paní ministryně měla na Radě velmi dobrou řeč, kdy řekla, že chápe význam evropského prokurátora, nicméně že je třeba doladit – a byl tam dlouhý seznam věcí, které je třeba vyřešit. Takže jsem si říkala, že je fajn, že to řekla takto přesně, protože tam mohou být věci, které nás ani nenapadly. My teď musíme hlavně vychytat procesní a technické věci. Do konce roku 2015 se musíme dostat k nějakému návrhu, který snad projde.

Tour po problémových místech Evropy

Když jsme spolu mluvili po "grilování", tak jste říkala, že budete chtít Evropskou unii více přiblížit lidem. Teď máte první tiskovou konferenci v Česku, ale doposud o vás příliš nebylo slyšet. Nepředstavovala jste si třeba, že to bude trochu snazší?

Já jsem přesně tohle čekala – že budeme muset témata nasvítit. Dnes jsem třeba nemluvila o insolvenci, kde jsme na radě dosáhli pokroku, že byl schválen návrh na příhraniční insolvenční řízení, to se týká obchodníků. A tady musíme lépe informovat směrem k té dané cílové skupině. Není možné informovat o Evropě pro všechny, to si myslím, že není cesta. Ale že to bude těžké, to jsem věděla, protože jsem dělala nějaké evropské kampaně a vím, jak to lidi vůbec nezajímalo. Takže to asi bude chtít si lámat hlavu, jak a která témata ke komu směřovat.

Jakou cestou se vydáte? Budete třeba chtít komunikaci s lidmi zintenzivnit, nebo už na to není síla, čas ani peníze a zvolíte jiný způsob?

Mám v plánu jednu konkrétní věc, uvidím, jak to půjde časově. Chtěla bych objet problematická místa v Evropě, abych otevřela debatu o tom, co tu vázne. Typicky: věznice, která je proslulá špatným zacházením, ale neřeknu vám, kde je, a ani se mi tam moc nechce… Nebo romské osady na východě Maďarska. Tam už mám domluveno, že tam pojedu v únoru.

Otevřít debatu o chudobě, o rovných příležitostech a vůbec rovných příležitostech v Evropě. Jestli to je dobré místo k životu. Mám jet do New Yorku na konferenci o rovných příležitostech. Je dvacáté výročí pekingské deklarace, což se týká ženské problematiky. A sbírám data, abych tam mohla říct: "Evropa je dobré místo pro život pro schopné ženské. Američanky, přijeďte k nám dělat byznys." To jsou podle mě témata, o kterých se může mluvit - nejsou suchá, týkají se lidí.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Slovenská opozice se nedohodla na velké koalici

Slovenské opoziční strany se ve čtvrtek nedokázaly dohodnout na vytvoření velké koalice, takzvaného "bloku změny", ve kterém by společně šly do parlamentních voleb v únoru příštího roku. Zkomplikovaly si tak podle agentury Reuters svůj cíl, že vystřídají vládní koalici tří stran vedenou levicovou stranou Směr, která dominuje slovenské politice v poslední dekádě.

Podpora Směru u voličů klesla po loňské vraždě investigativního novináře a jeho snoubenky, která vyvolala masové protesty proti korupci. Dlouholetý premiér Robert Fico se musel vzdát funkce v čele vlády, ale jeho koalice přežila. Vládu vede Peter Pellegrini, kterého si Fico vybral, a Směr je opět pokládán za favorita voleb.

Reuters poznamenal, že opozice v boji proti zkorumpovanému systému dosáhla obrovského úspěchu vítězstvím liberální právničky Zuzany Čaputové v loňských prezidentských volbách. Ale není jisté, zda tento úspěch dokáže zopakovat i v parlamentních volbách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy