Jsem úplně opačný člověk než Klaus, říká Fischerová

Jan Němec (redaktor) Jan Němec (redaktor)
29. 7. 2012 6:00
Rozhovor s herečkou Táňou Fischerovou, která kývla na nominaci do prezidentských voleb
"Z velkých stran je mi nejbližší ČSSD."
"Z velkých stran je mi nejbližší ČSSD." | Foto: Vojtěch Marek

Kytlice - Podpisy bude sbírat každý sám a v závěru se to nějak slije, prohlásila čerstvě deklarovaná kandidátka na Hrad herečka Táňa Fischerová. Působí dojmem, že vše plyne mimo ni. Nicméně kromě Jana Fischera zmínila při našem rozhovoru dalšího člověka, který jí nabídl úzkou spolupráci: ekologický aktivista Jan Piňos.

Sama sebe označuje za kandidátku "občanské společnosti" a jasně říká, že v současném politickém spektru jsou jí nejvíce blízcí sociální demokraté (čímž asi nepotěší jejich kandidáta Jiřího Dienstbiera, kterému by mohla ubrat hlasy).

Výhrady mám ale ke všem stranám, říká Fischerová, která s přáteli založila politické Klíčové hnutí a stala se jeho předsedkyní (raritou je mj. to, že celé předsednictvo tvoří výhradně ženy).

Na rozdíl od Vladimíra Dlouhého nebo Jana Fischera by neměla problém se jmenováním levicové vlády spolupracující s komunisty.

"To je boj s minulostí. Já bych měla problém jmenovat zase neoliberály," říká Táňa Fischerová.

A.cz: Proč byste byla podle vás dobrou prezidentkou?

Já vůbec nevím, jestli bych byla dobrou prezidentkou, na to se nestuduje. A nikdo nikdy nedefinoval, jak má takový prezident vůbec vypadat. Každá osobnost tam musí vnést něco ze sebe. Celý život se snažím neuhýbat, mluvit pokud možno rovně a pravdivě, hledat nové koncepty jak společnosti, tak všeho ostatního.

A.cz: Zkusíme to jinak: vymezte se vůči Václavu Havlovi...

Já si ho nesmírně vážila. To, co tam vnesl, bylo pro naši zemi nesmírně důležité – ten nadhled, hledání čehosi. Ale při vší úctě k Václavovi jsem cítila, že svůj hlavní úkol vykonal tím, co udělal v minulém režimu.

Lišili jsme se v tom, že on se domníval, že stačí návrat k dobrému, co tady bylo. Já si myslím, že je třeba hledat nové koncepty. On už nešel dál, nepřemýšlel, jak by to mohlo vypadat jinak a líp, on se domníval, že stačí oživit hodnoty minulosti a že budou funkční.

Foto: Vojtěch Marek

A.cz: A vůči Václavu Klausovi?

Václav Klaus je zcela opačný člověk než já, vidíme a vnímáme svět úplně opačně. On je člověk rozumu, jakýchsi lineárních myšlenek, které přijal za své a už se nikdy nezměnil. Podle mě není člověk, který se vyvíjí, je zakonzervovaný v tom, co jednou přijal. Pak jsou tu i osobní vlastnosti jako ješitnost, neschopnost odpouštět nebo nedostatek sebekritičnosti.

Každý ať sbírá podpisy sám, pak se to slije

A.cz: Říkáte, že vás oslovuje spousta lidí, ale zatím jediný, koho jste jmenovala, je Jan Kačer. Jak to ale teď bude vypadat se sběrem podpisů pod peticí – bude to jeden člověk, kdo to bude organizovat, nebo víc lidí?

Jsem přesvědčená, že ohnisek musí být víc. Jsem až zaskočená třeba jen e-mailovou odezvou, kolik lidí, skupin mi nabízí, že chtějí sbírat podpisy. Zažila jsem rok 1968, kdy kdekdo vyskočil a šel přemalovat ulici, taky mu nikdo neříkal, co má dělat, Rusové pak nemohli najít nic.

A.cz: No dobře, ale nakonec tu musí být někdo, kdo by byl oním zmocněncem ze zákona...

To ano, to jistě.

A.cz: Máte už takového člověka nebo okruh lidí?

Ten se utváří. Já jsem do určité míry povolila výzvě, protože lidé, kteří mě oslovovali, mi říkali, že si nevyberou nikoho ze stávající nabídky. A já jsem řekla: dobře, ale udělejte si to, jak chcete, samozřejmě, že někdo musí být zmocněncem, ale já vám do toho nebudu mluvit. Jsou to lidi z okruhu, který znám, z občanských sfér.

Můj zmocněnec? Nabízí se Honza Piňos

A.cz: To znamená třeba hnutí proti reformám ProAlt, které jste podpořila?

Ne, ne, ProAlt zrovna v tom vůbec není, protože jsme s nimi ani nemluvila, ani oni mě nijak nekontaktovali. Spíš to byli lidé, kteří se někde sešli, pořádali demonstraci, psali petice. A nezávisle na sobě říkají: my si chceme stáhnout tu petici a sami začít shánět podpisy.

A.cz: A máty vy sama představu, kdo by mohl být tím zmocněncem?

Jedním z lidí, kteří se mi nabízejí, je třeba ekologický aktivista Honza Piňos, ale není to ještě domluveno. V tuto chvíli jde hlavně o nějaké stránky, kde by byla petice a kde by si to každý mohl stáhnout, a pak o založení účtu, který je povinný.

Foto: Vojtěch Marek

A.cz: Říkáte, že nepotřebujete peníze nebo maximálně na drobná vydání, ale třeba i televizní spot něco stojí. Od koho chcete přijímat peníze a od koho ne?

Jedině od drobných dárců. Větší obnosy ne. A třeba spot našeho hnutí pro minulé volby jsem platila já, protože jsme neměli sponzory, a stál kolem dvaceti tisíc.

Vláda s komunisty? Měla bych problém spíš s neoliberály

A.cz: Vladimír Dlouhý i Jan Fischer už prohlásili, že by vládu s komunisty nejmenovali. Co vy?

Myslím, že komunisti svou dějinnou příležitost měli a prohráli ji a bojovat tolik let po konci minulého režimu s komunisty je prostě boj minulosti. Ti současní se nepodíleli zásadně na moci dříve. Za vážnou situaci dnešní doby oni už nemůžou. Připadá mi zvláštní vést v tuto chvíli boj s minulostí, když se musíme vyjadřovat k současnosti. Já bych měla naopak velký problém pověřit kohokoliv z nynějších neoliberálů.

A.cz: Vyzkoušela jste si roli poslankyně. Měla jste pocit, že můžete něco změnit?

Vyzkoušela jsem si, že jedinec nemůže v zásadě změnit nic. Nicméně když se občas podařilo prosadit nějaký malý pozměňovací návrh, tak to zasáhlo víc lidí, než kolik se najednou vejde do Národního divadla. Dílčí věci možné byly.

A.cz: Cítíte se spoluzodpovědná za rozpočtové schodky, které vznikaly i za vlád v čele s ČSSD, které jste svým hlasem držela?

Podle mě největší schodky vznikly za posledních vlád, kde seděl Miroslav Kalousek, o tom se pořád málo mluví. Tím, že zastropovali příjmy bohatých, nevybírali pořádně daně, politikou, kterou dělali. Ale zadlužení naší země je jedno z nejnižších v Evropě. Takže tohle bych sociálním demokratům určitě nevyčítala. Schodky byly, ale nebyly tak velké. Ale nedělám si iluze o nikom – všechny velké strany jsou provázané s velkými hráči vzadu.

 

Právě se děje

Další zprávy