Čeští europoslanci v aktivitě propadají, ukazuje studie

Jakub Novák
19. 9. 2013 17:10
S analytickou studií aktivity europoslanců přišel think-tank Evropské hodnoty.
Foto: Jiří Kropáček

Praha - Pro mnohé je Evropský parlament a tamější dění víceméně druhořadou záležitostí, odtrženou od reality všedního dne a odehrávající se kdesi ve Štrasburku a Bruselu.

Lze tak soudit minimálně z čísel volební účasti, která jak v roce 2004, tak o pět let později jen mírně překročila hranici 28 %, či zanedbatelné pozornosti, jakou tomuto tématu věnují média.

Nebo jinak - zkuste si vybavit jména alespoň některých z nich. A když už vás přeci jen některá ze jmen napadnou, máte alespoň nějakou představu o tom, co vlastně tito lidé dělají a jak aktivně ke své práci přistupují?

Podle analýzy vypracované think-tankem Evropské hodnoty se zdá, že tento nezájem se ve svém důsledku odráží v práci minimálně části českých europoslanců. Dvaadvacítka českých hlasů v europarlamentu totiž není v souhrnu, a to dokonce ani v porovnání se svými kolegy ze zemí, které do Unie vystoupily spolu s Českem, příliš vidět, ani slyšet.

"Čeští europoslanci pracují značně podprůměrně", říká výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.

Proti analýze ale kriticky vystoupil jeden ze zmiňovaných europoslanců Jan Zahradil. "Konstatuji, že této práci chybí jakýkoli hlubší vhled či pokus o kvalitativní analýzu práce europoslanců, což prokazuje špatnou orientaci autorů v problematice Evropského parlamentu. Bez takové kvalitativní analýzy budou podobné pokusy vždy jen interpretací parlamentní statistiky s velmi nízkou vypovídací hodnotou,".

"Významným zjištěním je, že průměrné hodnoty pro české europoslance se zpravidla nacházejí pod průměry kontrolních skupin (postkomunistické státy EU, původní ´patnáctka´ a země o srovnatelné velikosti), což podtrhává nutnost věnovat v nadcházející předvolební kampani pozornost i otázce pracovní aktivity českých europoslanců, zvláště u těch kandidátů, kteří usilují o znovuzvolení," uvádí studie.

Zuzana Roithová.
Zuzana Roithová. | Foto: Ludvík Hradilek

Pokud jde o docházku na plenární shromáždění parlamentu či účast na hlasování o jednotlivých návrzích, není českým europoslancům moc co vyčítat. Mnohem horší je však situace v oblastech vyžadujících od nich již nějakou osobní iniciativu.

Nejlepší Roithová, nejhorší Strejček

Rozdíly v aktivitě jednotlivých českých zástupců jsou výrazné. Zatímco někteří snesou srovnání se svými kolegy ze zemí původní evropské patnáctky a jsou nadprůměrní ve většině indikátorů (např. Zuzana Roithová), jiní podle závěrů studie "zcela zaostávají a jejich práce se nejeví jako dostatečná".

"Podíváme-li se na jednotlivé politiky, můžeme říci, že jednoznačně nejaktivnější je Zuzana Roithová z KDU-ČSL, která mezi Čechy dosahuje prvního místa v počtu zpráv (9), písemných prohlášení (4) a návrhů usnesení (106). Obsadila i jedno druhé místo s počtem parlamentních otázek (53). Jako druhého nejaktivnějšího europoslance za ČR můžeme označit Oldřicha Vlasáka z ODS, který se umístil na prvním místě v počtu stanovisek (10) a pozměňovacích návrhů (88). Druhý nejaktivnější byl ve vystoupeních na plénu (262)," uvádí think-tank.

Za nejslabšího potom označuje Ivo Strejčka z ODS, který byl z českých europoslanců nejméně aktivní ve třech kategoriích a i ve všech ostatních činnostech je pod českým průměrem. "Podobně slabý výkon předváděl Robert Dušek z ČSSD, který je na konci žebříčku ve čtyřech kategoriích, ale pomáhá mu lehce nadprůměrná docházka a vystoupení na plénu," píše se v tiskové zprávě.

Zmíněná analýza posuzovala aktivitu tuzemských europoslanců v devíti indikátorech.

Jedním z nich je počet zpráv, které daný europoslanec předložil v pozici zpravodaje. V tomto indikátoru byla nejlepší Zuzana Roithová (9 zpráv) následovaná Andreou Češkovou (6), třetím se stal se čtyřmi zprávami Jan Březina.

Evropský parlament.
Evropský parlament. | Foto: http://audiovisual.europarl.europa.eu/

Naopak sedm europoslanců nevypracovalo za dané období ani jedinou zprávu v roli zpravodaje. Český průměr se v tomto ukazateli drží na úrovni ostatních postkomunistických členských států, oproti poslancům ze starších členský zemí však ztrácíme.

Co se týče počtu stanovisek vypracovaných k legislativním návrhům, nejlepším v tomto ohledu byl Oldřich Vlasák (10 stanovisek) následovaný Janem Zahradilem (5) a třemi europoslanci, kteří vypracovali 3 stanoviska (Andrea Češková, Jaromír Kohlíček a Olga Sehnalová).

