Analýza - Jenom sedm evropských zemí nepokleslo během krize o víc než pět procent a přitom nezaplatilo gigantickým dluhem. Vedle států Beneluxu, Švédska, Polska a Slovenska patří do této kategorie Česká republika.
Data o 4,8 procentech ekonomického propadu a rozpočtovém deficitu 6,6 procenta se na přehledu Eurostatu za rok 2009 vyjímají nečekaně dobře. Další rok už Češi snížili schodek a zažili ekonomický růst.
Je to hlavní úspěch Mirka Topolánka, který ještě jako premiér nastavil krizovou strategii. Úspěšný krizový manažer odešel, když bylo východisko z krize na dohled.
Těmito větami možná začne slovníkové heslo "Topolánek", pokud se ekonomické naděje letošního jara naplní.
Byznysmen premiérem
Koncem roku 2008 byla exportní země Česko v situaci, kterou jí nikdo nemohl závidět. Pokles zahraniční poptávky o čtvrtinu hrozil likvidací celých sektorů průmyslu. "Výroky o příchodu krize se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy," uvítal její říjnový nástup v Česku premiér Topolánek.
Zdržovací taktika udržela ve hře iluzi trvalého růstu a vedla tomu, že parlament neškrtal výdaje na rok 2009. Proto rostly mzdy státních zaměstnanců a sociální výdaje, proto přes všeobecné obavy z krize poklesla domácí poptávka jen nepatrně a vyrovnala propad exportu.
Firmy ztratily v Evropské unii i na východě, podnikatelé však mohli přežít díky vládní pomoci.
Dosud žádný premiér nestavěl svou ekonomickou strategii na tak masivní podpoře domácího byznysu, jako někdejší manažer teplárenské společnosti VAE. Přímé vládní investice překročily v krizovém roce hranici 120 miliard, desítky miliard investovaly i zdravotní pojišťovny.
Topolánek odpustil živnostníkům a malým firmám 30 miliard na zálohách daní, dalších 30 miliard prominul na zdravotním pojistném těm, kdo udrželi pracovní místa.
Vláda tolerovala víc než v jiných zemích masivní propouštění, jen málo byznysmenů však zavřelo své podniky.
Výsledky své politiky už Topolánek na místě premiéra nezažil. Úřad složil v květnu, v říjnu začala opět růst produktivita, v únoru 2010 se přestalo propouštět.
České podniky se prosazují díky německému oživení, zároveň dokážou překonat německou konkurenci. Sami Němci si stěžují, jak efektivně dokážou Češi využívat jejich technologie.
Přečtěte si: Na růst platů letos zapomeňte. Ale prémie by být mohly
Manažer roste s krizí
Přinejmenším v mediální paměti zůstane uchován výčet krizí, které dokázal Topolánek obrátit v prospěch svůj i těch, za které nesl odpovědnost.
Poprvé se to ukázalo při velkém volebním vítězství v roce 2004, kdy ODS obsadila dvanáct hejtmanských míst. Tzv. Kořistkova aféra, při níž byli opoziční lídr Topolánek a jeho poradce Marek Dalík obviněni z pokusu uplácet vládního poslance, se změnila ve volební triumf, když Topolánek poukázal na neúnosnou praxi odposlechů.
Volby v roce 2006 vyhrál Topolánek díky finiši posledních čtrnácti dnů. Do té doby kampani dominoval předseda ČSSD Jiří Paroubek, Topolánek se však dva týdny před volbami přestal skrývat a Paroubka porazil v předvolebních debatách.
Jako chladnokrevný byznysmen vyřešil bez skrupulí volební pat a při tehdejším rozložení sil ve straně i na celé politické scéně našel jedinou schůdnou cestu.
Porážku v krajských volbách roku 2008 obrátil Topolánek ve svůj prospěch, když zlikvidoval stranického soupeře Pavla Béma, který se neopatrně přihlásil o místo předsedy.
Obavy z Topolánkova předsednictví v Evropské unii rychle padly, když se počátkem roku 2009 rychle dostavily dvě krize, první s ruským plynem a druhá s válkou v Gaze.
Jako premiér se Topolánek neosvědčil v koncepční práci. Jeho reforma veřejných financí vedla k tomu, že je český daňový systém vedle Bulharska nejkomplikovanější v Evropě a že se Česko v žebříčku Doing Business, kterým Světová banka mapuje podnikatelské prostředí, propadla o deset míst.
Reforma zdravotnictví skončila vinou špatného načasování jednotlivých kroků, když začala okrajovými a nepopulárními tématy, konkrétně zavedením poplatků a privatizací fakultních nemocnic. Chaotické rozdělování státních zakázek zvýšilo míru korupce podle Transparency International.
Topolánek nedokázal s opozicí uzavřít dohodu o neútočení během evropského předsednictví, a to ho stálo místo premiéra. Po pádu vlády ještě dokázal domluvit funkční vládu Jana Fischera, která pokračovala v jeho krizové strategii. Z pozice zrazeného premiéra nakonec vyhrál evropské volby.
Topolánek, nebo kampaň
Krizový manažer skončí, když nedokáže zvládnout ani ty krize, které sám vyvolá. To se ukázalo při aféře s Topolánkovými výroky na adresu církví, Židů a gayů.
Aféra ohrozila volební kampaň, jejíž bezchybné provedení bylo jedinou šancí, jak vrátit slábnoucí ODS na výsluní.
"Kampaň se nesmí přepálit, ale hlavně se nesmíte nechat vyvést z konceptu. Nesmíte připustit, aby vás někdo vykolejil, vy jste začal reagovat na někoho jiného a dostal se do paniky," popsal klíčové pravidlo jeden z jejích stratégů, místopředseda Senátu Jiří Šneberger. Svá slova pronesl minulý čtvrtek, den poté, co ODS vynesla svůj první trumf, návrh reformy pracovního trhu.
Čtěte více: ODS jde proti zneužívání dávek. Začne u Romů
V sobotu občanské demokraty vykolejil sám předseda, když Blesk zveřejnil jeho výroky. Na nebezpečí jako první reagoval doyen strany, předseda Senátu Přemysl Sobotka: "Posledními výroky Mirka Topolánka jsme dostali cejch lidí, kteří své výroky nekontrolují. Pokud odejde z kandidátky, pak šance ve volbách výrazně roste."
Krizový manažer Topolánek už v pondělí připustil, že řešením je rezignace na post lídra a nástup Petra Nečase. V úterý se však na stranickém grémiu ukázalo, že předseda je pouze součástí problému a že řešení se od něho tentokrát nedá čekat. Předem navržená řešení nečekaně odmítl s poukazem, že podle stanov ho grémium nesmí odvolat.
Topolánek bojoval jen za sebe, jak prokázal osobním útokem proti Sobotkovi na počínajícím zasedání výkonné rady, kde ho obvinil z přípravy spiknutí, tedy opakování "sarajevského atentátu" proti Klausovi z roku 1997. Nepočítal s tím, že jeho odpůrci z grémia mezitím připravili vlastní řešení a domluvili pevnou většinu pro jeho odvolání z kandidátky.
