Nedám si maso. Odmítnu alkohol. Omezím internet. Začíná 40denní období půstu

Radek Bartoníček Radek Bartoníček
6. 3. 2019 11:35
Podle křesťanských tradic skončilo v úterý období fašanků a masopustů, po kterém přichází Popeleční středa a čtyřicetidenní postní období. Redakce Aktuálně.cz mluvila s lidmi, kteří se v tomto období, jež končí Velikonocemi, různým způsobem postí. Zároveň mapovala rozdíly mezi fašanky a masopusty v městech a vesnicích, kde mají tyto tradice hluboké kořeny.
Jiný kraj, jiný mrav. Jak slaví lidé masopust v různých částech Česka | Video: Radek Bartoníček, Lenka Jurečková

Ještě před malou chvílí zněla zámečkem ve Strání lidová muzika a lidé v jejím rytmu naplno tančili, ovšem s úderem půlnoci z úterý na středu veškerý hluk utichá. "Odbila dvanáctá hodina, chval každý dům Hospodina, ať vás ochraňuje ve dne v noci od zléj moci," hlásí ponocný, který je součástí masopustního pochovávání basy, které symbolicky i fakticky zahajuje čtyřicetidenní postní období až do začátku Velikonoc.

"Je naprosto vyloučeno, že by v tomto období byla u nás nějaká zábava, to je něco, co by tady u místních v žádném případě neprošlo," říká bývalý starosta Strání Ondřej Benešík, který je v posledních letech poslancem KDU-ČSL a vede výbor pro evropské záležitosti. Podle něj nemálo místních lidí dokonce zvažuje, jak v tomto postním období slavit například narozeniny, aby zůstala zachovaná tradice klidu a soustředění se na příchod Velikonoc.

Foto: Aktuálně.cz

Strání, které je poslední vesnicí České republiky před vjezdem na Slovensko, patří do národopisné oblasti Slovácka, ve které ještě mnohé tradice žijí. A to tak, že z nich nezmizela ani jejich křesťanská podstata. Však také tady i na jiných místech Slovácka se na postní středu zaplňují kostely a věřící dostávají popelem křížek na čelo. Popel je totiž symbolem očištění, a jestliže kněz tímto popelem pomaže věřící na čelo, vybízí je k tomu, aby začali s vnitřní očistou. O což se mnozí také pokoušejí.

"Jsem praktikující římský katolík, společně s manželkou máme čtyři děti a žijeme v malé obci Tvarožná Lhota na jihovýchodě Moravy, což je svým způsobem takové Moravské Bavorsko," říká Martin Šimša, který je ředitelem Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Půst má pro něj význam jak církevní, tak ryze osobní.

"Ten první pro mě začíná na Popeleční středu dnem postu od večeře do večeře a pokračuje dalších 40 dní, které jsou naplněny běžnými církevními úkony, jako je nedělní účast na mši svaté, modlitba křížové cesty nebo například účast na duchovní obnově. Osobně doplňuji každodenní modlitbu svatého růžence o četbu písma a rozjímání," přibližuje ředitel Šimša. 

Pokud jde například o konzumaci masa, což je věc, kterou si mnozí věřící odřeknou, Martin Šimša se postí v pátek. "Co se týká účasti na plesech či jiných zábavách, tak si nepamatuji, že bychom v půstu někdy na nějaký šli, v zásadě nás to ani nenapadlo," dodává.

Praktikující katoličkou je také Ludmila Šumová, která v postním období nejí maso a nepije alkohol. "Toto období prožívám opravdu dost intenzivně. Nejen, že se snažím dát něco ze sebe Bohu, ale cvičím i svou vůli. Věřím, že můj půst má v Božích očích velkou hodnotu a zvláštní moc," vysvětluje Šumová, podle které Bůh promění její půst v milosti, jež se k ní dostanou v pravý čas. 

Doba je jiná, jaro se teď bere jako start grilování a výletů

Helena Hájková z Prušánek vysvětluje, že se s mužem snaží předat některé postní návyky dětem. "Nabízíme jim, aby si samy vybraly nějaká omezení, například méně času na počítači, méně sladkostí a podobně. Těch možností je mnoho," říká a vzpomíná, jak vyrůstala na vesnici v křesťanské rodině a bylo pro ni přirozené, jak se během roku střídala doba svátků a klidu. "Jako samozřejmost jsme přijímali páteční posty od masa a pak postní dobu. V dospívání neexistovalo jít o půstu na zábavu," vzpomíná.

Podle ní žijeme nyní zvláštní dobu, kdy se většina lidí soustředí jen na to, co je pohodlné a příjemné. "Tak jako jsme si advent přetvořili do předvánočního šílenství, tak jsme odhodili půst a nastupující jaro vnímáme jako dobrý start pro půlroční cyklovýletování, grilování a koštování," míní.

