reklama
 
 

Opsané diplomky mě nepřekvapily. Titul musel mít najednou každý, říká předseda Rady VŠ Fischer

21. 7. 2018 6:33
Možnost zpětně odebrat titul je v zákoně teprve od roku 2016. Lze to však udělat jen s těmi, které nejsou starší než tři roky. Předseda Rady vysokých škol Jakub Fischer byl u toho, když se novela zákona tvořila. Vysvětluje, že rozšířit tuto možnost i na starší zkoušky by bylo nebezpečné. "Představte si třeba, že by se přišlo na to, že v akademické práci opisoval nějaký právník, na základě jeho služeb byl třeba někdo odsouzen, rozhodly se různé spory..." říká Fischer v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Co jste si pomyslel, když se v médiích objevilo, že už druhý člen nové vlády opisoval v diplomové práci?

Jakub Fischer: Mě to nijak zásadně nepřekvapilo.

Jak to? Stává se to často?

Rozdělil bych to do dvou rovin. Zaprvé, zejména v tom druhém případě jde o člověka, který není nejmladší, není čerstvým absolventem vysoké školy. Asi před 15 lety došlo k výraznému zvýšení poptávky po vysokoškolském vzdělání, respektive ani ne tak po vzdělání jako po vysokoškolských titulech. Dokonce i stát vymyslel, že pro řadu zastávaných pozic, pro které vysokoškolské vzdělání či titul nevyžadoval, ho vyžadovat bude. To vyvolalo obrovský nárůst poptávky pracovníků ve státní správě, aby ten titul někde získali.

Jak na to zareagovaly školy?

Veřejné vysoké školy neměly dost kapacity, vedlo to ke vzniku soukromého školství. Mezi lety 2001 a 2010 došlo ke zdvojnásobení počtu studentů, aniž by se výrazně navýšil počet akademických pracovníků. Tato "masifikace" vysokoškolského vzdělávání s sebou pochopitelně přinesla různé negativní průvodní jevy.

Plagiáty a rychlostudenty?

Já bych začal nekvalitními závěrečnými pracemi, které vznikaly s jediným cílem - udělat poslední krok na cestě k vysněnému titulu. Některé ty práce jsou veřejně k dispozici, a když to řekneme mírně, nejsou to práce na Nobelovu cenu. Problém opisování je až v druhé řadě. Podle mého názoru to podhoubí, které tady bylo, vyloženě vedlo k tomu, aby se tu takové věci děly.

Měli bychom se tedy bát o kvalitu prací z té doby? Jak to tedy máme brát, že vysokoškolské tituly z té doby nejsou relevantní?

Určitě ne, rozhodně to není situace na všech školách. Jsou takové, které si svou kvalitu držely a udržely, byly školy, které si na možnosti rychlého a snadného získání titulu založily fungování, a zdaleka nemluvím jen o školách soukromých.  

Jak se v tom tedy vyznat? Člověk zpozorněl u jistých soukromých škol, ale třeba Univerzita Tomáše Bati nikdy za školu se špatnou pověstí brána nebyla.

To tak nelze brát, i na dobré škole se může stát, že se tam obhájí nekvalitní práce. Jednotlivým případům se téměř nedá zabránit, to by stálo hodně prostředků. Rozdíly mezi školami jsou, ale na druhou stranu i na méně kvalitní škole může být velmi kvalitní absolvent a i z kvalitní školy může vyjít někdo, kdo na vzdělání nedosáhl.

Říkal jste, že některé práce by měly být zveřejněné, myslela jsem, že všechny.

Nevím přesně, nakolik se to týká prací historických. Úprava zákona o povinném zveřejňování závěrečných prací platí od roku 2005 a vznikla právě jako reakce na nekvalitní práce. Přece jen, když člověk ví, že jeho dílo bude někde veřejně dohledatelné, je více motivovaný, aby bylo dobré.

Proč lidé, kteří podváděli, nemohou přijít o titul?

Od roku 2016 platí novela zákona, podle které lze odebrat titul studentovi v důsledku úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby hrubě porušujícího právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví. Vztahuje se to ale jen na práce nové a ty, které vznikly tři roky nazpátek.

Proč nelze jít víc do minulosti?

