Kopidlno - nejprůměrnější obec Česka

Eliška Bártová Eliška Bártová
1. 6. 2006 0:00
Kopidlno - Poslední ze série předvolebních reportáží je z města, jehož voliči podle údajů z loňských voleb patří k nejprůměrnějším v Česku.
Nové hřiště, kde se nesmí hrát
Nové hřiště, kde se nesmí hrát | Foto: Ludvík Hradilek

Tohle městečko má všechno, co má mít: kostel, náměstí, radnici i rybník. A ještě něco navíc - nejprůměrnější české voliče. Průměrnost se v Kopidlně nezrcadlí jen ve statistikách, ale dýchá z každého rohu. Až z toho mrazí.

Na větvi jednoho ze dvou malých smrků, vysázených uprostřed kopidlnského náměstí, se houpe cedulka s nápisem MěÚ Kopidlno. Pokácení čtyř starých lip a vysazení smrků považuje starostka města Hana Slavíková za jeden z úspěchů uplynulého volebního období.

Infobox

Co rozhodne volby v krajích
MAPA REGIONŮ

Co trápí obyvatele jednotlivých krajů? Které strany na jejich potíže nabízejí lék?
INTERAKTIVNÍ MAPU - najdete ZDE

"Za poslední čtyři roky se tu také podařilo zavést plyn. Zatím se připojila jen třetina lidí. Ale podařilo se mi zařídit, aby tu byl bankomat," vyjmenovává další kroky, na které je pyšná. "Opravili jsme chodník a hřiště, v zimě se tam dalo i bruslit."

Stejně jako v řadě jiných českých měst i tady čekají na příchod velkého investora. Zatím marně a Kopidlno je stále Královéhradeckým krajem vedeno v kolonce nejproblémovějších míst.

Sama starostka, která ve městě žije 26 let, jen obtížně hledá důvody, proč by vlastně měl člověk do Kopidlna zavítat. "Je tu kolem hezká příroda a dobré spojení do Prahy," říká po chvíli přemýšlení.

Od sednice ke hrobu

"Gratuluji vám, pane učiteli. Jste chlapík. Vaše polky nám všem lezou do nohou, div že sami netančíme!" pochválil před 140ti lety velitel pruských vojsk po obsazení Kopidlna místního kantora Františka Hilmara. Autora první české psané polky.

Pamětní deska nejslavnějšího rodáka
Pamětní deska nejslavnějšího rodáka | Foto: Ludvík Hradilek

Dnes se už v Kopidlně netančí. Dobré časy připomíná jen zašlá cedule na domě, kde Hilmar žil. To jméno dalšího rodáka, na kterého byli předci také pyšní, klavírního virtuosa Bédi Křídla, visí na rozpadlém domě.

Osud jejich památky dobře symbolizuje vývoj Kopidlna. Podobně jako film Vesničko má středisková. V domku u hřbitovní zdi v Kopidlně prožil Zdeněk Svěrák pár dětských let a evidentně tady našel inspiraci pro svůj scénář. Od sednice ke hrobu je to pár metrů.

"Než jsem sem přišel, tak mě lidé upozorňovali, že místní v sobě mají staré křivdy," říká farář Cyril Solčáni. "Jsem zde necelý rok a už cítím, že je tady v lidech hodně skryté nenávisti. Jsou schopni někam nepřijít jenom proto, že tam bude některý soused."

Farář Solčáni si proto dal za cíl ukázat lidem v Kopidlně cestu ke smíření. "Jsou tu dva typy lidí. Ti, kteří v sobě dusí touhu po pomstě za staré křivdy. Další skupina jsou lidé neteční, kteří se izolují od ostatních," říká farář. "Chci jim ukázat, že smíření dosáhnou jedině odpuštěním tomu člověku a obrácením se k Bohu."

Josef Třmínek před svým domkem
Josef Třmínek před svým domkem | Foto: Ludvík Hradilek

Město plné kamiónů

Najít zalíbení ve zchátralých, špinavých domech s rozbitými okny, pod kterými každou minutu projíždí kamion, je obtížné. Kromě dopravního zatížení  z Krkonošské magistrály dominuje městu vysoký komín cukrovaru. Obřího podniku, který se dvacet let stavěl a nikdy nezahájil výrobu. Pokus o rekonstrukci na začátku devadesátých let zkrachoval, a nyní je stavba v demolici. Majitel nenašel nikoho, kdo by tam chtěl podnikat.

Hned při první návštěvě města je jasné, že hlavním problémem je hustý provoz. "Neustále se to zhoršuje, jezdí čím dál víc aut, otřásá se barák. Když spolu chceme doma mluvit, tak musíme zavřít okna, jinak se neslyšíme," říká sedmdesátiletý Josef Třmínek, jehož dům stojí hned u silnice. "Ale peníze na to, abychom se odstěhovali, nemáme. Tak to musíme vydržet."

