reklama
 
 

Ondráček je slušný člověk, ne symbol zla. Čelí veřejnému lynči jako Horáková, tvrdí Bláha z ANO

7. 3. 2018
Foto: ČTK
Poslanec hnutí ANO Jiří Bláha se v úterý zastal komunisty Zdeňka Ondráčka, jehož zvolení do čela komise pro kontrolu GIBS vzbudilo kritiku. Liberecký zastupitel a podnikatel také použil paralelu s procesem s političkou Miladou Horákovou, kterou komunisté v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu popravili. "Mně se zdá hrozné, že třicet let poctivě pracuju a pak mi někdo začne vyčítat, že jsem plnil svou povinnost," říká Bláha v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Říkáte doslova, že "jestliže tu chceme nové procesy jako s paní Horákovou a lidmi vyhazovanými z továren, tak dělejme, co děláme", mluvíte o honu na čarodějnice a o tom, že se chováme jako komunisté. Je to fér srovnání?

Jiří Bláha: Myslím, že ty věci jsou si hrozně podobné. Nejsem určitě žádným zastáncem komunistického režimu a toho, co se za něj dělo. Jen upozorňuji, že je hrozně nebezpečné říkat 30 let po revoluci, že Ondráček je symbol bývalé komunistické doby. Přesně tak o symbolech mluvili komunisti, pro které byla symbolem Milada Horáková, sedláci, podnikatelé… Symbol byl i Jan Hus. A od symbolu se dostaneme k pranýřování lidí za něco, co třeba neudělali.

Jak by podle vás mohlo dojít k tomu, o čem mluvíte, tedy "k novým procesům jako s paní Horákovou"?

Mohlo by dojít k hromadnému lidovému soudu. Jemu se to děje už přes dva měsíce, že ho lidé napadají a očerňují.

Nenapomohl tomu on tím, že se nijak nedistancoval od své minulosti? Může svobodně říct - nejsem hrdý na to, že jsem mlátil holky pendrekem.

Když se na něj budete dívat jako na občana, tak ano. Ale on se na sebe dívá jako na člověka bezvýhradně sloužícího státu, který plnil rozkazy - a teď mu to někdo vyčítá. Proč mu to nevyčítali těch třicet let a nechali ho postupovat?

Protože nebyl v tak politicky exponované funkci?

Kdo je Jiří Bláha?

Jiří Bláha (56 let) pochází z Liberce, vyučil se autoklempířem, poté se věnoval hudbě na profesionální úrovni. Po roce 1989 nastoupil jako brigádník do pekáren a po čase začal doma v paneláku péct kremrole. Později si s manželkou otevřel dílnu. Od roku 2002 je jednatelem a společníkem ve firmě Pekařství a cukrářství Jiří Bláha. V současné době ve své společnosti zaměstnává stovky lidí a má několik poboček. V roce 2010 se stal Bláha Živnostníkem roku. Do Poslanecké sněmovny se Bláha dostal ve volbách v roce 2017, kdy byl zvolen z pozice nestranického lídra hnutí ANO v Libereckém kraji. 

On v exponované funkci byl, dohlížel na řadu kauz. Lidé, kteří s ním přicházeli do styku, říkají, že je čestný, odborně velmi zdatný a spolehlivý. Co tady řešíme? To, že v roce 1989 dostal rozkaz, že musí rozehnat demonstraci. Takhle bychom ale mohli jít trestat policisty, kteří nedávno rozháněli účastníky koncertů. Můžeme chtít, aby řekl, jak se na to dívá jako občan. Ale průšvih je ten, že většina lidí, kteří se stali vojáky nebo policisty, je myšlenkově jinde. Pro ně je urážka, že je někdo kritizuje za splnění rozkazu, úkolu za naši vlast. Tak to mají nastavené a my normální lidé se těžko dostáváme do jejich hlav. On to cítí jako křivdu. Dokážu ale pochopit to rozhořčení druhé strany…

Druhá strana říká, že se příslušníkem Sboru národní bezpečnosti stal dobrovolně a že by zpětně mohl říct, že to nebylo v pořádku. Lidé mu vyčítají i ten dnešní postoj k zásahům.

Je hrozně těžké hodnotit dobu před třiceti lety. Necháváme se unášet k emocím, já chci poukázat, abychom to nedělali. Abychom hodnotili lidi podle toho, jací jsou dnes. Mně se zdá hrozné, že třicet let poctivě pracuju a pak mi někdo začne vyčítat, že jsem plnil svou povinnost.

