Praha – Práce českých vyjednavačů zveřejněním portfolia, které v Evropské komisi získá Věra Jourová, ještě zdaleka nekončí. Na nižších úrovních totiž budou ještě několik následujících týdnů probíhat rozhovory o umístění odborníků v kabinetech jiných komisařů.
"Bavíme se se zeměmi, kde by to mohlo být zajímavé a nabízíme jim v našem portfoliu místo výměnou za místo v jejich," vysvětluje státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza bez jakýchkoliv detailů.
Zveřejnění jakýchkoli jmen nebo oblasti, o kterých zástupci Česka jednají, by totiž mohla snahu překazit.
Zejména menší členské státy totiž chtějí dostat své lidi do týmů eurokomisařů z nejvýznamnějších zemí – Německa, Francie a Velké Británie. "Byl by obrovský úspěch, kdyby se povedlo dostat našeho člověka do jednoho z kabinetů 'velké trojky'. A myslím, že se povede jeden člověk ještě někam jinam," říká Prouza, který vyjednávání za Česko vede.
Česko by si tak mělo polepšit, neboť kvůli pozdní nominaci stávajícího komisaře Štefana Füleho se v roce 2009 nepodařilo prosadit žádného Čecha do jiného kabinetu.
Lobbování za české odborníky ovšem s jistou mírou nadsázky ztěžuje práci Jourové. Ta se nyní probírá životopisy svých možných budoucích spolupracovníků, přičemž musí zohlednit i reciprocitu, která u umisťování lidí z cizích zemí do kabinetů funguje. Celá věc tak vzdáleně připomíná kombinatoriku. "Životopisů mám asi 300 a dávám dohromady varianty," napsala Jourová deníku Aktuálně.cz z Bruselu, kde se účastnila zasedání Komise.
Odborníci, kteří spolu musí umět vyjít
Jaká jsou pro Jourovou nejdůležitější kritéria, která o složení týmu rozhodují? V prvé řadě zkušenosti a odbornost. "Stavím silný tým, který bude klíčový pro úspěch v řízení portfolia a spolupráci a přesah na ostatní portfolia v rámci práce v kolegiu Komise," nastínila zatím ještě ministryně pro místní rozvoj, co je pro ni důležité.
Podstatnou roli však podle Prouzy hraje i to, jak si komisař s nominanty jednotlivých zemí sedne lidsky. Je to totiž právě komisař, který má ve výběru poslední slovo. " Musí to být tak, že ten člověk musí mít nějakou přidanou hodnotu, musí umět něco speciálního. Je to tým toho daného komisaře a nikdo si do něj nevezme člověka, který mu nevyhovuje," konstatuje.
Jak Prouza, tak Jourová se shodují na tom, co je největším problémem, který oslabuje české šance. Zatímco Jourové kabinet bude fungovat v angličtině, u jiných zemí to není pravidlem. "Do francouzského kabinetu musíte dodat člověka s excelentní francouzštinou, analogicky pak třeba do německého kabinetu," upozorňuje Prouza.
Členové kabinetů se navíc rekrutují buď z předchozích spolupracovníků eurokomisařů, pracovníků Komise nebo Evropského parlamentu. Tedy lidí, kteří se umí pohybovat v evropských strukturách. A takových má zatím Česká republika bohužel nedostatek, kromě toho se s nimi stále učí pracovat.
Podle Štefana Füleho navíc v Česku (a to i mezi vrcholnými představiteli) stále převládá názor, že lidé, kteří pracují v institucích Evropské unie, si zvolili lehčí život, byť tomu tak podle něj v žádném případě není.
Země ví, co se chystá
Právě pomalu končící český komisař pro rozšíření a politiku sousedství potvrzuje, že složit kabinet tak, aby vydržel pokud možno celých pět let, není otázkou ani hodin, ani dnů. "Mně to trvalo několik týdnů a určitě bych doporučoval věnovat se tomu na začátku déle, protože se vám to vrátí v tom, že ten tým je stabilní," říká.
Kabinet eurokomisaře přitom netvoří žádná početná suita, někdejšímu ministru pro evropské záležitosti pomáhá sedm diplomatů, dalších šest až osm lidí funguje jako podpůrná síla a vše uzavírá pár dokumentaristek.
I kvůli počtu spolupracovníků je třeba stanovit si, jakou cestou se kabinet bude profilovat. Na výběr má ze dvou možností. "Buď aby kabinet šel cestou portfolia a nebo ho postavíte tak, aby byl maximálně univerzální a dovoloval vám hovořit do dalších politik," nastiňuje Füle s tím, že jemu v roce 2009 pomáhali s výběrem dva lidé – jeden z Česka a druhý z Komise.
I tehdy se mu sešly nabídky z různých zemí. Mít svého odborníka v kabinetu cizího komisaře totiž pro země znamená takřka strategickou výhodu. O tu se Česko vinou neshod na jméně komisaře samo připravilo.
"Víte o všem ne v době, kdy se to zrodí a kdy už se s tím nedá moc dělat. Ale v době, kdy se tyto věci tvoří a vy je můžete ovlivňovat. Také se tím znásobuje schopnost spolupodílet se na vytváření politik nad rámec vašeho portfolia," vysvětluje Füle, proč se za místa v týmech lobbuje prakticky do poslední chvíle.
