Praha - Aleš Řebíček nepřestál vládní rošádu svého stranického a vládního nadřízeného Mirka Topolánka.
Co míní o svém odvolání?
"Není to otázka administrativní, personální nebo odborná. Je to spíš vnitrostranická záležitost," řekl těsně před tím, než naposled jako ministr vstoupil do budovy Úřadu vlády. "Nejsem v širším vedení strany, nejsem zasloužilý člen strany. To, že jsem byl dva a půl roku ministr, je svým způsobem nečekané," dodal.
Opravdu však nebyl reálný důvod ministra dopravy odvolat?
Je třeba jít dál
Aleš Řebíček se ve velké politice objevil nečekaně v roce 2006, kdy byl zvolen poslancem.
"Když se něčemu věnuji, tak naplno," popsal tehdy Lidovým novinám svoji filozofii. "Platilo to v mé životní etapě spjaté s budováním stavební a později stavebně-dopravní firmy. Ale podnikatelské sny už jsou splněny, je třeba jít dál."
Pokročit dál se Řebíčkovi podařil pár měsíců nato. V září stejného roku ho premiér Mirek Topolánek jmenoval ministrem dopravy.
Neznámý Severočech, který byl tou dobou v ODS pouhých pět let, dostal do rukou klíčový resort, který hospodaří s jedním z největších rozpočtů.
Kromě státních peněz má ministerstvo na rozmezí let 2007 až 2013 k dispozici k rozdělení dalších 150 miliard z fondů EU.
Řebíček tu byl navíc v době, kdy byla zahájena příprava privatizace tří stěžejních podniků - Letiště, Českých aerolinií a Českých drah.
Plánovaný zisk, z nějž by mělo ministerstvo také ukousnout, je zhruba 70, 12 a 5 miliard korun.
Miliardy pro Viamont
Jenže podle všeho se Řebíčkovi během vedení ministerstva nepodařilo oddělit podnikatelské aktivity od politických.
Jak deník Aktuálně.cz již dříve upozornil, byl Řebíček coby ministr stále spojen s firmou Viamont a jejími dceřinými společnostmi, které před příchodem na ministerský post vlastnil.
Přestože uvedl, že akcie firmy prodal a oficiálně se k Viamontu nehlásí, z majetkového přiznání vyplývá něco jiného.
Většina Řebíčkových přiznaných finančních aktivit se loni točila právě kolem Viamontu.
Z dokumentů je patrné, že ministr splácí 700 tisíc za koupi pozemků golfového hřiště od bývalého majitele Golf klubu Teplice Vladimíra Myšíka. Golfové hřiště na Cínovci, kde ministr vlastní chatu, však v současnosti provozuje právě Viamont.
Z přiznání lze zároveň vyčíst, že Řebíčka s dceřinou společností Viamont sport spojuje i smlouva o pronájmu pozemků. A to za symbolický obnos - za loňský rok od své firmy inkasoval 90 tisíc korun
Během Řebíčkova působení na ministerstvu se navíc Viamontu několikanásobně zvedl počet státních zakázek. Podle MF DNES získala firma během posledních dvou let zakázky za 10,4 miliardy korun.
Napřed kritika, pak spolupráce
Další stěžejní firmou kolem ministra je společnost Kapsch.
Krátce po nástupu na ministerstvo Řebíček kritizoval smlouvy na zavedení mýta, které s Kapschem uzavřela předchozí vláda.
Připravil dodatek, který měl Kapschi snížit odměnu a zvýšit sankci z prodlení. Jenže postupně ministerstvo uzavřelo s dříve kritizovanou firmou další dodatky. Tentokrát ve prospěch Kapsche.
Díky dodatku ke smlouvě o mýto tak získává firma bez výběrového řízení zakázku za 4 miliardy korun na vybudování informačních tabulí na dálnicích.
Kapsch bere vše
Ve sněmovně v tuto chvíli čeká na druhé čtení zákon, kterým by měly nově platit mýtné i auta nad 3,5 tuny.
"Už je jasné, že tuto zakázku bude provádět Kapsch," řekl Aktuálně.cz mluvčí resortu Karel Hanzelka. "Je to ošetřeno dodatkem ke smlouvě. Teď jen záleží, zda zákon projde sněmovnou."
Ministr také přišel s návrhem na zavedení elektronických dálničních známek. Stejně tak měl tuto zakázku získat - vzhledem ke specifičnosti systému, Kapsch.
Ministerstvo však od původního záměru přihrát zakázku této firmě přímou formou zatím ustoupilo. "Zatím tento návrh v zákoně není," řekl Hanzelka. "Ale může se tam dodat v průběhu druhého čtení."
Stoupající Hodač
Za pozornost také stojí, jakými lidmi se Řebíček v roli ministra obklopil. Krátce po svém nástupu si na ministerstvo přivedl kamaráda a zcela neznámého spolustraníka ze Severních Čech, Jiřího Hodače.
Muž, jenž do té doby pracoval ve firmě zabývající se komunálními odpady, nastoupil nejdříve na post ředitele odboru pozemních komunikací. Velmi rychle však Hodač začal stoupat výš, a stal se prvním náměstkem ministra.
Pod jeho vedení se dostaly všechny strategické odbory a pod jeho vedení se dostala polovina všech zaměstnanců resortu. Hodač se rázem stal klíčovým mužem ministerstva, to vše bez vysokoškolského vzdělání a bez bezpečnostní prověrky.
Hodač se zároveň usadil na strategických pozicích v dozorčích radách Letiště a Českých drah. Tedy podniků, kde se bude rozhodovat o privatizaci v řádech desítek miliard, a s tím spojených tučných provizích.
