Praha - Když před více než měsícem odcházely klíčové reformy ze sněmovny do Senátu, začal se rodit v Lidovém domě plán, jenž vyústil v největší sněmovní obstrukce v novodobé historii, které právě hýbou českou politickou scénou.
V té době totiž začal lídr sociálních demokratů Bohuslav Sobotka obcházet své nejbližší spolupracovníky s nápadem, jak koalici prosazování zákonů, které ČSSD považuje za asociální, ztížit. Již nikdo si nyní nepamatuje, kdy konkrétně padlo slovo obstrukce, nicméně všichni oslovení členové vedení socialistů se shodují, že to byl Bohuslav Sobotka, kdo s ním přišel.
Alespoň tak líčí prvopočátky "velkého plánu" ČSSD, díky němuž socialisté nyní v celku úspěšně blokují vládní zákony vrácené Senátem, vlivní členové strany, kteří byli "u toho". Strana, z minulosti známá notným využíváním PR agentur, se přitom zapřísahá, že tentokrát si dělala vše sama.
Zapojila při tom veškeré své zázemí. Od legislativy Lidového domu až po vlastní společnost Cíl, která například tiskla transparenty. Deník Aktuálně.cz na to přišel při tom, když se pokusil zrekonstruovat, jak strategie ČSSD vznikala a co je skutečně za nebývalým vzedmutí její aktivity.
Bohuslav Sobotka sám totiž na otázky týkající se příprav odpovídá politickou vytáčkou: "Ten plán je výsledkem diskuze se členy sociální demokracie, se členy vedení strany, poslanci a senátory."
Deníku Aktuálně.cz se podařilo přesto zjistit, že jednomu z prvních se svěřil svému spojenci Jeronýmu Tejcovi. Další, s kým nápad probíral, byl místopředseda ČSSD a jeden z ideologů strany Lubomír Zaorálek, o plánu se ale zmínil například i Davidu Rathovi.
Vykřičník ČSSD
"Říkali jsme si, že potřebujeme vytvořit nějaký vykřičník, že nestačí jen nesouhlasit, ale že je potřeba ukázat, že opravdu bojujeme," popisuje genezi Zaorálek.
Pak Sobotka začal pro nápad s obstrukcemi získávat vedení poslaneckého klubu a vedení strany. Záměr si nakonec nechal svými kolegy odhlasovat.
Ještě před tím, než s plánem Sobotka seznámil poslanecký klub, ovšem vypustil k veřejné diskuzi první balonek politolog blízký ČSSD Lukáš Jelínek. Ve svém článku pro deník Právo na možnost obstrukcí, jako politické zbraně, upozornil již 18. října.
"Nechci tvrdit, že se ČSSD řídí podle mého článku, to asi ne. Taky jsem se o tom ale bavil s některými sociálními demokraty, kteří uvažovali velmi podobně," řekl Aktuálně.cz.
Původní myšlenkou bylo umluvit koalici k bezvědomí. Později začali socialisté svou akci sofistikovat. Přidal se nápad s vyřazováním a zařazováním bodů, se kterým úspěšně bojoval právě proti sociálním demokratům v době Fischerovy vlády občanský demokrat Zdeněk Prosek.
Portfolio zdržovacích mechanismů následně rozšířili o mimořádné schůze (čtyři již proběhly a ČSSD sbírá podpisy na dalších 20), využití senátních posil (zpravodajové ze Senátu jsou taktéž socialisté), a improvizací přímo na place.
Tentokrát bez poradců
Systematickou blokaci doplnili o akci z vnějšku - v regionech sbírají podpisy na petici proti vládě.
"Opravdu za tím nejsou žádní placení poradci. Myslíte, že bychom jinak byli tak zničení?" tvrdí Tejc.
Stejně odmítá jakýkoli cizí zásah místopředseda strany Michal Hašek. "Vždyť my na to ani nemáme peníze, časy se změnily," argumentuje Zaorálek. Sociální demokraté totiž skončili po volbách v roce 2010 v dluzích.
Byla to přitom sociální demokracie, která povýšila za éry svého někdejšího předsedy Jiřího Paroubka politický marketing nad stranickou programovou diskuzi. Nyní například její místopředseda Jiří Dienstbier tvrdí, že místo vlastních výzkumů veřejného mínění zjišťují podporu ve společnosti sledováním hlasování na serverech či z jiných veřejně dostupných dat.
Po procedurální stránce pak byli hlavními architekty obstrukční strategie poslanci - právníci Jeroným Tejc, který obstrukce za ČSSD "vykopával" i ve sněmovně, Michal Hašek, který má zkušenosti z vedení klubu ještě z dob expředsedy Jiřího Paroubka, a senátor - právník Jiří Dienstbier.
Významnou roli sehrála i legislativní sekce Lidového domu vedená ústavním právníkem Radovanem Suchánkem, která nápady dále rozpracovávala.
Personalistiku má na starosti bývalý odborář, ale jinak spíše nenápadný poslanec Cyril Zapletal. Ten spolu s Janem Hamáčkem a Jeronýmem Tejcem patří k lídrům sociálně demokratických směn. Podle informací Aktuálně.cz se rovněž podílel na rozdělení poslanců do tří skupin.
Smrtelný systém směn
V jedné socialisté koncentrovali starší nebo zdravotně indisponované poslance tak, aby je mohli nasadit do sněmovního souboje v komfortnější dobu. Na extrémní noční či brzké ranní hodiny pak dali dohromady řečníky a nejmladší členy klubu.
Samotný nápad rozdělit zákonodárce na směny je ovšem podle členů klubu ČSSD opět vizí jejich předsedy.
K celkové koncepci se pak dobře hodil kontroverzní řečník socialistů David Rath, jehož socialisté používají jako svého "zlého muže".
ČSSD běžně využívá jeho schopnosti připoutat tvrdými výdoky zájem médií. Veřejnost si sice přečte, že někoho urazil, ale zároveň i to, za jakých okolností k tomu došlo - tedy socialisté lehce veřejnosti pošlou vzkaz, že se něco ve sněmovně děje.
Další jeho silnou stránkou je improvizace. Právě z ní například vznikl nápad svolávat pospávající koaliční poslance. Výsledek byl takový, že už koalice upustila od jednání v noci a tím ČSSD získala další čas. Musela totiž držet v pohotovosti 67 lidí, socialisté zvládali noční směny jen v deseti.
Svou roli hrají v celém plánu i transparenty a cedule, jimiž mají socialisté obloženy své poslanecké lavice.
"Hledalo se, jak se odlišit od obecného pojmu sněmovna. Říká se, že sněmovna něco schválila, tak jsme chtěli dát najevo, že sněmovna není monolit a že je tu někdo, kdo nesouhlasí," vysvětluje cedule na poslaneckých lavicích Jeroným Tejc.
Autorem myšlenky je pak podle oslovených sociálních demokratů opět Bohuslav Sobotka. Ve vedení klubu a později i na jeho běžném jednání socialisté vymýšleli, co na transparenty napsat.
Vizuál navrhl Jan Hamáček, který znovu bude mít na starost volební kampaň ČSSD pro krajské a senátní volby. Inspiroval se varováním na cigaretách - kouření škodí zdraví.
V současnosti ČSSD promýšlí závěr. Ve hře je možnost zařádat o vyjádření nedůvěry vládě, další pak stížnost Ústavnímu soudu. "Máme tak tři možné závěry," tvrdí svorně oslovení socialisté. Jaké ovšem nechtějí prozradit.
