Praha – Do Česka dorazil Petr Gandalovič takříkajíc na skok. V Černínském paláci se přes týden konala každoroční porada špiček diplomatického sboru, které reprezentují naši zemi ve světě.
Sám Gandalovič přijel s tím, že už ve funkci velvyslance ve Spojených státech "přesluhuje". A podle všeho ještě nějakou dobu bude. Prezident Miloš Zeman chce totiž Hynka Kmoníčka, který by měl někdejšího ministra zemědělství vystřídat, udržet ve svém týmu co nejdéle. Ke střídání tak dojde nejspíš až v příštím roce.
Gandalovič zatím otázky na svou budoucnost odvrací a říká, že by rád zůstal ve státních službách. Kde přesně? To bude záležet na rozhodnutí ministerstva zahraničí. Jak v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz naznačil, o návratu do vrcholové politiky, kterou opustil na přelomu dekády, zatím v žádném případě neuvažuje.
V USA se blíží primárky před prezidentskými volbami. O republikánskou nominaci se uchází miliardář Donald Trump. Jak jako někdejší konzervativní politik vnímáte jeho účast?
Za prvé bych chtěl zdůraznit – své politické názory jsem nechal v České republice a velvyslancem jsem za celou Českou republiku, takže absolutně neposuzuji ani v Americe jednotlivé kandidáty nebo strany z tohoto pohledu. Co se týče průběhu primárek, je třeba si připomenout, že každé primárky jsou svým způsobem na začátku bujnější v rétorice, protože to vlastně patří k věci.
Americký volební systém je založený na něčem, co bychom nazvali sebenominací. Jednotliví kandidáti nečekají, až je nominuje partajní sekretariát, ale musí přijít a říct tu známou větu "I am running for president". Od té chvíle, přestože reprezentují jednu, nebo druhou stranu, tak trochu hrají na sebe. A posuzuje se, do jaké míry dokážou názory, které v daném politickém spektru mají převládat, nejlépe uchopit. V prvních etapách musí být výraznější a jít až na hranu politické korektnosti. A v tom je pan Trump velmi dobrý.
U nás jsou vyjádření Donalda Trumpa vnímána mnohdy velmi kontroverzně. Je tomu tak i v USA?
Znovu říkám, Američané jsou prostě zvyklí na to, že v prvních měsících primárek je debata razantnější a postupem času se vytříbí. Kandidáti, pokud chtějí vyhrát, a teď nejmenuji, si musí uvědomit, že na začátku oslovují voliče své strany a možná ještě ty angažovanější. A postupem času budou muset oslovovat i voliče středové, nezávislé. Ti, když mu nedají hlas, tak kandidát nevyhraje. Jestli je pan Trump zrovna tohoto schopen, se teprve ukáže.
On má nicméně tu výhodu, že nepotřebuje vysvětlovat, kdo je. Na druhé straně je třeba říct, že americký volič není hloupý. Je velice zkušený, ptá se do jaké míry ten člověk, kromě toho, že umí věci dobře pojmenovat, bude odpovědným správcem exekutivy.
Když říkáte, že v dalších fázích musí dojít ke zvěcnění debaty - co vlastně budou klíčová témata prezidentských voleb?
Určitě imigrace. Což je koneckonců i jedno z témat, na kterých Donald Trump nyní sbírá body. Je to věc dlouhodobě neřešená a dostala se do jakéhosi politického klinče, když se po celkem nadějné iniciativě na obou stranách zadrhla. A je to věc, která Američany čím dál tím víc trápí. Nadále panuje stav, že ve Spojených státech je jedenáct milionů lidí bez platných dokumentů. Tématem bude určitě i bezpečnost a postavení Ameriky ve světě. Protože s nástupem Islámského státu a stálým nebezpečím teroristických útoků je toto téma pořád vnímáno jako riziko.
Na druhou stranu ekonomika Spojených států už několik řekněme i roků za sebou roste. V poslední době roste dokonce okolo tří procent, takže ekonomika v současné chvíli není problém. Což bude trochu potíž pro republikány, kteří nebudou moci atakovat výsledky práce prezidenta Obamy v této oblasti. Zpátky do hry se vrací téma ochrany ovzduší a energetiky. Na jednu stranu má Amerika štěstí, že v oblasti plynu i ropy začíná být soběstačná a možná se stane i čistým vývozcem. Na druhé straně je pořád téma zásahu administrativy do norem životního prostředí.
