V předvolebním rozhovoru pro deník Aktuálně.cz mluví šéf jedné z nejvýznamnějších nevládních organizací v Česku o tom, proč je důležité téma občanské společnosti, jak se k němu staví ve svých programech politické strany, ale i o tom, co by šlo konkrétně zlepšit.
A: Aktuální problémy země jsou většinou zdravotnictví, daně, zemědělství apod. V čem podle Vás spočívá důležitost občanské společnosti?
Občanská společnost představuje jednu z největších pojistek pro možné politické, mocenské nebo ideologické výkyvy ve společnosti. Je jakýmsi měkkým polštářem mezi jednotlivcem, jehož možnost ovlivňovat dění je relativně omezená na volby jednou za několik let, a politiky. Státy se silnou, rozvinutou, dlouhodobě vznikající a rostoucí občanskou společností v nejširším slova smyslu, jako je třeba Holandsko, Británie, Švédsko, jsou státy s nejlepším prostředím k životu v Evropě.
Lidé se nemusí sdružovat jenom v politické straně a nemusí svoje názory vyjadřovat jen ve volbách. Mají právo je vyjadřovat kdykoliv - ostatně celý systém státu má být pro občany, a ne naopak.
Občanská společnost v nejširším slova smyslu je vlastně všechno, co není jednotlivec, korporace nebo státní struktura. Patří do ní dobré sousedství, zájmová sdružení, nevládní organizace, ale třeba i ad hoc koalice lidí, kteří se dají dohromady, aby něco prosadili nebo něčemu zabránili. Sdružování je přirozená aktivita stará jako společnost sama.
A: Zeptám se na to samé z opačné strany. Václav Havel má představu občanské společnosti, na které se takřka každý podílí. Není to utopická představa?
Václav Havel tím nechtěl říci, že všichni se budou občanské společnosti účastnit. Zas takový utopista není. Chtěl tím říci, aby měli všichni možnost se jí účastnit.
Panuje klišé, že všichni studenti se v listopadu 89 podíleli na stávce. Reálně bylo aktivních celkově asi dvacet třicet procent - ovšem hodně v závislosti na konkrétní fakultě. Aktivní účast v životě je každého věc. Je ale potřeba, aby k ní všeobecná atmosféra nebyla nepřátelská, pokud k ní přímo nemá vybízet. Je dobře, když se lidé v sousedství, na vesnici nebo nějaké oblasti sejdou a debatují o tom, jestli chtějí, aby se u nich otevřela nová svobodná obchodní zóna, nebo jak se mají postavit k řešení veřejné dopravy apod.
A: Je snad dnes ta atmosféra vůči občanské společnosti nepřátelská?
To si nemyslím. I když jsou jednotliví politici, kteří čas od času vystupují ne úplně čitelným způsobem. Brojí proti přehánění významu nebo přílišnému posilování občanské společnosti. Když jim pak ale položíte otázku, jestli jsou proti konkrétním nevládním organizacím, ze svého názoru vykličkují.
A: Myslíte těmi politiky ještě někoho jiného než Václava Klause?
Myslel jsem především jeho.
A: Setkáváte se při práci v Člověku v tísni s nějakými zákony, které vás brzdí v práci?
Ano, ale nemyslím, že jde o úmysl. Je dobře, že se projasňují zákony a pravidla týkající se nevládních organizací. Relativně komplikované je to ale stále v otázkách daňových. Například novely zákonů o DPH za poslední dva roky moc nerozepisovaly a nezpřesňovaly pravidla pro nevládní organizace. Čekalo nás pak komplikované hledání, jaké povinnosti vůči DPH vlastně máme.
Všeobecně si myslím, že se zákonný prostor standardizuje. Neziskové organizace komunikují víc a víc se státem, naštěstí mizí mentalita z počátku devadesátých let, že jsme na opačné straně barikády. Neziskovky chtějí většinou to, co odpovědní slušní politici: podporovat dobře fungující sociální služby, zabránit nesmyslným a často neekologickým investicím, pomáhat ve světě zemím, které jsou na tom podstatně hůře než my. "Naše" cíle jsou s většinou demokratických politiků podobné.
