Ještě nedávno byl východní okraj Brna poset zašlými výrobními halami a prodejnami ojetých aut s barevnými fábory na přilákání zákazníků. Mezi nimi se nyní klene nový most, který dává tušit, že za ním začíná trochu jiný svět.
Na planině za mostem se slunce odráží od lesku desítky nových obřích továrních hal. Bagry ukusují hlínu poslední volné parcely. Průmyslová zóna Černovická terasa je zaplněná. Právě tady je podle krajských politiků líheň jihomoravské prosperity.
Město plné investorů
"Podařilo se nám konečně přesvědčit investory, že nejen Praha, ale i Brno je ideálním místem pro investice," pochvaluje si náměstek hejtmana pro regionální rozvoj Jihomoravského kraje Milan Venclík (ODS). "Máme unikátní polohu mezi hlavními městy třech zemí - Česka, Slovenska a Rakouska."
Podle statistik agentury CzechInvest je v současné době jižní Morava nejvyhledávanějším místem pro investory, zvláště ty asijské. Co přesně posunulo kraj na druhé místo žebříčku prosperity, a jaký podíl na tom má právě příchod nových investorů, náměstek Venclík ale přesně neví: "Takové analýzy nemáme."
Infobox
TAHOUNI PROSPERITY
Podle statistik se Jižní Morava řadí k Praze a Středním Čechám, tedy krajům s největším počtem obyvatel, s HDP na obyvatele i s rodinnými příjmy... TAHOUNI PROSPERITY - čtěte ZDE
MAPA REGIONŮ
Co trápí obyvatele jednotlivých krajů? Které strany na jejich potíže nabízejí lék? INTERAKTIVNÍ MAPU - najdete ZDE
Každopádně v okolí Brna, kde se investoři usídlili, je nejméně lidí bez práce. Míra nezaměstnanosti se zde pohybuje jen kolem 6-7 procent.
Směr Karibik
U rudě omítnutého domu kropí muž se zlatým řetězem na krku trávník. Za chvíli k vile přijíždí žena ve stříbrném Audi a vchází do útrob rozlehlého domu. Manželé Komínkovi žijí v podnikatelské čtvrti v Modřicích devět let. Nezaměstnanost je tu jedna z nejnižších. V roce 2004 bylo v bezmála dvoutisícové obci bez práce 6,7 procent obyvatel.
"Byli jsme první, kdo tady začal stavět," vzpomíná na dobu před devíti lety Zdeněk Komínek, majitel tří restaurací. "Tehdy tady bylo jen pár domů." Dnes jsou obklopeni novou vesnicí s desítkami pestrobarevných domů ve stylu podnikatelského baroka.
"Přes den tady skoro nikdo není. Jezdí se sem jen na noc a víkendy. Každý si tu žije svým životem," říká pan Komínek. Většina jeho sousedů stejně jako on dojíždí za prací do devět kilometrů vzdáleného Brna. "Po dálnici jsem tam za pět minut."
Trávník je pokropen, je na čase vyrazit zase zpátky do jednoho ze svých podniků. "Nic mi neschází. Máme tu squash, posilovnu, tenisové kurty," vyjmenovává pan Komínek, moc spokojeně se při tom ale netváří.
"Jako obyvatel prosperujícího kraje se necítím. Drobní podnikatelé to mají těžké. Právě zvažuji, že restaurace prodám. Pokud zůstane u moci ČSSD, tak se odstěhujeme do Karibiku, jak to udělali už někteří mí kamarádi."
V jedné z dalších desítek podnikatelských čtvrtí, které vyrostly v okolí Brna, žije třetím rokem i paní Smělíková. Ani ta ale není spokojená, jak by člověk v této lokalitě čekal.
"Dřív jsme bydleli v paneláku, tak jsem ráda, že máme domek se zahrádkou," říká ve dveřích žlutého domu. "Je tu v podstatě všechno, průmyslová zóna, nákupní centra, blízko do Brna. Ale chybí mi tu les, nebo hřiště pro děti. Tady má každý hřiště na zahradě u svého domu. Šli jsme sem proto, že tu byly levné pozemky, dnes bych se ale asi rozhodla pro jiné místo."
Pohoda na konci světa
Zatímco pan Komínek odjíždí zpátky do práce a paní Smolíková jde nakrmit své dítě, ve třicet kilometrů vzdálené obci Šafov míří lidé návsí do kostela na mši. "Žije se tu dobře, jen ta nezaměstnanost je problém," říká manželka tamního starosty. "Lidé tu musí dojíždět 30 kilometrů za prací, ale nestěžujeme si. Je tu krásně."
V Šafově se ale ukazuje, že prosperita může vypadat i jinak než jen zaplněné průmyslové zóny. Před dvěma lety tu bylo bez práce 30,8 procent obyvatel. Přesto tu mají něco, co chybí panu Komínkovi - spokojenost.
"Jediné, co nám schází, je práce," shodují se mladé maminky sedící na lavičkách u místní hospody. "Jsme tu spokojení. Je tu klid a hlavně dobrá voda, rodí se tady hodně dětí."
Ještě před několika lety většina ze 170 šafovských pracovala v místním velkostatku. Dnes v chátrající budově na kraji obce pracují tři lidé.
"Vesnice přesto žije dál, mladí tu zůstávají, protože je tu klid na výchovu dětí," říká jedna z maminek. Z jednoho platu a sociálních dávek tady prý není problém rodinu uživit. "Neschází nám vlastně nic. Kdyby se sem podařilo nalákat turisty a udělat z rybníku koupaliště, by to bylo fajn."