Tentokrát si myslím, že volby budou plastičtější, nebude jim dominovat jedno velké téma.
Je imigrační krize vnímána stejně jako u nás, kdy strach z migrantů a islámu vynesl popularitu různým extremistickým názorovým skupinám?
Je v tom rozdíl. Američané jsou mnohem více zvyklí na diverzitu, takže je to tolik nepřekvapuje. Jsou spíše nespokojení s tím, že se za celé roky nepodařilo najít řešení a celý proces se táhne. U naší nebo evropské veřejnosti je to spíše ta okamžitá obava, která je z velké části oprávněná. A je třeba, aby tyto obavy byly rozptýleny. Já třeba vím, že je velmi intenzivní spolupráce mezi bezpečnostními složkami, a věřím, že díky tomu se může minimálně snížit riziko, že by se na naše území dostaly osoby s teroristickými úmysly.
Ještě jedna otázka související s bezpečností - jak je v USA vnímáno napětí na východní Ukrajině a mocenské ambice Ruska?
Hodně se obecně diskutuje o roli Spojených států ve světě. Snaha prezidenta Baracka Obamy nabídnout spolupráci Rusku byla kritizovaná a potom, co se stalo mezi Ruskem a Ukrajinou nebo obecně Západem, tak se objevují hlasy, že to byla chyba, že USA měly vystupovat suverénněji. V současné chvíli se téma bezpečnosti posunuje zpět od Ruska opět k otázce terorismu a extremismu.
Obecně americká veřejnost necítí takový stupeň ohrožení jako státy, které s Ruskem buď přímo sousedí, nebo mají konflikt blíž. Na druhé straně Spojené státy chtějí dále hrát vedoucí roli v rámci NATO, ale stejně tak kladou důraz na to, aby spojenci nesli svůj díl odpovědnosti. Kladou velký důraz na to, aby všechny členské země dodržely dohodnutý podíl obranných výdajů, na tom se shodnou obě velké strany. Já osobně jsem rád, že se Česká republika přihlásila k postupnému navyšování obranných rozpočtů, a musím říct, že je to ve Spojených státech kvitováno jako odpovědný krok.
I přesto, že to jsou pouze 1,4 procenta, a ne dvě procenta?
Je to viděno jako krok správným směrem a jako něco, o čem se bude ještě dál jednat.
Pokud to půjde, chci zůstat u diplomacie
Trochu z jiného soudku. Letos v červenci uplynuly čtyři roky od okamžiku, kdy jste prezidentu Obamovi předal pověřovací dekrety. Jak se připravujete na střídání ve funkci?
Jak vidíte, tak se nepřipravuji nijak. A současné rozhodnutí je takové, že střídání proběhne pravděpodobně v příštím roce.
Víte už, co budete dělat dál?
Na ministerstvu zahraničí jsem od roku 1994, kdy jsem sem nastoupil, a v roce 1997 jsem odjel do New Yorku. Takže jsem kmenovým zaměstnancem ministerstva zahraničí a hodlám v tomto, pokud to bude možné, zůstat.
O vystoupení mimo diplomatické služby tedy nijak neuvažujete?
Opakuji, jsem kmenovým zaměstnancem ministerstva a hodlám, pokud budu mít možnost tady dál pracovat, tady zůstat.
Bude vaším nástupcem pan Kmoníček, jak se spekuluje?
K tomu se absolutně nebudu vyjadřovat.
Vy sám jste stále členem ODS, nebo jste ze strany po odchodu z politiky vystoupil?
Jsem řadovým členem ODS, ale to mi v ničem nebrání, ani z hlediska zákona o státní službě. Své politické názory ani členství v jakékoliv straně absolutně netahám do své práce. Věřím tomu, že reprezentace České republiky není otázka politického spektra zde. Pro mě je to samozřejmě čest a zadruhé něco, co reprezentuje celou Českou republiku.
Snažíte se jako bývalý politik sledovat dění v Česku?
Nevím o žádném velvyslanci, který by nesledoval domácí politiku, je to součást naší práce. My přece partnerům vysvětlujeme zahraničně-politické postoje. Musíme proto chápat i postoje veřejnosti, jak se dívá na určitá témata. Já byl například velmi potěšen, když jsem viděl, jak spontánně česká veřejnost přivítala americké vojáky. Bylo to totiž důkazem, že zde nepřevládá nějaká extrémní skupina.