Kdo mění a kdo jen sleduje?

Podobně jako v případě zpráv nevypracovalo v daném období ani jedno stanovisko celkem sedm europoslanců. Český průměr v tomto případě kulhal, jak za ostatními zeměmi, které v roce 2004 přistoupily k Unii spolu s Českem, tak pochopitelně i za zeměmi evropské patnáctky.

Co se týče snah zasahovat do projednávané legislativy formou pozměňovacích návrhů, tak také zde byl - bez ohledu na to, zda návrhy prošly, či nikoliv - nejaktivnější  Oldřich Vlasák s 88 pozměňovacími návrhy, následovaný Milanem Cabrnochem (77) a Andreou Češkovou (70).

Naopak nejmenší aktivitu v této oblasti vykázali Robert Dušek a Richard Falbr s osmi pozměňovacími návrhy. Úplně poslední skončil Vojtěch Mynář - na jeho obranu je však třeba říct, že Mynář nepůsobí v europarlamentu od začátku volebního období - v červenci loňského roku totiž nahradil Jiřího Havla, který tehdy po dlouhé nemoci zemřel.

Foto: Naďa Straková

Nicméně v tomto ukazateli se odstup českých europoslanců od jejich kolegů významně zvýšil - v porovnání s poslanci ze starých zemí Unie jsou Češi o polovinu méně aktivní.

Kde zaostáváme nejvíce?

Ještě horší je ale situace v případě počtu předložených písemných otázek Evropské komisi, Radě ministrů či ostatním orgánům a institucím EU. Zde si nejlépe vedli Jan Březina (79 otázek), Zuzana Roithová (53) a Pavel Poc (52).

Nejhorší v tomto ohledu byli europoslanci Vladimír Remek (1) spolu se Zuzanou Brzobohatou a Vojtěchem Mynářem, kteří nepředložili ani jedinou otázku. V porovnání s postkomunistickými zeměmi EU je výkon českých poslanců poloviční, v porovnání s EU-15 už dokonce šestinásobně nižší.

O něco lepší je situace v případě písemných prohlášení týkajících se věcí ve výlučné působnosti Evropské unie. Zde vede Zuzana Roithová (4), následovaná Jiřím Maštálkou (3), Miroslavem Ouzkým a Pavlem Pocem (2).Naopak ani jedno písemné prohlášení nevypracovalo dokonce celkem sedmnáct jejich kolegů. Zde je aktivita českých europoslanců celkově poloviční oproti jejich kolegům z ostatních zmiňovaných skupin.

Nejvíce návrhů usnesení zpracovala Zuzana Roithová (106), druhým byl Libor Rouček (38) a třetí Jan Zahradil (35), na druhé straně žebříčku se ocitli Vojtěch Mynář (1), Ivo Strejček (1) a Robert Dušek (0).

Hodnocené ukazatele činnosti europoslanců

  • Docházka (Attendance)
  • Účast na jmenovitých hlasováních (Participation in roll-call votes)
  • Zpráva/y předložené zpravodajem (Reports drafted)
  • Stanovisko/a předložené navrhovatelem (Opinions drafted)
  • Pozměňovací návrh/y ke zprávám předloženým zpravodajem (Reports amended)
  • Parlamentní otázka/y (Parliamentary questions)
  • Písemná prohlášení (Written declarations)
  • Návrh/y usnesení, o nichž se hlasuje na plenárním zasedání (Motions for resolution)
  • Vystoupení na plenárním zasedání (Speeches in the plenary)

Jak jsou naši europoslanci slyšet?

Posledním sledovaným ukazatelem se stal počet vystoupení na plenárním zasedání, respektive počet jednotlivých proslovů.Zde se projevil očekávaný efekt, kdy dva z českých europoslanců - konkrétně Libor Rouček a Oldřich Vlasák - působili nebo stále působí v předsednictvu europarlamentu, což se pochopitelně odrazilo na jejich výsledcích, a oba se tak objevují na prvních dvou místech - Libor Rouček s 345 vystoupeními a Oldřich Vlasák s 262.

Po nich následují Jan Březina (168), Zuzana Roithová (166) a Olga Sehnalová (131 vystoupení). Naopak téměř slyšet nebyli Miroslav Ouzký (20), Vojtěch Mynář (16), Vladimír Remek (14) a Richard Falbr (12).

Ani zde Česká republika nedosahuje na úroveň svých kolegů z dalších zemí.

Ani těchto osm indikátorů nepředstavuje kompletní přehled o činnosti jednotlivých europoslanců; studie nehodnotí mnoho typů dalších aktivit, ať už jde o práci ve výborech a delegacích, práci v rámci politických skupin Evropského parlamentu, jeho předsednictvu a podobně.

Příští rok se bude do Evropského parlamentu volit podle pravidel daných Lisabonskou smlouvou, která přináší několik novinek, například to, že kandidující politická uskupení budou moci nabídnout voličům svou představu o příštím předsedovi Evropské komise. Vybírat jej mají i nadále členské země EU, podle Lisabonské smlouvy tomu však má být "s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu".

 

Právě se děje

Další zprávy