Praha - Nemám mnoho důvodů myslet si, že se v politické kultuře něco výrazně zhoršilo, nebo naopak výrazně zlepšilo, hodnotí uplynulý rok politolog Tomáš Lebeda z Olomoucké univerzity.

"Zlepšení očekávat nelze, podíváme-li se na celkovou atmosféru," dodává s tím, že tlačit na politiky a zajímat se o veřejné dění musí především veřejnost.

"Pokud sama společnost nebude chtít, tak jí není pomoci," říká skepticky. A zároveň tvrdí, že je vlastně optimista: "Přece jen se něco mění, politikům už neprojde úplně všechno."

A.cz: Když se ohlédnete za rokem 2011: přinesl zlepšení politické kultury, zhoršení, nebo se nic nezměnilo?

U nás se často politická kultura redukuje na chování politiků. Ale on je to spíše vztah mezi voliči, občany na jedné straně a politiky na straně druhé. Jde o to, jaké požadavky voliči na své zastupitele mají, a zároveň o to, jak se politici vůči svým voličům chovají, jak se chovají ve svých funkcích.

A.cz: Tak zkusme vzít obě tyto stránky jednu po druhé...

Když on je to spíš vzájemný vztah. Třeba když si vezmeme poslední případ - odchod ministra Bessera. Je to dobrá, nebo špatná zpráva?

Špatnou zprávou je, že je vůbec důvod k tomu, aby odešel. Jako dobrou zprávu to ale můžeme vnímat, když si uvědomíme, že už je tady nastaven princip vyvození politické odpovědnosti: stane se něco, co by si politik dovolit neměl - a on odchází. Zlepšením je už jen to, že politici nejsou úplně teflonoví, což bylo v minulosti mnohem častější. Prostě se čekalo pár týdnů, až se to přežene, a jelo se dál.

A.cz: A co naopak ukázka toho, jak by to být nemělo?

Především to, že se takové kauzy dějí a že jsou poměrně frekventované. Vezměte si boje o pražskou ekozakázku - to je příklad, že problémy tu stále jsou. Ale je na ně víc vidět a už nelze dělat prakticky cokoliv.

A.cz: Jak by se tedy dál mohla zlepšovat politická kultura?

A jsme u toho: politici nebudou lepší, pokud to po nich nebudeme chtít my, pokud je nebudou tlačit média. Tedy - pokud nebude občanská společnost aktivní. To není jen o té tolikrát propírané korupci, ale i o tom, jak se má zastupitel chovat, jak se má zodpovídat svým voličům, jak často se s nimi má stýkat a jak hájit jejich zájmy. Občané prostě musí být nároční - teprve pak politikům nezbyde nic jiného než se postupně přizpůsobit.

A.cz: Teď jsme tedy u druhé stránky: je česká společnost aktivní?

Když jsme dělali průzkum nevolební politické participace, dospěli jsme k závěru, že ve srovnání s jinými postkomunistickými společnostmi jsme na tom lépe. Ale ve srovnání s vyspělými demokraciemi to zas tak slavné není: jsme prakticky srovnatelní s těmi nejpasivnějšími západoevropskými společnostmi. Spíš jde ale o to, jaký je dlouhodobý trend - zda budou občané aktivnější už od té lokální úrovně.

A.cz: Pokud mluvíte o trendu do budoucna: jak to tedy vypadá u mladých lidí?

Tak toto působí na první pohled až depresivním dojmem. V roce 1989 byla mimořádně aktivní právě mladá generace, společnost rozpohybovali studenti. Současná mladá generace je mnohem pasivnější, nezajímá se o veřejné dění, nesleduje politiku a k volbám chodí výrazně méně často než ostatní populace.

Naše volební výzkumy ukazují, že účast prvovoličů se dlouhodobě pohybuje jen kolem 40 procent nebo i méně. Na druhou stranu to může být přechodný trend. Už v roce 2010 se  podařilo zmobilizovat mladé voliče - tehdy podle našich průzkumů hlavně straně TOP 09. Ale je to běh na dlouhou trať.