Starostka Slavíková překvapivě budování obchvatu nikdy neprosazovala. "Mohlo by to být dvousečné," říká. "Přestali by sem jezdit lidé, a město by přestalo žít." Podle místních je ale důvodem něco jiného. "Bojí se, že by přišla o kšefty," říká jeden z obyvatel. Starostka má totiž na náměstí dva obchody.

Gabriel a Lukáš se nudí a vyhlíží slečny ze zahradnické školy
Gabriel a Lukáš se nudí a vyhlíží slečny ze zahradnické školy | Foto: Ludvík Hradilek

Většina místních dojíždí za prací do nedalekého Jičína nebo kousek dál do Poděbrad, domů se vrací až večer. Pro obchodníky jsou proto důležití Pražané mířící do hor, kteří zde přes víkend nakupují. Kromě obchodů a škol dává místním práci hlavně dřevařská firma s 90ti zaměstnanci.

Život v Kopidlně se odehrává převážně na náměstí, tam jsou obchody, dvě restaurace, kino, autobusová zastávka i lavičky. "Je tu nuda, dá se tu jen chodit na pivo nebo hrát fotbal," říká Gabriel, ležérně sedící na své motorce na náměstí před branou střední zahradnické školy.

"Ale nechci odsud. Už jsem na tu nudu zvykl." On ani jeho kamarád Lukáš k volbám nepůjdou - politika je nezajímá. "Stejně nevíme, koho bysme volili," shodují se.

Kopidlno leží na křižovatce dopravních cest
Kopidlno leží na křižovatce dopravních cest | Foto: Ludvík Hradilek

Žabomyší války

"Připadala jsem si jak v Drážďanech v roce 1945," vzpomíná na dobu, kdy se do města z Vysočiny přistěhovala zástupkyně ředitelky zdejší zahradnické školy Zdeňka Filipová. "Na tom se doteď nic nezměnilo. A my jsme se ani po dvaceti letech s městem nesžili. Jsem doma, až když zavřeme dveře našeho domu."

V tom, koho volit, má prý paní Filipová jasno. Komu dá svůj hlas však říci nechce. "Rozhodně ta strana nebyla tyto čtyři roky v koalici," říká. Zatímco s volbami do Poslanecké sněmovny nemá problém, ty komunální pro ni budou oříškem. "Nevím, koho bych tady volila. Na radnici se neustále odehrávají žabomyší války a já nemám chuť takové lidi podporovat."

Za úspěch považuje starostka pokácení dvou velkých lip na náměstí a vysazení mladých smrků
Za úspěch považuje starostka pokácení dvou velkých lip na náměstí a vysazení mladých smrků | Foto: Ludvík Hradilek

Obraz nás všech

Vedení města lidé také vyčítají pokácení lip na náměstí. "Při tomhle provozu by měl být člověk vděčný za každý vzrostlý strom," říká pan Třmínek. "Když jsem viděl, že je pokáceli, myslel jsem, že omdlím. Je to střed města, tak by měli znát názor lidi, kteří tu žijí."

Stejně jako jeho sousedka Marie Hladká i pan Třmínek je zklamán ze současné politiky. "Komunální politici těžko něco změní. Chybí jim peníze i ochota," říká. "Ovlivnit to můžou jen vysocí politici. Nevím sice koho volit, ale určitě k volbám půjdu, abych vzal hlas komunistům."

"Volila jsem KDU, ale Kalousek je mi nesympatický. ODS je zase příliš arogantní," rozmýšlí nahlas paní Hladká. "Když poslouchám ty debaty v televizi, přijde mi, že jejich IQ je nulové. Jenom se uráží, napadají se a jsou vulgární. To u mě způsobilo odpor jít volit. Ale stejně jako soused půjdu volit proti komunistům. Doba, kdy vládli, se už nesmí vrátit."

Podle pana Třmínka ale nemá cenu nad českými politickými poměry skuhrat. "Když vidím, jak se k sobě chovají lidé tady v našem městě, je mi jasné, že si lepší parlament nezasloužíme," říká. "Je to smutné, ale je to přesný obraz nás všech." 

Stejně jako loni bude starostka volit ODS, sama ale už při podzimních komunálních volbách kandidovat nebude. "Chtěla jsem, aby se tu žilo lépe, proto jsem tehdy šla do voleb. Počítala jsem, že se setkám s partou lidí, kteří budou chtít něco změnit, ale zmýlila jsem se," říká. "Místo abychom řešili problémy města, jsme se na radnici mezi sebou jenom hádali a bojovali."

 

Právě se děje

Další zprávy