Osud vojáků po Tobruku: Smrt z rukou komunistů

Pavel Baroch
11. 9. 2008 15:30
Osudy hrdinů nového Marhoulova filmu: Vězení, šibenice
Voják u Tobruku - ilustrační foto
Voják u Tobruku - ilustrační foto | Foto: VHÚ

Praha - Důstojník František Skokan spoluzakládal československou jednotku, která za války bránila libyjský přístav Tobruk. Pak bojoval na východní frontě u generála Ludvíka Svobody, byl zraněn, prošel i krvavou bitvou na Dukle a po válce studoval v Moskvě.

Ani to mu však nepomohlo, aby na podzim 1950 neskončil jako vlastizrádce na komunistické šibenici.

Marhoulův film Tobruk, který se právě začíná promítat v kinech, přibližuje životy československých vojáků na severoafrickém bojišti. Jejich osudy po válce byly mnohdy mnohem dramatičtější a tragičtější.

Většina důstojníků musela po únoru 1948 opustit armádu, někteří skončili ve vězeních a na popravišti. Jejich kádrový posudek nevylepšilo ani to, že mnozí z důstojníků po africkém tažení zamířili ke Svobodovým jednotkám do Sovětského svazu. Třeba jako zmiňovaný Skokan.

Češi a Slováci v Tobruku

  • Čechoslováci byli v Tobruku za války dvakrát.
  • Československý 11. pěší prapor - Východní zde sloužil od 22. října 1941 do 7. dubna 1942, když byl strategický libyjský přístav obklíčen německými a italskými vojáky.
  • Jednotka o síle bezmála 800 mužů vystřídala v západní části opevnění unavené australské vojáky.
  • V prosinci 1941 bylo obklíčení prolomeno.
  • Při obraně Tobruku zemřelo 14 československých vojáků, desítky byly zraněny.
  • Nedlouho poté, co byla československá jednotka odvelena, Rommelův Afrikakorps Tobruk dobyl.
  • Podruhé byl Československý 200. lehký protiletadlový pluk v Tobruku od 30. prosince 1942 do 14. června 1943.
  • Více než tisíc vojáků střežilo Tobruk, který byl mezitím znovu osvobozen, před nepřátelskými nálety.
  • Mezi československými vojáky byl od počátku vysoký podíl Židů, kteří utekli před Hitlerem do Palestiny. Podle oficiálních údajů tvořili polovinu jednotky, ve skutečnosti jich bylo až 70 procent.

"Je to nejkřiklavější případ restrikcí vojáků od Tobruku," řekl Aktuálně.cz Zdenko Maršálek z Ústavu pro soudobé dějiny.

Tykal si se Svobodou

František Skokan, který si s pozdějším generálem Svobodou tykal, skončil válku jako podplukovník. Pracoval pak na ministerstvu obrany a na podzim 1947 byl dokonce poslán do Akademie generálního štábu v Moskvě.

Jenže už v lednu 1948 ho sovětští soudruzi jako "osobu k SSSR nepřátelskou" odvolali zpět do Prahy. Skokan nikdy nevstoupil do KSČ.

"Dne 8. října 1949 byl zatčen a 8. července 1950 na základě vykonstruovaných obvinění rozsudkem Státního soudu v Praze odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti, kasaci a ztrátě čestných odznaků a vyznamenání. Popraven byl v pankrácké věznici v Praze 7. října 1950 v 6:18 ráno," uvádí se v publikaci Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1924.

Z vězení pomáhal i Chruščov

V komunistickém kriminále skončil po válce i Karel Klapálek, velitel československých jednotek v Tobruku. Klapálek se za války netajil kritikou svých vojenských nadřízených v Londýně, neměl je rád.

Po africkém tažení se také vypravil na východní frontu, a ačkoli neabsolvoval žádnou vojenskou akademii, v roce 1946 byl povýšen na armádního generála.

V červnu 1948 vstoupil do KSČ, ze své pozice vysokého důstojníka se zastával svých známých z armády, které začali komunisté pronásledovat. Nikdy ale kvůli tomu například nerezignoval na své funkce.

V únoru 1951 byl poslán do výslužby, o rok později zatčen a v roce 1954 komunistickým soudem poslán na šest let za mříže. O dva roky později byl z Valdic propuštěn, když se za něho přimluvil Nikita Chruščov i vysocí generálové Žukov a Koněv.

V armádě až do důchodu

Mezi důstojníky od Tobruku se ovšem objevili i ti, kteří o vysoké armádní funkce nepřišli ani po uchopení moci komunisty. Mezi ně patří i Ivo Pazderka, který osvobozoval Kyjev, pomáhal Slovenskému národnímu povstání a prošel i bitvou v Dukelském průsmyku.

Levicově smýšlející Pazderka po válce působil i na ministerstvu obrany a vyučoval na vojenských školách.V armádě zůstal až do důchodu.

"Takových ale byla menšina," konstatoval historik Maršálek. Dodal, že mnozí důstojníci sice nebyli po únoru 1948 uvězněni, ale na jejich válečné zásluhy komunistické špičky "zapomněly", žili v ústraní, někteří raději z armády sami odešli - třeba Jaroslav Sellner.

Vojáci ze Západu byli podezřelí

Každý voják, který za války bojoval na západních frontách, byl komunistům podezřelý. "Dívali se na ně skrz prsty, už když přišli bojovat na frontu v Sovětském svazu," řekl Aktuálně.cz Zdenko Maršálek z Ústavu pro soudobé dějiny.

Někteří "zápaďáci" se po únoru 1948 zapojili aktivně do přípravy na protikomunistický převrat a sháněli informace pro zahraničí, byli členy národně socialistické strany, někteří byli stíháni zcela nevinně a výjimkou nebyli ani vojáci, kteří vstoupili do KSČ.

 

Právě se děje

Další zprávy