Politolog: Vládní jednotu může narušit Babišův střet zájmů

Jan Hejl Jan Hejl
2. 1. 2015 6:00
Deník Aktuálně.cz hovořil o politice současné vlády s Lubomírem Kopečkem, politologem z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity.
Předsedové všech tří vládní stran.
Předsedové všech tří vládní stran. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha – Koalice vedená premiérem Bohuslavem Sobotkou vládne necelý rok. Za tu dobu přijala služební zákon, zrušila poplatky ve zdravotnictví nebo přidala na platech státním zaměstnancům.

Opoziční strany však vládě vyčítají, že projídá úspory v době ekonomického růstu. Terčem kritiky je i střet zájmů Andreje Babiše, ministra financí a zároveň majitele společnosti Agrofert - jednoho z největších hospodářských holdingů v zemi. Koalici vládnutí neulehčuje ani nepřehledná situace na Ukrajině.

Jaký byl rok 2014 s novou vládou, kterou po dlouhých osmi letech znovu vede sociální demokrat? Politolog Lubomír Kopeček si myslí, že největším úspěchem koalice je, že zatím přežívá bez velkých vnitřních skandálů.

Hned vzápětí ale dodává, že rozbuškou může být příliv lidí napojených na Agrofert do státní správy. "Osobně jsem celkem překvapený, že se dosud neobjevil žádný velký s tím spojený skandál. Kabinet ale zatím vládne jen necelý rok," říká v rozhovoru Kopeček.

Aktuálně.cz: Andrej Babiš poprvé sestavoval státní rozpočet. Počítá na rok 2015 se schodkem 100 miliard korun a tvrdí o něm, že je proinvestiční. Dá se první vládní rozpočet ale označit jako ambiciózní?

Lubomír Kopeček: Žádný rozpočet české vlády za posledních deset až patnáct let se nedá označit slovem ambiciózní. Dvě třetiny výdajů jsou určeny ještě předtím, než se rozpočet začne vytvářet - jsou to různé mandatorní, tedy povinné výdaje. Přičemž ať už bude ministr financí kdokoli, má strašně omezené možnosti, co vlastně může a nemůže. Pro ilustraci: v devadesátých letech mandatorní výdaje tvořily jen asi třetinu státního rozpočtu. Možnost jakékoli vlády státním rozpočtem dnes něco ovlivnit je daleko menší. Zatím se nezdá, že by tato koalice byla někým, kdo tento trend narůstání povinných výdajů dokáže zásadně otočit.

A.cz: Není stomiliardový schodek v době hospodářského oživení a růstu až příliš vysoký?

Mohl by být určitě nižší. Co ale v danou chvíli vláda preferuje? Jsem-li sociální demokrat, pak upřednostňuji vysokou míru přerozdělování. Sociálnědemokratický premiér nemá zájem poškodit sociální skupiny, které jej volí. Z toho plyne, že se zvyšuje minimální mzda, valorizují důchody. Otázkou je, jestli je to vždy ekonomicky racionální. Státní rozpočet se ale ekonomickou racionalitou řídí jen částečně.

A.cz: Přejděme k hodnocení vlády. Očekávalo se, že koalice vedená Bohuslavem Sobotkou bude ve střetu s Milošem Zemanem, že prezident bude jakousi opozicí vůči kabinetu. Jak to s časovým odstupem hodnotíte?

Miloš Zeman vznik vlády určitě neusnadnil. Časově ho prodlužoval a kladl si různé podmínky a výhrady vůči budoucím ministrům. Působilo to dojmem, že chce vládě co nejvíc ztížit vznik, že si chce co nejvíc vydobýt politický prostor. Výsledek nicméně byl, že kabinet téměř v ničem neustoupil. Když se ale podívám na rok existence vlády, je trochu překvapivé, že vztah kabinetu a prezidenta byl až na menší střety vcelku poklidný.

A.cz: V jaké oblasti má vláda s prezidentem největší spory?

Některé Zemanovy postoje se od vládních lišily v zahraniční politice. Nejvíc lze vypíchnout vztah k Ukrajině. Poslední příklad byl Zemanův nápad s finlandizací Ukrajiny. Finlandizace je spojena s tím, že by stát spadl do sféry vlivu určité mocnosti. Pokud by se toto použilo u Ukrajiny, znamenalo by to, že je polosuverénní stát, který o sobě v řadě otázek nemůže rozhodovat. Což rozhodně není vládní postoj.