Přestože Šafov leží v zapomenutém koutě republiky, o politiku tady mají zájem větší než kdekoliv jinde. Při posledních komunálních volbách přišlo k urnám 75 procent místních. Ti také založili volební sdružení Za rozvoj obce a do čela vesnice zvolili - na rozdíl od tradice regionu volit komunisty - člena KDU-ČSL.
Brnocentrismus jako víno
Situace mimo Brno a jeho okolí je na jižní Moravě dost podobná Šafovu. Ve druhém největším městě kraje, Znojmě, se nezaměstnanost pohybuje v průměru kolem 15 procent. Na tom se v posledních letech nic nemění. Krajský náměstek Venclík připouští, že je to problém, který se nedaří řešit.
Na projekty, kterými by kraj mimobrněnské regiony podpořil, si ale nevzpomíná. "Vypsali jsme granty za 3 miliony korun na podporu cestovního ruchu," vybavuje si nakonec náměstek. "V Brně žije nejvíc obyvatel kraje, tak by bylo nefér nám vyčítat brnocentrismus. Na venkově není kvalifikovaná síla ani vůle něco dělat."
Jih Moravy má přitom dobrý základ. Je jednou ze tří oblastí Česka, kde je půda i podnebí natolik příznivé, že je možné se živit zemědělstvím. V devadesátých letech ale postupně zanikaly velké zpracovatelské závody (Fruta, Znojemské okurky) a statky, které zaměstnávaly většinu lidí žijících mimo Brno.
Jak dál bez okurek
"Když zanikly velké závody, snažili jsme se vymyslet něco, co by regionu pomohlo. Stěžejní je turistický ruch," říká místostarosta Znojma Josef Molín (ED). "Průmyslové zóny jsme nechtěli, protože kvůli špatným silnicím by sem stejně žádný nešel."
Do města už tradičně každé září míří kolem 50 tisíc lidí na slavnosti vinobraní. Znojomo investuje do oprav chodníků, silnic a náměstí, v současné době opravuje unikátní rotundu. Dotuje i provoz vláčku, který projíždí historickou částí města, uvažuje také o opravě pivovaru.
Na první pohled to vypadá, že město žije celkem spokojeným životem. V historickém centru je řada penzionů, restaurací i obchůdků. Těmi je poseto i hlavní náměstí. Přes den brouzdá ulicemi spousta lidí, na nákupy přijíždí i Rakušané. Přesto se ale nedaří vysokou nezaměstnanost zvrátit.
Podle místostarosty je příčina jediná. "Špatné napojení na okolí. Chybí tu kvalitní silnice a železniční spojení až do Rakouska," říká. "To my ale neovlivníme a kraj si na nás ani nevzpomene. Snažíme se hledat jiné způsoby, jak sem nalákat turisty. Chtěli bychom nechat staré město zapsat na seznam památek UNESCO. Toho ale můžeme dosáhnout pouze tehdy, když se k nám připojí Národní park Podyjí. Ten je proti."
Zapomenutý kraj
Na malou podporu kraje upozorňují i ostatní obce. "Dřív to tu byla zakázaná zóna, kam se smělo jen na propustku. Po roce 1989 se s velkou pompou a nadějí sundávaly dráty," vzpomíná starosta obce Stálky Jiří Willmann (SNK). "Žilo se tu ze statků a lesů. Byl to bohem zapomenutý kraj. Stejně tak na nás zapomněl kraj i nyní."
Ve Stálkách se nezaměstnanost pohybuje kolem 40 procent, podobně jako v nedalekém Šafově si ale místní nestěžují. Prosperita na jejich způsob znamená spokojenost se životem jaký je.
"Žije se tu dobře, je tu krásně," říká starosta. "Kraj se o nás sice moc nezajímá. Jako malá obec nedosáhneme na dotace na kanalizaci a podobné základní věci. Ale snažíme se vymyslet něco jiného, co by nám pomohlo."
Zatím se starostovi podařilo nalákat do obce malého investora, který zaměstnává čtrnáct lidí. Do vesnice měla původně přijít i větší firma, která přislíbila zaměstnat třicet, později i více lidí. "Kvůli špatným silnicím a malým mostům přes řeku by se sem ale nedostaly kamiony, takže investor nakonec od záměru ustoupil," říká pan Willmann.
Ideálem je nalákat do Stálek investora v turistickém ruchu. Společně s dalšími dvaceti obcemi v regionu si místní nechali udělat studii rozvoje. Hodně si slibují od otevření nových hraničních přechodů pro pěší.
Starosta zvažuje další možnosti, jak obec pozvednout. "Uvažujeme o tom, že bychom tu nechali postavit větrné elektrárny," říká. "Je to ekologické a obec by z toho měla peníze." Jestli ale Stálkovští budou větrníky chtít jasné zatím není. Jisté je jen jedno. "Až se dcera vyučí, chci jí ve vesnici otevřít cukrárnu," říká paní Willmannová. "Chtěli bychom, aby tu naše děti zůstaly žít."
Prosperita trochu jinak
Při cestách po Jižní Moravě se ukazuje, že prosperita může mít různé podoby. Lidé, jako pan Komínek sice přesně sedí do statistik, jsou tahouny prosperity, ale chybí jim spokojenost. Vypadá to, že v nejjižnějším koutu naší republiky jsou paradoxně nejspokojenější lidé žijící v místech, která by se v tabulkách prosperity krčila až daleko na chvostu.
