Po bitvě v Plzni začala kvůli nové měně dívčí válka

Jan Gazdík Jan Gazdík
4. 6. 2013 16:11
Revolta proti peněžní reformě vyvrcholila před 60 lety povstáním šiček ve Vimperku
Potravinové lístky reformou skončily. Ale cena byla velká.
Potravinové lístky reformou skončily. Ale cena byla velká. | Foto: Státní okresní archiv České Budějovice

Vimperk - Tři dny poté, co v Plzni v první červnový den roku 1953 vyrazily do ulic tisíce dělníků protestovat proti komunisty utajované peněžní reformě, vyvrcholila na jihu Čech revolta vedená ženami.

Zejména pak ve vimperské textilce Šumavan propukla 4. června ve tři čtvrtě na sedm ráno obzvlášť silná bouře. "Ženské na dílnách nejprve nadávaly, pak zastavily práci. Atmosféra zloby a křivdy musela být v diskutujících dílnách doslova hmatatelná," říká Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, jenž vimperské události hodinu po hodině zmapoval.

Slovo křivda historik vysloví ještě několikrát. "Často šlo o matky od rodin anebo i ty svobodné, na jejichž bedrech spočívala péče o děti. Razantní zdražení potravin bylo drsným zásahem do jejich života a vyvolalo obavy, že už to prostě nezvládnou," dodává Blažek.

Vztek podobně předtím v Plzni ještě umocňovala dosavadní propaganda komunistů, která dementovala prosakující zprávy o reformě s tím, že jde o lži západních štváčů.

Ženy dotáhly ředitele až na dílnu

Zásadní chybu pak udělal ředitel Šumavanu Raška, když se v houstnoucí atmosféře vydal k rozbouřené hale šití a žehlení. Jakmile ho dělnice zahlédly, odchytily ho a dovlekly na své pracoviště.

Dotazy jen pršely. Jak budete reagovat na to, že nám spadly už tak nízké mzdy? A ceny potravin se přitom zvedly? Ředitel byl v několika minutách obklopen desítkami žen a nebyl schopen reagovat. Nakonec ho zachránila výmluva na pracovníka okresního národního výboru (ONV) Jirouška. Ten prý ví vše.

Rozvášněný dav zapomněl na ředitele Rašku a začal nahánět Jirouška. Nakonec i jeho dostrkaly ženy notně vystrašeného na dílnu. I on se vymlouval, že nemůže diskutovat, protože má zrovna namířeno na národní výbor, kde se koná k peněžní reformě schůze.

A šlo se na ONV

Vztek žen, které mezitím ovládly podnikový rozhlas, narůstal z minuty na minutu, přičemž stále nebyl nalezen hlavní cíl, vůči němuž by obrátily svůj hněv. "Jde se na schůzi okresního národního výboru," zaznělo z ampliónů. A šlo se. Tažení žen ve Vimperku vrcholilo. "Někdy stačí jen malá jiskra, která zažehne výbuch po léta hromaděné frustrace. A přesně to se ve Vimperku stalo," připomíná historik Blažek.

Ženský průvod se nezalekl ani dvou set přivolaných pohraničníků ze sušické brigády, kteří bránili sídlo ONV. Jedna z žen se pokusila vytrhnout důstojníkovi pistoli a ten - snad aby uklidnil rozbouřené emoce a vztek - jí zbraň nabídl. "Jen si ji vezměte, matko. Stejně k ní nemám náboje."

I tento detail vypovídá podle historika Blažka o tom, jak někteří velitelé při poreformních bouřích váhali zasáhnout proti neozbrojeným. Nic to ale nezměnilo na faktu, že pohraničníci dav žen od národního výboru zanedlouho nekompromisně vytlačili.

Lvice bojují zuřivě

Kromě politických důvodů nepřekvapuje sociologa Jaroslava Sýkoru "dívčí válka" ve Vimperku (ale také Strakonicích)  i z jiného důvodu.

"Ty ženy bojovaly za existenční přežití svých rodin - v podobných situacích jsou leckdy odvážnější než muži. A stejně zuřivě to dělají třeba lvice, když bojují při ochraně svých koťat o život. V 50. letech minulého století ležela kromě toho tíha péče o rodinu především na bedrech žen - takže i z toho vyvěrala jejich odvaha při peněžní reformě."

Zaměstnanost žen byla po druhé světové válce velmi vysoká, což mělo vliv i na jejich sebevědomí a společenskou emancipaci.

O naprostém zmatku mezi muži ve vedení města, které nad ženskou revoltou ztrácelo kontrolu, svědčí i archivní záznamy.

"Je třeba věřit penězům, a ne straně a vládě," prohlásil na již jednou zmiňované schůzi vysoce postavený pracovník ONV. Týden nato byl propuštěn a převeden do výroby. Na kritiku usnesení komunistické strany k reformě doplatil i tajemník městského národního výboru. Jeho manželka navíc organizovala stávku v Šumavanu. Oba byli přeřazeni na nekvalifikovanou manuální práci.

Sláva Američanům

Vimperk nebyl na jihu Čech jediným místem bouří. Když vyšli do ulic dělníci ze strategicky důležité strakonické zbrojovky, které navíc podpořil i první poválečný starosta města Jan Vondrys, začalo se zatýkat ve velkém.

Dav lidí skandoval: Sláva Američanům - osvoboditelům! Propusťte naše vězněné kamarády! Lhali nám a ožebračili nás! Exstarosta Vondrys to v proslovu na náměstí přiostřil výzvou: "Když to nevyhrajeme dnes, tak nikdy!" Později ho Státní bezpečnost označila za hlavního řečníka a štváče protestujících dělníků, zatkla a poslala na dva a půl roku za mříže.

Protesty pak jako lavina zachvátily i Prachatice, Písek, Tábor, Kaplici, Jindřichův Hradec, Vodňany, Trhové sviny či Budějovice... Z Prahy na jih republiky proto vyrazil i náčelník Hlavní správy veřejné bezpečnosti, podplukovník Janulík. Podle historika Libora Svobody z Ústavu pro studium totalitních režimů měl natolik soudnosti, že po dohodě s krajským šéfem komunistické strany Hendrychem zastavil další zatýkání. "Vztek lidí to poněkud ztlumilo," říká historik Svoboda.

Strakoničtí doufali, že je - tak jako v roce 1945 - osvobodí americká armáda. Tahle naděje doznívala všude tam, kde Američané zbavili Československo nacistů. Tento scénář ale nebyl o osm let později reálný, byť se tehdy totalitní moc zachvěla poprvé až v základech.

 

Právě se děje

Další zprávy