Praha - Česká republika má před sebou páté volby a zkušenosti z těch minulých ukazují, že navzdory předvolebním průzkumům není vůbec jisté, jakou vládu budeme po pátku a sobotě mít.
Vzpomínáte na červen před čtyřmi lety? Vše směřovalo k vítězství Mirka Topolánka, v sídle ODS se slavilo dokonce ještě několik hodin po uzavření volebních místností, ale nakonec všechno skončilo remízou mandátů, které si rozdělila levicová opozice a vládní koalice ODS, lidovců a zelených.
Nebo rok 1998. Všichni čekali jasnou porážku Václava Klause. ODS skutečně se sociálními demokraty prohrála, ale mnohem menším poměrem, než se čekalo, a výsledkem byla opoziční smlouva mezi oběma největšími stranami.
I letos je zřejmé, že před začátkem hlasování nemůžeme vynechat žádnou z variant, jak mohou volby pro sestavení vlády dopadnout. Aktuálně.cz vám je všechny nabízí.
Pátý pat v řadě
Nejčastějším výsledkem je strašák české demokracie, volební pat.
V takovém případě by jedinou možnou většinou slibující efektivní vládu byla velká koalice, která by měla dokonce dost hlasů na změnu ústavy a volebního zákona.
Pro dohodu dvou hlavních rivalů je k dispozici dostatečný důvod. V období krize není možné váhat s vytvořením akceschopné vlády. Předsedové Jiří Paroubek a Petr Nečas už v Českém rozhlase připustili, že budou po volbách jednat o penzijní reformě, zahraniční politice a společně bojovat s korupcí.
Zároveň nebudou mít strany jinou možnost. Teoreticky bude možné dohodnout koalici ČSSD s TOP 09 a lidovci s většinou jednoho hlasu. Nejistá sněmovna a skeptický postoj Schwarzenbergovy strany ale nedává takovému řešení velkou šanci.
Podobné to je s menšinovou vládou ČSSD s tichou podporou komunistů. Parlamentní většina jednoho hlasu s kontroverzním partnerem odradí značnou část sociálních demokratů.
Sociální, křesťanští a nekřesťanští demokraté
Výsledek se však může od předpovědí lišit. Zatím se tak stalo při všech dosavadních volbách. Velké strany ČSSD a ODS dosahují v průměru o 3-4 procenta lepší výsledek, než jim dávají agentury, mírně se zlepšují i komunisté a lidovci.
Naopak menší a nové strany mezi voliči oproti průzkumům ztrácejí. TOP 09 v roli "skutečné pravice" kopíruje strategii Unie svobody z let 1998 a 2002. Unie v průměru dostávala oproti předpovědím o 1-2 procenta méně. Pokud budou Věci veřejné jako úplně nová strana následovat zelené z roku 2006 nebo důchodce osm let předtím, propadnou se proti průzkumům o 4-5 procent.
V takovém případě má největší šance většina osmi poslanců, kterou budou disponovat Paroubek, Karel Schwarzenberg a Cyril Svoboda. Mohou se dohodnout na přísnější kontrole veřejných výdajů, která by však našla peníze na dopravní a ekologické investice a také na silnější podporu rodin.
TOP 09 i lidovci mohou koalici snadno zdůvodnit připomínkou, že socialisté mají dostatečnou většinu také s komunisty. Návratu komunistů k vládě je třeba zabránit.
Nečasova ideální varianta
Nálada občanů se před volbami vyvíjí zatím neznámým směrem a Češi nemusí opakovat své chování z minulých let.
Pokud se potvrdí trend zmiňovaný některými agenturami, a sice, že pravice těsně před volbami posiluje, vytvoří koalici ODS s TOP 09 a také Věcmi veřejnými. Ty se k pravicovému programu rovněž hlásí.
Celkem 107 poslanců bude "vládou rozpočtové odpovědnosti", která se pokusí ulehčit daňovou a byrokratickou zátěž podnikatelům a ještě zabezpečit vyrovnaný rozpočet podle plánů současného ministra Eduarda Janoty.
Občanským demokratů nemusí při sestavování vlády vadit ani nejistota o skutečných záměrech nové strany Věci Veřejné. Ve sněmovně budou lidovci, kteří sice nebudou k pravicové většině potřeba, ale mohou zaskočit, pokud TOP 09 a VV ztratí poslance, jak se novým stranám zpravidla stává.
Karty pro Paroubka
Pokud se naopak potvrdí trend posledních voleb, nabízí se ideální výsledek pro sociální demokraty.
Paroubek bude moci s návrhem na sestavení vládní většiny oslovit Schwarzenberga a Nečase. V obou případech bude mít vláda 110 hlasů. TOP 09 a ODS se budou muset rozhodnout: jeden může jít do vlády a ztratí popularitu, druhý se stane lídrem pravicové opozice a možným vítězem voleb v roce 2014.
ČSSD bude moci přitlačit zdráhající partnery ke zdi připomínkou, že většinu o jeden hlas sestaví také s Věcmi veřejnými. Záda přitom bude krýt možná tichá dohoda s komunisty.
V takovém případě by mohla sociální demokracie plně rozehrát svůj program mohutných investic do infrastruktury a podpory rodin, který podle jejích expertů zajistí nový ekonomický růst. Pro Nečase tím ovšem zavedou státní pokladnu do bankrotu.
Holandský model
Dosud v žádných volbách od roku 1935 nemělo šanci vstoupit do sněmovny osm politických stran.
Pokud se všichni kandidáti prosadí, přiblíží se české poměry k Holandsku, kde se do sněmovny před čtyřmi lety dostalo deset stran.
Koalici v Haagu tvoří dvě nejsilnější strany křesťanských a sociálních demokratů, k většině pěti hlasů přitom potřebují ještě jednu menší křesťanskou formaci.
V české sněmovně o osmi stranách by ČSSD a ODS samy vytvořily většinu sedmi hlasů. Alternativou by byla - dosud těžko představitelná - koalice pěti pravicových stran.
Zemanova strana SPO by mohla ve sněmovně hrát jedinou roli dodavatele potřebných hlasů pravicové vlády, kdyby se některý z koaličních partnerů ODS rozložil.