Zeman příliš nerozvrací

A.cz: Mezi vládou a prezidentem je i spor vnitropolitický – o služební zákon. Miloš Zeman oznámil, že normu kvůli institutu politických náměstků napadne u Ústavního soudu. Jak jeho postoj chápat, když sám politické náměstky v kabinetu měl? Jedním z nich byl například současný ministr průmyslu Jan Mládek.

Celé to považuji za kvazispor. Služební zákon v této podobě dává ministrovi i u takzvaných nepolitických náměstků poměrně velké možnosti výběru. Představa, že tady budeme mít dvě kategorie náměstků je podle mě fikce. V praxi bude ten rozdíl minimální.

A.cz: A proč tedy Miloš Zeman proti služebnímu zákonu tak hlasitě vystupuje?

Z mého pohledu jde o způsob, jak může prezident poměrně efektivně na veřejnost ukázat, že je vlastně nepolitik, který prosazuje věci, jež jdou proti politické třídě. A to je teď v českých poměrech populární. Političtí náměstci jsou zástupný problém. Jde o rétoriku, kdy prezident vystupuje jako zastánce odborníků.

A.cz: Nicméně Miloš Zeman se zatím do žádného výrazného střetu s vládou nehrne.

O co by se prezident při tom mohl opřít? Není tady žádná proprezidentská strana, Zemanovci ve volbách propadli. Pravděpodobnost, že by se nějaká vládní strana takzvaně přichýlila k prezidentovi, je malá. Poměrně jednotné vládní koalici může Miloš Zeman jen znepříjemňovat situaci. Proč by to ale dělal? Nyní vládu nemůže rozvrátit a prosazovat místo ní nějakou jinou. Pokud se neobjeví hluboká vládní krize, která by prezidentovi takovou příležitost nabídla, Zeman nebude mít silnou páku proti Sobotkově koalici. Za dané situace je pro něj lepší s vládní koalicí vycházet a nevyvolávat velké střety.

Pragmatická koalice

A.cz: Zdá se, že vláda stojí a padá zejména s Andrejem Babišem. Ministr financí je ale v mnoha ohledech úplně jiný typ politika než premiér. Jak spojenectví Babiš–Sobotka zatím funguje?

Vláda si připsala jeden obrovský úspěch – zatím přežívá bez velkých vnitřních konfliktů. Spory tam sice jsou, ale zatím nedosahují míry předešlých vlád. Nečasova vláda měla, když to mírně přeženu, krizi každý měsíc. Mezi Sobotkou a Babišem sice nepanuje vřelý vztah, ale pro tuto chvíli je stabilizovaný. Zdá se, že oba se respektují, jsou schopni tolerovat i některé věci, které by ještě před sněmovními volbami působily nereálně. To ale může klidně skončit. Potenciálně tady totiž jsou dost výbušné věci, jež by mohly vztah ČSSD a ANO významně narušit.

A.cz: Jaké to jsou?

Roli může hrát například přeliv některých lidí spojených s Agrofertem do nejrůznějších státních fondů, dozorčích rad podniků nebo ministerstva kontrolovaná ANO. Může se ukázat, že významně preferují zájem Agrofertu. Osobně jsem celkem překvapený, že se dosud neobjevil žádný velký s tím spojený skandál. Kabinet ale zatím vládne jen necelý rok.

A.cz: Jak je tedy možné, že střety zájmů veřejnost Babišovi stále promíjí?

Většinu veřejnosti to nijak zvlášť neoslovuje. Zatím. Kdyby nastal nějaký velký skandál, byl by to ohromný problém pro celou koalici. Premiér by musel pochopitelně zaujmout nějaký postoj. Jaký by to ale měl být, aby vládu nerozboural? Jinak je patrný zájem všech tří stran zůstat ve vládě a podílet se na výkonu moci. Převládá u nich velký pragmatismus.

Foto: Vojtěch Marek

Premiérova "neangličtina"

A.cz: V programovém prohlášení vlády stojí: "Cílem naší evropské politiky je směřovat do evropského integračního jádra a působit jako srozumitelný a věrohodný partner." Daří se to vládě v kontextu toho, jak se staví například k protiruským sankcím?

To je velmi složité hodnotit, koalice vládne zatím příliš krátce. Vláda udělala několik kroků, které naznačují, že do unijního mainstreamu chce směřovat. Nejviditelněji to bylo zřejmé při připojení se k fiskálnímu paktu. Nicméně také platí, že třeba pohledy na ukrajinskou krizi jsou v rámci EU dost odlišné a není jasné, co je tady "jádro". Chybí jasný a pevný unijní konsensus a třeba v postoji Maďarska a Polska je obrovský rozdíl. Tu citaci z vládního prohlášení beru jako rétoriku, která odráží dlouhodobější představy ČSSD a lidovců. Obecně přitom platí, že české politiky zahraniční a evropská politika většinou příliš nezajímá.

