Ukázal to výzkum společnosti STEM, podle kterého byli občané v minulém roce nejvíc spokojeni v historii i přesto, že práci politických stran hodnotili mimořádně kriticky. Ještě víc, než při vládní krizi na přelomu let 1997/98.
Přijali za svůj postoj, který mají již delší dobu podnikatelé. I když Česko nemělo vládu s důvěrou, přesto si nenechali zkazit náladu a s chutí investovali. Svědčí o tom trvale posilující kurs koruny.
Demokracie vydržela
"Většina lidí si myslí, že jsou na tom dost dobře, ale že společnost na tom zase tak dobře není. To však pro ně už není tak důležité," popisuje převládající postoj ředitel společnosti STEM Jan Hartl. Nálada se zlepšuje třetí rok a loni bylo se svým životem spokojeno 69 procent občanů.
| SPECIÁL: Divadlo sedmi měsíců končí Hlavní aktéři politické krize v unikátní grafice Aktuálně.cz. Kdo se a jak choval,komu vyšly jeho plány, kdo naopak ztratil |
Zároveň lidé viděli společenské poměry v temnějších barvách, než v letech předtím. Vinou politické krize se spokojenost snížila z 59 procent v roce 2005 na 46 procent.
Něco takového se stalo poprvé, Když v letech 1997 a 2003 lidé ztratili důvěru v politiky, přestávali být spokojeni i s vlastním životem. Teď už si náladu kazit nechtějí.
"Nový režim se konsoliduje," komentuje čísla ředitel Hartl. "Lidé získali na sebedůvěře, vidí, že demokratická společnost funguje relativně slušně a že se všechno neřídí z jednoho politického centra."
Z výzkumu společnosti STEM vyplývá, že lidé nechápou a ani nechtějí chápat chování politických stran. Proto je také hodnotili od listopadu 1989 vůbec nejhůře. "Pociťují rozpaky, jak jsou reprezentováni na nejvyšší úrovni, už si však nemyslí, že jejich život závisí na tom, jak dopadne nedělní televizní debata," potvrzuje Hartl.
Lidé podle něho věří, že zablokovaná politika je pouze dočasnou bolestí, které se společnost nejspíš už brzy zbaví. Znechucení není tak velké, aby úplně rezignovali na veřejné záležitosti.
Země bez vlády, koruna posiluje
Stejně jako soukromé záležitosti občanů není na poměrech ve velké politice závislá ani ekonomika. Například mezi kursem koruny a výkonností vlády neexistuje žádná souvislost.
Koruna proti euru posiluje už od roku 1999, kdy bylo zavedeno. "V zemích, které se euro teprve chystají přijmout, národní měna vždy posilovala. Sázet na to je relativně bezpečné," vysvětluje hlavní důvod převládajícího trendu analytik společnosti NextFinance Vladimír Pikora.
Nejrychleji se koruna zlepšovala v časech politických změn: před volbami na sklonku Zemanovy vlády, během roku 2005, kdy investoři nezaznamenali ani pád Grossova kabinetu, a také během krize v minulém pololetí.
Nejvíc koruna oslabila v politicky stabilním období v roce 2003. S vládou to nesouviselo, ale s tím, že ČNB snížila úrokové sazby.
Koruna oslabila o padesát haléřů i během ledna, přestože vláda přece jen vznikla. "S vládou to nesouvisí, jen se tím vyrovnala příliš optimistická očekávání z konce minulého roku," vysvětluje Pikora.
"Investoři politiku naprosto ignorují. Je příliš složitá a obchodníci v Londýně nevědí, na jakou z mnoha variant dalšího vývoje mají sázet," upřesňuje analytik.
Nezájem se navíc prohlubuje v posledních letech, kdy politici do omrzení mluví o důležitých reformách, ekonomové však marně čekají, že se provedou. "Nic se zatím nečeká ani od nové vlády, která nemá většinu ve sněmovně," podotýká Pikora.
Omezení role státu
Hospodářský rozkvět bez asistence vlády je zadostiučiněním pro liberální ekonomy. "Trh potřebuje, aby stát zajistil běžný provoz obchodních rejstříků a soudů, aby fungovala ČNB a ministerstvo financí. To se děje a nic víc není potřeba," komentuje poslední vývoj Tomáš Ježek, jeden z otců ekonomických reforem v devadesátých letech.
Fakt, že stát očividně ztratil vliv na soukromý život občanů i na ekonomickou sféru, je podle Ježka dobrou zprávou a Česko se tak opět přiblížilo nejvíc vyspělým zemím.
"Kromě běžného provozu by měl stát zajistit důležité reformy. Dnes například vadí, že nezačala důchodová reforma, důsledky se však projeví až později," doplňuje Ježek seznam úkolů, na které by se měl stát napříště omezit. Vládě přiznává ještě právo suverénně rozhodovat o státním rozpočtu. Ani v tomto případě nemohou nerozvážné kroky politiků vzestup ekonomiky příliš ohrozit.
Také sociolog Hartl míní, že krize politikům jasně vymezila oblasti, o které by se měli starat. "Pokud se v tomto volebním období přesvědčí, že uskutečnit reformy je naprosto nutné, nebude to ztracený čas," říká ředitel společnosti STEM.
Bezpečná cesta k euru
Úplným oddělením ekonomiky od politiky se Česko liší od dalších zemí Visegrádu.
Investoři utekli ze slovenského finančního trhu loni koncem června, kdy se stal premiérem Robert Fico a do vlády pozval nacionalisty. Během dvou týdnů klesla hodnota sta slovenských korun ze 75 na 73,50 českých korun. Obchodníci však brzy zjistili, že Fico chce dodržet scénář na přijetí eura v roce 2009 a dnes se sto slovenských korun koupí za osmdesát českých.
Když se na podzim 2005 zveřejnil skutečný schodek maďarského rozpočtu, bylo možné nakoupit sto forintů za 12,50 koruny. V srpnu se už pořídily za desetikorunu. Poté zveřejnil premiér Ferenc Gyurcsány plán, jak tvrdými škrty v sociálních výdajích rozpočet zachrání a v Maďarsku přece jen do roku 2013 euro zavede. Přes pouliční bouře v Budapešti stojí dnes 100 forintů 11 korun.
V Česku mohou podle Pikory investoři reagovat na politiku jen při výjimečných vládních krocích. Například kdyby vláda oznámila, že euro vůbec zavádět nebude, anebo kdyby chtěla zrušit členství v Evropské unii. "Nedokážu si představit, že by některý z politiků něco takového prohlásil," vylučuje podobný šok Tomáš Ježek.
