Praha - Martinou Sáblíkovou počínaje a amatérskými fotbalisty z okresních přeborů konče musí všichni sportovci v Česku počítat s tím, že většinu peněz na své sportování si budou dál shánět sami.
Na konferenci „Sport a stát 2010" se sice trojice politiků Nečas, Kalousek, Paroubek shodla, že udělají vše pro podporu sportu, ale velké peníze z toho nekoukají.
Pokračuje tak trend, který naplno popsala studie o financování sportu v České republice z roku 2008. Podle ní je sport ve vztahu ke státnímu rozpočtu čistým plátcem.
Zatímco výdaje vlády, regionů, obcí a loterijních společností na sport činily 7,7 miliardy korun ročně, příjmy do státního rozpočtu se pohybovaly mezi 8,8 - 11,4 miliardami korun. Za poslední dva roky, které od publikování analýzy uplynuly, nic podstatného nezměnilo.
Sport platí hlavně rodina
Je to vlastně stejné jako v dalších zemích EU. Sport je drahý koníček, který z 49,7 procent platí domácnosti, z 24,3 procent regiony a obce, z 14,1 procenta firmy a jen z 11,9 procenta stát.
„Mluví-li se o penězích na sport," zdůrazňuje místopředseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, „je třeba vzít v úvahu, že 89% prostředků jde ve prospěch dětí a mládeže."
Co řekli:
- "Kdekdo dnes platí velké peníze za tzv. team-building. Nejlepší team-building je, když má firma sportovní mužstvo."
- (náměstek ministryně školství Jan Kocourek)
- "Každý soudný člověk ví, že sport není Jarda Jágr. Pro nás bude hlavní vždycky masový sport - reprezentace je jen třešničkou na dortu."
- (místopředseda ČOV Jiří Kejval)
- "Já jako sporťák říkám otevřeně: ať sport najde u sebe miliardu, pak stát může přispět také miliardou. Když nenajde nic, nemůže nic dostat."
- (exministr financí Miroslav Kalousek)
V rámci Evropské unie je Česká republika v podpoře sportu mezi nejhoršími. V přepočtu na jednoho obyvatele je třetí od konce (horší už jsou jen Malta a Bulharsko), ve vztahu k HDP čtvrtá od konce.
Sportovní trh byl na loňském Ekonomickém fóru v Davosu označen za nejrychleji rostoucí hospodářské odvětví a podle zprávy mezinárodních finančních institucí má ještě jednu zvláštnost: „Každý dolar, investovaný do sportu, ušetří čtyři dolary ve zdravotnictví." Pokud se analytici nemýlí, má Česká republika o čem přemýšlet.
Sport je služba
Výsledek - že sport dává státu víc než si bere - se může zdát překvapivý. Řekne-li se financování sportu, většina lidí si vybaví reprezentaci, různá mistrovství či olympijské hry. Jenže sportovní prostředí se reprezentacemi zdaleka nevyčerpává. Zisk pro státní rozpočet plyne ze sportu v jeho masové podobě prostřednictvím DPH. Sport jako služba. Sport jako zboží. Sport jako životní styl.
Slib, který zazněl na konferenci Stát a sport (dokonce je vepsán do závěrečného komuniké), může v této souvislosti znít sympaticky. Účastníci (tedy i šéfové stran, které po volbách budou určovat, kam potečou státní peníze), „deklarovali společný zájem na zlepšení podmínek pro tělesné aktivity občanů a pro sport v celé jeho šíři."
Český olympijský výbor chce přimět příští vládu, aby přijala novou koncepci sportu. „Mx samozřejmě vnímáme stav veřejných financí, víme, že vždy budeme ve frontě za zdravotnictvím a školstvím, že nemůžeme soupeřit s nespokojenými učiteli, ale i proto jsme v návrhu koncepce pozitivní a snažíme se najít možnosti financování mimo rozpočty: třeba v nepřímém zdanění hazardu," řekl v rozhovoru pro časopis CSR Fórum místopředseda ČOV Jiří Kejval.
