To jsou hlavní závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který prověřoval to, jak se v této oblasti v letech 2002 a 2004 hospodařilo s penězi státu.
Nejvyšší kontrolní úřad prověřoval státní instituce, finanční úřady i soukromé společnosti, které provozují skládky nebo zabezpečují likvidaci nebezpečných odpadů.
Kontrola zjistila, že úřady ani zdaleka nevyužívaly možnost porušení norem tvrdě pokutovat. Firmy také za ukládání nebezpečných odpadů platily státu mnohem méně, než měly.
Infobox
KOHO KONTROLOVAL NKÚ
- - Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, Státní fond životního prostředí
- - Aliachem Pardubice, Celio Litvínov, Remonta Ústí nad Labem, Eurosup Kladno, Lidrone Plzeň, Reson Němčice nad Hanou, Sita Moravia Brno, Holzova 14/730; Třinecké železárny Třinec-Staré Město, ŽDB Bohumín, obec Jetřichov, okres Náchod
- Finanční úřady: Brno I, Havlíčkův Brodě, Ostrava I se sídlem v Ostravě, Plzeň, Ústí nad Labem
V SOUVISLOSTECH
Nízké pokuty ještě snižovalo ministerstvo
"Průměrná výše pokuty uložené Českou inspekcí životního prostředí byla pouze třicet sedm tisíc korun. Minimální pokuta byla uložena ve výši osm set korun, maximální pak byla jeden a půl milionu," uvedli kontroloři vedení Zdeňkem Brandtem.
Úřady přitom mohou podle zákona za porušení zákona udělit pokutu v horní hranici od tří set tisíc do deseti milionů korun.
Už tak nízké sankce navíc v odvolacím řízení ještě snižovalo ministerstvo životního prostředí. "Průměrná pokuta se tak po odvolání ještě snížila o osm procent na třicet čtyři tisíce korun. S ohledem na nízkou výši uložených pokut a relativně vysoký počet porušení zákona o odpadech je zřejmé, že ukládání pokut není dostatečně účinné," uvedli kontroloři NKÚ.
Ministerstvo zdůvodňovalo snižování pokut v odvolacím řízení nejčastěji tím, že nebyl dobře zjištěn stav na skládce nebo byla pokuta neúměrně vysoká.
Úřady přitvrdily až po Libčevsi
Když už úřady pokutu uložily, nedařilo se jim podle výsledků kontroly NKÚ peníze vymáhat.
V letech 2002 až 2004 uložila inspekce téměř dva tisíce pokut za více než sedmdesát milionů korun, na její účet ale přišlo necelých čtyřicet čtyři milionů.
Nezaplacené pokuty vymáhaly finanční úřady. Pět z těch, které se dostaly pod hledáček NKÚ, při tom bylo úspěšných jen v necelých dvou třetinách případů. "Celková dlužná částka byla 3,3 milionu korun," zjistil NKÚ.
Úřady přitvrdily až poté, co se loni objevily velké skládky německého odpadu především v severních Čechách. Pokutu deset milionů korun tak dostala například firma Bau 24 za ukládání německého odpadu v bývalém zemědělském objektu v Libčevsi na Lounsku.
Když pak vyplulo na veřejnost, že odpadu ze zahraničí je v Česku mnohem víc - přes patnáct tisíc tun - přitvrdili také zákonodárci. Schválili novelu zákona o odpadech, která za nelegální dovoz umožňuje udělit pokutu až do výše padesáti milionů korun.
Ministerstvo životního prostředí s odkazem na to, že jde o čerstvou kontrolu, zatím odpovědi na jednotlivé výtky NKÚ zpracovává.
Jak se vyhnout placení
Nejvyšší kontrolní úřad kromě výše a vybírání pokut kritizuje také samotný systém výběru a odvodu poplatků, který se platí za ukládání nebezpečných odpadů na skládky. Podle NKÚ je celý systém komplikovaný a umožňuje poplatky neplatit vůbec nebo jen v minimální výši.
V případě ukládání nebezpečných odpadů na skládky se platí dvě částky: základní poplatek za uložení odpadu na skládku, který jde do pokladny města nebo obce, ve které se skládka nachází. A také rizikový poplatek, jehož výše je stanovena na dva a půl tisíce korun za tunu, a který dostává Státní fond životního prostředí.
Zákon ale umožňoval, aby v případě, že se nebezpečný odpad použije na technické zabezpečení skládky, firmy nemusely rizikový poplatek platit. Podnikatelé toho využili - v praxi nakonec poplatek neplatili až za čtyřicet šest procent nebezpečného odpadu na skládkách.
Státní fond tak získal pouze třetinu (32%) z rizikových poplatků, které mu podle údajů souhrnné evidence náležely. Přišel tak o 748 milionů korun.
Na toto zjištění už ministerstvo reagovalo a stanovilo potřebný limit pro použití odpadů na technické zabezpečení skládky.