Postní období začalo také pro dvaatřicetiletého Michaela Lapčíka ze Starých Hutí na Uherskohradišťsku. "Do Velikonoc jsem si zakázal konzumaci alkoholu, masa a smažených pokrmů bez výjimky, omezuji na minimum také různé čokoládové tyčinky a další sladkosti. Jím hodně zeleniny a ovoce, na snídani si  místo žemle s šunkovým salámem nebo párečků kupuji müsli nebo špaldové lupínky a bílý jogurt," popisuje změnu svého jídelníčku.

Taneční pár o fašankovém úterý ve Strání, kde má tato tradice stále velmi silné kořeny.
Taneční pár o fašankovém úterý ve Strání, kde má tato tradice stále velmi silné kořeny. | Foto: Radek Bartoníček

Dvacetiletá Martina Heroldová z Kadaně se rozhodla pro půst, protože podle svých slov dospěla k víře a snaží se do ní zvolna pronikat. "A i když spoustě věcí v liturgii ještě úplně nerozumím, tak půst je podle mě cesta k sebepoznání a identifikování vlastních slabých míst," vysvětluje. A jak se postí? 

"Snažím se před postní dobou vždycky nějak identifikovat, co mě ovládá, a pak s tím v době půstu pracovat," říká. Protože je vegetariánka, nejezení masa se jí netýká, proto se například loni rozhodla, že nebude pít až do Velikonoc alkohol. "To mě nestálo překvapivě ani v době plesů a zábav tolik úsilí, kolik jsem čekala. Protože jsem ale závislá na sladkém a na kafi, tak jsem si loni zakázala i toto. To bylo podstatně horší a měla jsem pár zkratů. Letos bych to chtěla rozšířit o trávení méně času s telefonem a na sociálních sítích," avizuje.

Návrat tradic dle dobových fotografií

S půstem velmi souvisí i podoba fašanků či masopustů, které začátku půstu předcházejí. Zatímco mnohde jsou v současnosti vnímané spíše jako součást zábavy bez křesťanských souvislostí, existují ještě místa, kde berou lidé tuto tradici podle její původní podstaty - tedy jako poslední veselí a "obžerství" před skutečným půstem. Taková místa jsou především na Slovácku, například ve Strání, v Komni nebo na Horňácku. Nemálo účastníků v těchto místech počítá s tím, že se po fašanku skutečně začnou postit. 

"Mám rád, když věci jdou do hloubky, a právě u masopustních průvodů jsem se vždycky sám sebe ptal: "Jaký má ta obchůzka vlastně smysl, když se za pár dnů budeme tak jako tak zase ládovat jídlem dál?" popisuje svou motivaci Lapčík, který si podle svých slov užije fašank mnohem víc, když ví, že bude následovat uskromňování. "Obchůzka pro mě znamená nějaký předěl, oslavu před půstem, svátku se tím v mém niterním prožívání vrací jeho původní smysl," vysvětluje. 

Lidé, kteří mají rádi fašanky, ve kterých dominuje hudecká muzika a zpěv, jezdí velmi rádi na Horňácko, kde mají místo masopustu fašanek. Centrem této oblasti je Velká nad Veličkou, kde chodí fašankáré po domech dokonce tři dny. "Folkloristé si dědinu rozdělí a každý chodí do některé části. Například muzikanti chodí centrem, zatímco mužský sbor jde až na okraje Velké," popisuje místní folkloristka Jarmila Sládková. V úterý bývá pochovávání basy, o které je ale menší zájem než třeba před dvaceti lety. "Dnes je moc možností, jak se člověk může zabavit, a už není tolik lidí, kteří k tomu mají srdečný vztah," lituje Sládková.

Horňácko patří mezi nejvzácnější národopisné oblasti v České republice a fašanek udržují i v okolí Velké, například v Hrubé Vrbce, Javorníku, Kuželově či v Nové Lhotě. V posledních dvou místech tuto tradici obnovili až v posledních letech a zájem o ni stoupá. "Čerpali jsme z toho, že dědeček jedné naší tanečnice zanechal fotky a plakáty, od mužského sboru jsme zase věděli, že mladí lidé chodili na obchůzku," říká k obnovení tradice Klára Kostelanská, umělecká vedoucí souboru Kuželovjan. Právě ten je hlavním organizátorem společně s obcí. 

Fašanek v Nové Lhotě na Horňácku
Fašanek v Nové Lhotě na Horňácku | Foto: Lenka Jurečková

Obec také hodně pomohla obnovení fašanku v Nové Lhotě v roce 2011, kdy se místní starosta Antonín Okénka spojil s divadelníkem Břetislavem Rychlíkem. "Řekli jsme si, že bychom mohli s několika krojovanými a muzikou projít alespoň kolem návsi a ono se to uchytilo. Teď už chodíme po celé dědině," říká Okénka. 

