Vážené přítelkyně, vážení přátelé,
dovolte, abych před Vás předstoupil a seznámil Vás se svým stanoviskem a pokusil se to udělat co nejstručněji.
Nejprve jaký je můj názor:
V naší zemi musí být vytvořena vláda tak, jak stanoví platná ústava a s ohledem na to, že se nedaří vyjednat důstojné podmínky pro ČSSD, musí ČSSD přejít do opozice tak, jak stanovil náš volební výsledek. Musí se tak stát formou tzv. tolerování vzniku vlády, odchodem pokud možno celého poslaneckého klubu z jednacího sálu (při hlasování o důvěře vládě).
Na čem je moje přesvědčení založeno:
1. Je více než půl roku po volbách a naše země nemá vládu s důvěrou poslanecké sněmovny, lidem to začíná vadit a pro ČSSD to začíná být sebevražedné.
2. Dvě nejsilnější politické strany se zjevně nemohou nebo nechtějí domluvit na převzetí společné odpovědnosti za důstojné spravování naší země.
3. Vytváření vlády "Národní fronty" v poměru 174:26 nebo 168:32 nedává naději na důstojné podmínky pro opozici. V opozici bude pouze KSČM, která svoji roli využije pro posílení své pozice v příštích volbách.
4. Účast ČSSD ve vládě "Národní fronty" prostřednícím nových talentů za cenu opuštění některých programových cílů je pro ČSSD nedůstojná.
5. Zmaření druhého ústavního pokusu o vytvoření vlády vyvolá další nestabilitu a ztrátu prestiže naší země ve světě.
6. Výsledek třetího pokusu je mírně řečeno nejistý, s velkou pravděpodobností povede k rozpuštění poslanecké sněmovny a k předčasným volbám. Jen velcí optimisté věří v to, že si ČSSD polepší, nebo dokonce, že tyto volby vyhraje.
7. Po rozpuštění sněmovny převezme zákonodárnou moc senát, kde má ODS pohodlnou většinu, takže vyhlásí zákony podle svého programu.
8. K důstojnému řešení současné situace povede, když všichni naši poslanci svým odchodem ze sněmovny umožní tak jako v roce 1996 např. vznik vlády ODS a KDU-ČSL. Pokud jsme tuto možnost svým vyjednáváním, jak se zdá, již zmařili ve druhém pokusu, musíme tak učinit v pokusu třetím, protože od jiné politické strany tento státotvorný krok nemůžeme očekávat, ovšem pokud tak neučiní KSČM ve prospěch ODS a v náš neprospěch.
Mám vážné obavy, že základní otázka dnes nestojí tak, že někteří naši přátelé nechtějí odejít do opozice, ale oni do ní odejít nemohou, úmyslně neříkám, že se vlastně odejít do opozice bojí.
Včera jsem vcelku podrobně seznámil předsednictvo se svým stanoviskem a okolnostmi, které vedly k mému rozhodnutí odejít z poslaneckého klubu. Při odchodu z předsednictva jsem byl rozhodnut pro určité řešení. Když jsem si večer přehrál pořad "20 minut s redaktorem Veselovským", nebo jak se tento pořad přesně jmenuje, tak jsem se zhrozil. Jaroslav Tvrdík v jednacím sále P ČSSD nabízí svoji rezignaci na funkci, o níž prakticky žádný z nás neví, jaká vlastně je, a na Radiožurnálu pokračuje jeho ústy brutální diskriminační kampaň proti mé osobě, v níž informace, že jsem se zbláznil, je to minimum co používá
Tato událost je pro mne rozhodujícím argumentem pro to, abych nevystoupil z ČSSD a dál proti takovým praktikám bojoval jako straník, i když se zatím nehodlám vrátit do poslaneckého klubu.
Rád bych ještě vzkázal příteli Davidu Rathovi, že může být ujištěn, že jsem žádný úplatek nevzal, že se nenechám nikým korumpovat a mu osobně přeji, aby měl vždycky svědomí tak čisté, jako ho mám já.
Závěrem mi dovolte, abych před Vás předstoupil s vědomím, že jste Vy jediní jste v tuto chvíli orgánem, který má právo rozhodnout, zda mám právo hájit svůj názor jako člen ČSSD a nebo tak mám činit jako občan bez politické příslušnosti.
Vystoupením z klubu, a možná i zrušením členství v ČSSD, kterým mi pohrozil přítel Paroubek (Jiří Paroubek mluví o vyloučení), nepřestanu být sociálním demokratem, ale budu vždy sledovat zájmy sociální demokracie.
Vážení přátelé, děkuji Vám všem, že jste mne vyslechli.