A.cz: Proč? Může to být tím, že mnoho z nich se plynně nedomluví v cizím jazyce? Premiéra Sobotku to přeci může při formálních a zejména neformálních jednáních dost limitovat.

Nejsem-li schopen na mluvené úrovni dobře ovládat cizí jazyk, pochopitelně to vede k tomu, že například na summitech EU stojím tak trochu stranou. Je samozřejmě nešťastné, pokud český premiér v roce 2014 není schopen hovořit dobře anglicky.

Za růst vláda nemůže

A.cz: Přejděme k vládním úspěchům. Dá se jako úspěch vnímat vzácná shoda části opozice s vládou na přijetí služebního zákona?

Já bych to označil spíš za neúspěch. Důležitý je proces, jakým se ke stávající podobě této normy došlo. Na jaře ministr pro legislativu Dienstbier i premiér Sobotka prohlašovali, že z dohodnuté vládní podoby se neustoupí. To se týkalo především velmi důležitého Generálního ředitelství státní služby, s kterým pravicová opozice nesouhlasila. Pak se přiblížilo léto, opozice začala ve Sněmovně obstruovat a výsledkem je, že koalice ustoupí a generální ředitelství ze zákona zmizí. Konečná podoba se tak radikálně liší od toho, co vláda dříve chtěla.

A.cz: Za Sobotkovy vlády se zvýšil ekonomický růst, což koaliční strany před volbami slibovaly. Nastartovala ekonomický růst skutečně vláda?

Je zjevné, že s růstem ekonomiky v tomto roce nemá Sobotkova vláda žádnou přímou souvislost. Růst se časově spojil s dobou, kdy nastoupila do úřadu. Je otázka, jak moc růst vláda může do budoucna sama ovlivnit. Zatím se nezdá, že by sahala k nějakým hospodářským experimentům, k něčemu, co by bylo z hlediska ekonomiky destruktivní. Hodnotím to uměřeně, stávající koalice se nepřičinila o růst. Ale zatím se nepřičinila ani o to, aby růst skončil.

A.cz: Co se koalici naopak nepodařilo? Je tu nějaký výrazný vládní neúspěch?

Musím se přiznat, že za dobu existence vládní koalice mě opravdu nenapadá nějaký zásadní neúspěch. Ani podoba služebního zákona není katastrofa. Co se zahraniční politiky týče, je patrné, že Česko mluví někdy nekonzistentně. Například Sobotka při návštěvě USA tvrdil, že naším zájmem je posilovat NATO. O tři měsíce dříve však v jiném kontextu zase říkal, že nechce posilovat vojenskou přítomnost NATO na východě Evropy. To jde minimálně částečně proti sobě. Jedná se o zjevnou pózu – pro Spojené státy a na stranu druhou pro část české veřejnosti, která Severoatlantickou alianci zrovna nemiluje. Takové lavírování ale není politická porážka.

A.cz: Takže z toho vyplývá, že vláda je úspěšná…

Takto bych to neřekl, je to někde "mezi". Zkusím to shrnout. Vláda drží relativně při sobě. Neudělala žádná rozhodnutí, která by vyvolala ekonomickou katastrofu, a navíc je zatím celkem oblíbená. Ani v zahraniční a evropské politice žádný opravdu fatální problém nenajdeme. Na druhou stranu se zatím těžko hledají zásadnější plusy vládního působení. Stávající koalice tak není neúspěšná.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Na D1 na Benešovsku zkomplikovaly provoz dvě hromadné nehody, tvoří se kolony

Na dálnici D1 na Benešovsku v sobotu zkomplikovaly provoz dvě hromadné nehody, které se staly kolem 29. kilometru ve směru na Prahu. Obešly se bez vážných následků, dálnice je průjezdná, ale tvoří se kolony, řekla policejní mluvčí Michaela Richterová.

Podle prvotních informací jde o dvě nehody zhruba po čtyřech autech. "Jsou to všechno ťukance, není tam žádné zranění, maximálně nějaké lehčí. Dálnice není uzavřená, ale samozřejmě se tvoří kolony. Provoz je tam komplikovaný," uvedla mluvčí kolem 12:30.

Zdroj: ČTK
Další zprávy