Z masopustů jsou mnohde masové akce pro široké okolí

V některých místech České republiky získaly masopusty takovou popularitu, že na ně jezdí lidé ze širokého okolí. Mezi takové patří masopust v Roztokách, který se už stal součástí cestovního ruchu s reklamním sloganem "průvod mezi nebem a zemí, údolím a vrchem, minulostí a budoucností vyráží opět za svou královnou".

"Když se moje mamka nastěhovala před více než dvaceti lety do Roztok, tak nikoho neznala a říkala si, že právě díky pořádání masopustu by je mohla poznat. Lidem se to začalo velmi líbit a začalo se to nabalovat a nabalovat, až je z toho dnešní masopust," říká Josefína Tichá a ukazuje na dav lidí, kteří se buď účastní masopustu přímo v maskách, nebo chodí jako diváci.

Už méně lidí ale ví, že v Roztokách chodí několik dní před hlavním masopustem děti po domech místních, takže získávají k této tradici vztah. Jde o děti z folklorních kroužků Kolečko a Kolíček, které vede Anežka Konečná. Muzikantka, která se do Roztok nastěhovala a má k lidové hudbě a tradicím velmi blízko. Roztocký masopust považuje za unikátní.

"Jsem hodně překvapená, jak moc masopustů všude je a kolik jich stále ještě přibývá, nebo se obnovuje. Ale ten Roztocký je nejvíc moje láska, je až neuvěřitelné, jak se daří zachovávat jeho vkusnost i přes masovost celé akce," říká Konečná, která sama chodí v průvodu v masopustním oblečení. "Být součástí takového společenství a být takřka obřadně ustrojený v kroji nebo v nějakém krásném kostýmu je velký zážitek a téměř něco jako sen," přibližuje své pocity. 

S dětmi také pracuje Vlastimil Ondra, který je zástupcem ředitele Základní školy v Bánově a děti vede řadu let k lidové muzice, písničkám a tradicím jak ve škole, tak ve folklorních souborech v Nivnici, kde žije.  

Foto: Lenka Jurečková

Maškary přestaly chodit a já měl pocit, že vesnice něco ztratila

"Pamatuji si nejasné výjevy z dětství, kdy jsem nakukoval přes záclonu z útulné babiččiny kuchyně a těšil se, až před naším oknem projde veselý průvod roztodivných maškar. Nejprve jsem se jich bál a zůstával v bezpečí za oknem, zatímco babička vycházela před dům s milosťama a koblihama. Jenže časem přestaly maškary chodit, já už byl dospělý a uvědomil si, že něco podstatného naše Nivnice ztratila," odpovídá na otázku, proč se tuto tradici rozhodl před dvaceti lety obnovit s tím, že chodí v čele průvodu především s dětmi z folklorního souboru Nivnička. "Navázal jsem bez přemýšlení na fašankový obrázek z mého dětství a jsem šťastný, že jsem to udělal," dodává. 

I městské masopusty mají svůj smysl, který spočívá především v rozšíření kulturní nabídky pro občany měst. Například v Praze pořádá masopusty hned několik městských částí, zřejmě nejvyhlášenější jsou ty na Žižkově, na Letné či v Karlíně. "V dnešní době je to o tom pobavit se, užít si to, potkat se s kamarády a mít hezký den. Samozřejmě hlubší význam této tradice prožívají lidé na vesnicích," říká členka ochotnického divadelního souboru, která šla v karlínském průvodu masek převlečená za vodníka.

Zejména ve městech přitom musí radnice počítat s tím, že rozpočet takových akcí je v řádu stovek tisíc korun, čemuž odpovídá skutečně pestrý program s vystoupením několika profesionálních muzik. "Stojí nás to peníze, protože chceme masopust co nejvíce zatraktivnit. Když se budou lidé nudit, tak příště už nepřijdou. A snažíme se dělat i velkou propagaci, aby lidé skutečně přišli ve velkém množství, což se daří. Pochopitelně je to jiná situace než na vesnici, kde se stačí den dopředu v hospodě domluvit a fašank je hotový," usmívá se radní pro kulturu, sport a volný čas Michal Švarc.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Životní minimum se zvyšuje z 3410 na 3860 Kč měsíčně

Životní minimum se od středy zvyšuje o 13,2 procenta, a to po více než osmi letech. Pro samotného dospělého se měsíční částka zvedá z 3410 na 3860 korun. U dětí a dospělých v rodině se pohybuje nově od 1970 do 3550 korun, roste tak o 230 až 410 korun. Existenční minimum činí 2490 místo dosavadních 2200 korun.

S životním minimem se srovnává příjem žadatelů o dávky. Zjišťuje se tak, zda mají na pomoc od státu nárok. Například přídavek na dítě či porodné je pro rodiny s příjmem pod 2,7násobek minima. Nejnižší uznaná částka pro život se využívá třeba i pro stanovení nezabavitelného minima u dlužníků.

Zdroj: ČTK
Další zprávy