Petr Placák přiváděl komunistickou státní policii k nepříčetnosti.

Dráždil estébácké zmije holou nohou. Vypadal jak zasněný, introvertní mladíček a přitom pořádal demonstrace, psal manifesty, tiskl letáky. Předvolání k výslechům házel do koše, a když už ho skoro měli, utekl.

Zatímco etablované opoziční skupiny vybízely k umírněnosti a opatrnosti, on a jeho družina Českých dětí vyzývali k boji. Letos se mu konečně podařilo dostat před soud tři estébáky, kteří ho před třiadvaceti lety trápili.

Je to zřejmě poslední tuzemská příležitost potrestat staré komunistické zločiny lidskou spravedlností.

Boj s komunisty tím ale nekončí. Ve školách vykládá o době, kdy byli u moci, komentuje jejich dnešní postupy: "Svěřit komunistovi krajské školství je stejné jako poslat pedofila se sadistickými sklony dělat vychovatele do mateřské školky."

Jak říká, snaží se, aby to bylo alespoň trochu zábavné: "Pamatuju si besedy s partyzány ve škole, utrpením jsem padal pod lavici."

Mnohé o Petru Placákovi a jeho boji s komunisty koneckonců řeknou unikátní fotografie, v nichž jsme se pokusili zaznamenat jeho letošní příběh.