Praha - Informace o tom, jaké částky čerpají senátoři k řádným platům na výdaje za kancelář, bydlení či dopravu, by měly být vystaveny automaticky na internetu.
Autor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek míní, že by o něco takového nemuseli občané ani žádat, natož aby za takové údaje museli horní komoře parlamentu platit.
Reaguje tak na případ, kdy redakce Aktuálně.cz otestovala přístup k základním informacím a kancelář Senátu si za tato data naúčtovala 27 840 korun.
"Myslím, že by to měl být standardní výstup z vnitřní evidence na web Senátu, například roční přehledy výdajů jednotlivých členů podle typů výdajů," říká někdejší poslanec.
Kužílek částku, kterou uhradilo Aktuálně.cz a která v čistých penězích dosahuje bezmála dvou průměrných měsíčních výdělků považuje za sumu nadsazenou a ve své podstatě nemorální.
"Úřady si musejí uvědomit, že nelze udělat rovnítko mezi mírou neuspořádanosti informací a výší nákladů na jejich vyhledání. Pak by úřad, který bude mít největší "bordel", mohl zcela zlikvidovat přístup k informacím, protože by to stálo nejvíce peněz," upozorňuje v rozhovoru.
Odstrašit zvídavé
A.cz: Je to obstrukce, když si Senát za informace nechá zaplatit částku šplhající ke 30 tisícům?
Nemyslím, že je to doslova obstrukce, ale přinejmenším velmi nešťastný postup, když jistě bylo možné - a dokonce zákony to předvídají - postupovat tak, aby se žadatel dozvěděl, co potřebuje, a přitom takto velké náklady nevznikly.
A.cz: Proč to úřady dělají?
Úřady často obstruují proto, aby odstrašily zájemce o informace o další zvídavosti. Bohužel často i nedovedou najít rozumný oboustranně výhodný postup.
A.cz: Jak se to může změnit, aby to odpovídalo vyspělému světu?
V některých zemích jsou problémy s přístupem k informacím podobné jako u nás. V západních demokraciích je ale obecně mnohem vyšší úroveň takzvaného aktivního zveřejňování, tedy publikování sestav informací, o kterých se předpokládá, že by veřejnost zajímaly.
"Bordel" vyhovuje
A.cz: Senát se v případě Aktuálně.cz odvolal na zákon a ustanovení o "mimořádně rozsáhlém vyhledávání", které může být zpoplatněno. Jak rozumět tomuto pojmu?
Mělo by jít o vyhledávání, které výrazně převyšuje jiná rozsáhlá vyhledávání, které daný úřad běžně při své agendě koná.
A.cz: Dá se považovat informace o tom, co Senát platí senátorům a za senátory za "mimořádně rozsáhlého vyhledávání"?
Myslím, že výsledná suma je mnohem více než skutečnou cenou informace obrazem toho, jak kancelář Senátu "neobratně" či "neprozíravě" eviduje určité údaje, u kterých lze předpokládat, že dříve či později budou zajímat veřejnost nebo přinejmenším média jako zástupce veřejnosti.
Úřady si musejí uvědomit, že nelze udělat rovnítko mezi mírou neuspořádanosti informací a výší nákladů na jejich vyhledání. Pak by úřad, který bude mít největší "bordel", mohl zcela zlikvidovat přístup k informacím, protože by to stálo nejvíce peněz. Úřady jsou povinny proaktivně uspořádávat informace k rozumnému předvídatelnému využití. K tomu je i stále více rozsudků.
Bude se to drolit
A.cz: Je možné nějakým způsobem novelizovat zákon o přístupu k informacím, aby úřadům obstrukci znemožnil? Byla by k tomu tzv. politická vůle?
Připravuje se novelizace zákona, která vychází z protikorupční strategie. Její cíl má být zvýšení účinnosti, tedy zlepšení skutečné dosažitelnost informací pro veřejnost. Obávám se, že se tato politická vůle, vyjádřená v usnesení vlády, bude postupně rozplývat a drolit.
A.cz: Co dělat, pokud úřad si úřad řekne vysokou částku, která na první pohled vypadá nepřiměřeně. Na koho se obrátit?
Je třeba podat stížnost proti výši úhrady, a zatím nezaplatit. Pokud se stížností neuspějete (často o stížnosti rozhodne prakticky stejný úřad), můžete podat žalobu k soudu.
A.cz: A pokud je už zaplaceno?
Pokud byste zaplatili, můžete se vrácení peněz domáhat už jen běžnou civilní žalobou na vrácení neoprávněně získaného prospěchu.