Víte, já jsem u vzniku novely byl a zrovna tuhle úpravu jsme hodně diskutovali. Chtěli jsme se vyvarovat různých situací, zajistit právní jistotu třetím stranám. Představte si třeba, že by se přišlo na to, že v akademické práci opisoval nějaký právník, na základě jeho služeb byl třeba někdo odsouzen, rozhodly se různé spory… Co by se dělo pak, jeho rozhodnutí by najednou byla neplatná? Já jsem zastáncem toho, abychom se soustředili spíše na zdokonalování mechanismů, které opisování a vzniku nekvalitních prací předchází.

A jaké tedy v současnosti máme? Theses se používá od roku 2008, existují ještě jiné programy?

Existují, ale vesměs všechny fungují na stejném principu, že porovnávají text práce se staršími pracemi a dalšími akademickými tituly. Theses a jemu podobné programy jsou ale pouze nástroje. Ukáže se vám míra shody, ale je na vedoucím, aby se do té práce podíval a posoudil, jestli je to skutečně opisování, nebo jen zapomenuté ocitování odstavce. Jsou také typy textů - třeba doslovné znění zákonů - kde je míra shody veliká, ale nejde o opisování. Proto je také v zákoně napsané hrubé porušení předpisů, aby se nestalo, že někoho vyhodí za jednu zapomenutou citaci.  

Jak se kontrolovaly práce dřív, před vznikem těchto programů?

No, moc ne, samozřejmě, jak by to jeden vedoucí stíhal? Kontrola probíhala hlavně skrz pravidelné konzultace. Pokud vedoucí práce viděl studenta jen při zadání tématu a pak až při obhajobě, tak se to kontroluje špatně. Víte, je ale také nutné říct, že dnes je trochu jiná situace.

V čem?

Osvěta je mnohem větší. My pořádáme semináře pro studenty, které se věnují správnému citování. Studenti vědí, že jejich práce projde nějakým antiplagiátorským systémem, a navíc vědí, že bude veřejně dohledatelná, a když bude špatná, mohou přijít o titul. Myslím, že tohle funguje také preventivně, což je podle mě směr, kterým bychom se měli vydat. Spíš než se teď hromadně vrhnout na kontrolu všech starších prací. I když samozřejmě, pokud někdo opisoval, tak by za to měl nést následky a ideálně o titul přijít.

Může se stát, že se sníží hodnota vysokoškolského titulu? Že si teď lidé budou říkat: No jo, další vysokoškolák, ale bůh ví, jak k tomu titulu přišel…

To je dobrá otázka. Já doufám, že tahle kauza zvedne poptávku po vysokoškolském vzdělání, a ne po titulech. Ukázalo se, že osoby, které mají historicky akademický titul, ještě automaticky nemusí mít kvalitní vzdělání. Už dnes se řada zaměstnavatelů spíše než na tituly dívá na reálné schopnosti uchazeče o práci a myslím, že se to ještě prohloubí a taky se přehodnotí, kdo v jakých funkcích musí titul mít a kdo už ne. Rovněž doufám, že se zvýší poptávka studentů po kvalitních školách a budou více hledat ty, které mají dobrou pověst.

Dotkli jsme se nekvalitních prací, plagiátorství, ale setkáváme se i se třetím jevem, a to je psaní prací na zakázku.

Ano, stačí to dát do vyhledávače a zjistíte, že si můžete objednat diplomku. Není to tak sice napsané, nabízí se zpracování podkladů pro diplomovou práci, ale všichni víme, jak to je. A antiplagiátorským systémem to nejde odhalit, protože když zaplatíte hodně peněz, udělají vám hezkou diplomku, která určitě nebude nekvalitní.

A lze tomu zabránit?

Podle mého názoru jen pravidelnými konzultacemi vedoucího se studentem, u obhajoby už je pozdě. Navíc když a priori předpokládáte, že student práci nepsal, pak to není obhajoba, ale výslech. Tím shodíte práci drtivé většiny poctivých studentů.

Dalo by se to ošetřit zákonem?

Postavit firmu mimo zákon? To by museli říct právníci, ale umím si laicky představit, že hranice je strašně tenká. Student může konzultovat, nechá si zpracovat nějaká data v dílčí části práce… Nemůžeme postavit poradenství mimo zákon. Je to věc, která nabízí víc otázek než odpovědí.

Jan Mach z VŠE v Praze o plagiátech:

Pominu-li úvodní stránky a přílohy, tak čtyřicet ze šedesáti stran bylo zkopírováno, popisuje Jan Mach z Vysoké školy ekonomické v Praze. | Video: Daniela Drtinová |  12:58

autor: Markéta Hronová | 21. 7. 2018 6:33

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama