Praha - Býval manažerskou celebritou, dnes ho nejspíš potkáte v okolí módního salonu jeho manželky, kde prozatím úřaduje.
Petr Fejk, někdejší ředitel a tvář pražské zoo, se po roce vrátil s nepořízenou ze své další mise, kde zastával diplomatický post ředitele České národní budovy a Českého centra v New Yorku.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, jak se za oceánem vyléčil ze závislosti na "své" zoo, proč by v New Yorku měl vystupovat Karel Gott i o tom, že je prý příliš velký autoritář na to, aby mohl být v politice.
Naposledy se o Fejkovi mluvilo v souvislosti s jeho možným angažmá ve vrcholné pražské politice před letošními komunálními volbami. Spekulace o spojení s TOP 09 či Stranou zelených skončily bezvýsledně a navíc rozpačitými reakcemi jak ze strany bývalého šéfa zoo, tak i politiků. Dnes Petr Fejk říká, že s politikou dál koketovat nebude. Prý pochopil, že ve většině případů šlo jen o jeho známou tvář, ne jeho schopnosti.
A.cz: Už po půl roku jste z New Yorku hlásil nespokojenost. Nechtělo to víc trpělivosti?
Moje práce v zoo byla osudová a věděl jsem, že po ní musí přijít plnohodnotná náhrada. New York bylo to ono, byla to změna, měl jsem mít výkon ve svých rukou. A řekl jsem si, že i jiné kulisy mi pomohou zbavit se závislosti na zoo úspěšněji a rychleji. Ten rok byl tak akorát na to se jí zbavit. Jel jsem tam původně na čtyři roky udělat práci pro České centrum. Ale vybral jsem si špatnou práci.
A.cz: Nebylo ale trochu nezodpovědné jet se za státní peníze léčit ze závislosti na předchozí práci?
Do New Yorku jsem jel především pracovat. Nikde není psáno, jestli vám vyjde manželství, jestli vám "vyjdou" děti, pak by podle této logiky bylo nezodpovědné se ženit a mít děti. K velké změně patří riziko, nevyšlo to, já to vyřešil tak, abych odešel se ctí. To se stává, nedělám z toho vědu. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, také kvůli rodině.
Fakta:
Česká centra
- Centra jsou české kulturní "ambasády" rozeseté po významných městech v zahraničí.
- Jejich hlavním posláním je propagovat českou kulturu v zahraničí a tím i celou zemi.
- Pořádají se v nich výstavy, přednášky, promítání a setkání s českými osobnostmi. Česko mají prezentovat jako moderní a dynamickou zemi.
- V současné době funguje 24 poboček po celém světě, formálně - jako příspěvková organizace - spadají centra pod ministerstvo zahraničí.
- Kvůli seškrtanému rozpočtu se k letošnímu roku zavřou dvě Česká centra, v Buenos Aires a v Košicích.
A.cz: Už dříve jste kritizoval poměry v Českých centrech - že jste neměl dostatečné pravomoce. Neměl jste se ale líp předem informovat o realitě v české diplomacii a o svých kompetencích? To na vaši adresu řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
S panem ministrem jsem mluvil v červnu, žádný hodnotící soud toho typu mi neřekl. Já se přeci nebudu ptát, jestli jako ředitel budu moct řídit nebo ovlivňovat program Českého centra, to jsem považoval za samozřejmost. Po třech čtyřech měsících přišla změna, přišla také nová programová náměstkyně Českých center a já zjistil, že mám za ni odpovědnost, ale nemám pravomoc ji řídit. Dal jsem návrh na personální obměnu centra, ale ani jeden můj návrh neprošel.
A.cz: Také jste mluvil o přehnaně přísných předpisech ohledně rozpočtu, vaši kritiku ale vedení Českých center spíš odmítala.
Moje rozpočtová pravomoc byla omezena už od 500 dolarů. Když jsem chtěl pořídit oponu do kina, musel jsem žádat ústředí. Odpovídat za dům za miliardu a nemít sám možnost do něj koupit ani rádio, je neadekvátní. Navíc byly i upraveny mé podmínky. Snížil se mi plat, zpochybňovala se například platba školného mých dětí. Odešel bych z New Yorku už dřív, ale to bych musel zaplatit zpětně veškeré náklady.
A.cz: Nesehrál v tom celém roli právě pocit, že nic nemůže překonat práci v zoo?
Zoo je nepřekonatelná, s tím je třeba se smířit. Stejně jako s přesvědčením, že po dvanácti letech bylo dobré i slušné ze zoo odejít. Po svém odchodu jsem si řekl, že rok do zoo vůbec nepůjdu. Až v listopadu jsem se vydal do bronxské zoologické zahrady a bylo cítit, že už je to pryč. Já se tam trochu nudil, to byla dobrá zpráva. A chystám se v dohledné době i do té pražské.
