Praha - Sociálnědemokratický kandidát na prezidenta, místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier, odjel na zkušenou do Vídně, kde se chce seznámit a případně inspirovat tím, jak vedou své prezidentské kampaně tamní socialisté.
Stejně jako tomu bude poprvé příští rok v Česku, rakouští voliči rozhodují o své hlavě státu přímo. I když rakouský prezident má menší pravomoci než ten český a jeho role je spíše ceremoniální.
"Jde o podobný - středoevropský - prostor, jejich vedení kampaně je nám obecně bližší než například kampaně v americkém stylu," komentuje cestu do Vídně šéf Dienstbierova týmu Jakub Landovský.
Styčným důstojníkem na rakouské straně pak pro české socialisty bude volební poradce posledního prezidentského vítěze Stefan Bachleitner.
V současnosti rakouskému Hofburgu vládne sociálnědemokratický prezident Heinz Fischer (SPÖ), který v roce 2010 obhájil mandát a funkční období mu skončí v roce 2016. Čtyřiasedmdesátiletý politik v minulosti působil jako poslanec, šéf sněmovny, ale i ministr sociálnědemokratických vlád.
Obhajoba pro něj ovšem nebyla příliš složitá - neměl totiž rovnocenného soupeře a byl de facto jediný favorit voleb.
Kandidovala proti němu jen Barbara Rosenkranzová z populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ), šéf Křesťanské strany Rakouska (CPÖ) Rudolf Gehring obdržel 5,4 procenta.
Bachleitner se podílel na obou Fischerových kampaních, tedy jak v roce 2004, tak pozdější v roce 2010.
"Nudný" Heinz Fischer
Nesnadná přitom byla ta první. Tehdy měl politik, který byl považován spíše za "nudného", proti sobě lidovkyni Benitu Ferrero-Waldnerovou, v jejíž prospěch hrál fakt, že by byla první rakouská prezidentka.
Těsný souboj v závěru ovšem prohrála hlavně díky svým nešťastným výrokům na adresu žen snažících se skloubit osobní život s kariérou.
"Chtěla oslovit konzervativce a místo toho přišla o středové voličky. Zároveň tím aktivizovala Fischerovy voliče, kteří šli raději volit toho 'nudného aparátčíka'," komentuje dění na rakouské politické scéně šéfredaktor měsíčníku Mezinárodní politika Robert Schuster, který se daným regionem dlouhodobě zabývá.
Fischerova kampaň byla tehdy založena zejména na co nejtěsnějším kontaktu s voliči. "Ačkoli se jednalo v té době o velmi známého politika, navštívil každé náměstí rakouského venkova, aby se představil jako reálně existující osoba," líčí strategii Fischerovy kampaně Schuster.
Nadstranický prezident
Zároveň podotýká, že rakouští socialisté se v okamžiku, kdy představí svého prezidentského kandidáta, snaží utlumovat jeho stranickost. I když má k dispozici v rámci prezidentského klání celý stranický aparát.
V české sociální demokracii přitom naopak hodlají zvýšit preference svého uchazeče o Hrad právě spojením Dienstbierova jména se stranickou značkou.
"Vzniká široký nadstranický výbor, složený z populárních sportovců a osobností veřejného života, aby kandidát získal punc nadstranickosti a dokázal oslovit více lidí," popisuje rakouskou praxi Schuster. Zároveň každý kandidát sestavuje paralelní tým složený z mladých lidí, aby oslovil mladší voliče. V Rakousku mají právo volit již šestnáctiletí.
Schuster zároveň připomíná, že i Vídeň stále ve větší míře přistupuje k takzvaným negativním kampaním a tamní socialisté v nich patří k těm schopnějším. Kromě klasického upozorňování na nešvary protikandidáta pak umně zvládají taktiku, jak demobilizovat konkurentovy voliče, například tím, že je přeci vše rozhodnuto, a nemusí tedy k volbám ani chodit.
Už máte představu, koho byste chtěli příští rok na Hradě? Diskutujte zde