Ta debata ale přece je kolem toho, co dělá dnes - tedy že nepřipouští pochybení. Přitom tehdejší policie byla represivní složka totalitního státu.

Ale ta složka, u níž byl, byla přijímač mladých kluků, kteří se učili. V rámci toho nasazování se používaly také milice, takto bychom mohli soudit i milicionáře, otce, dnes dědy, strýce, sousedy, donucené tou dobou, nahnané do těch demonstrací pod pohrůžkou strachu. Většina dnešních poslanců tu dobu žila jen povrchně. Já jsem v té době žil a měl štěstí, že jsem se nebál říkat, co se mi nelíbí, a že se mi za to nikdy nic nestalo.

Takové štěstí ale spousta lidí neměla. Jste z Liberce - tak třeba Pavel Wonka, týraný v roce 1987 v tamější minkovické věznici, který později na následky věznění zemřel.

Určitě. Nechci to bagatelizovat. Taková byla doba. O to víc musíme být ostražití v téhle době, aby se nedělo to, co v osmačtyřicátém a po něm.

Promiňte, ale to se přece neděje.

To se děje. Teďka…

7 830 let. To je souhrnná doba trestů, které dostali lidé v politických procesech s Miladou Horákovou a v přímo navazujících.

Jasně. Ale Ondráček s tím nemá nic společného.

To ne, ale říkal jste, že se teď děje to, co v osmačtyřicátém, tak já oponuji, že to tak není.

Víte, co se děje? Vy jste tu dobu nezažil…

Osmačtyřicátý jsme nezažili ani jeden z nás.

… teď se děje veřejný lynč. Když se podíváte na proces s Miladou Horákovou, tam z podniků přicházely hlasy lidí - odsuďte ji. Lidé to schvalovali. To byl také veřejný lynč.

Ty dopisy ale podnítil ústřední výbor KSČ, když 1. 6. 1950 rozeslal krajským výborům dálnopisem pokyn, aby zajistily opovržení lidu. Můžu vám to ocitovat: "Široce podchyťte ohlas procesu. Nechť promluví hlas lidového hněvu. Připravte závodní schůze a projevy, na nichž náš lid řekne, že zesílí bdělost, že zvýší své pracovní úsilí, že zbytky rozvratné reakce rozdrtíme. V usneseních nechť je žádáno spravedlivé a přísné potrestání rozvratných zločinců." Takhle to komunisté nařídili.

Mnoho lidí ale tehdy věřilo, že Horáková je vinna - díky sdělovacím prostředkům (tehdy zcela řízeným komunisty, pozn. red.). Dneska je to stejné. Házíme vinu na pana Ondráčka, že je špatný, že nemůže nic - ale on si za těch třicet let pochybení, pokud je přiznáme, odčinil.

Lidé přece neprotestují proti tomu, že byl zvolen poslancem. Ale proti tomu, že by člověk, který se účastnil těch zásahů, měl dohlížet na inspekci, která řeší přiměřenost zásahů policistů proti lidem.

A kdo jiný by to měl vyšetřovat než člověk, který…

Který mlátil demonstranty?

… který vyšetřoval různé kauzy, byl z nich třeba i odvolán. Kdo jiný než člověk, který policejní práci, i v polistopadové době, zná? To nemůže dělat učitel. Ve sněmovně tuto oblast zná pan Ondráček, o kterém je napříč stranami shoda, že je odborník, slušný člověk a je na něj spolehnutí.

Úplně napříč asi ne, když byl zvolen až po řadě pokusů, o dva hlasy a při velké neúčasti.

Jenže my odvoláváme Ondráčka, Okamuru, pak Babiše, neustále děláme nesmysly, místo abychom si sedli a řešili, co nás trápí. Předsedové ať se dohadují o vládě, my ostatní zatím můžeme řešit zdravotnictví, na něčem se shodneme, uděláme to. Silnice? Pojďme. Neshodneme se na EET? Tak to proberme v zákulisí a hlasujme, až se domluvíme. Prostě jít bod po bodu a něco dělat, místo řešení, co bylo v roce 1948. Za chvíli bychom mohli vyšetřovat, zda jsme v pubertě náhodou neosahávali spolužačky.

"Jako sexuální harašení"

Nezlobte se, ale to přece nejde srovnávat s činností pana Ondráčka u Pohotovostního pluku SNB.

Ale vždyť nedělal nic horšího, než když vy jste třeba sexuálně harašil.

Já jsem sexuálně neharašil.

Dobrá, omlouvám se. Ale i řada mých spolužáků, bráno dnešní optikou, harašila. Myslím, že to, co dělal pan Ondráček, není horší prohřešek. Jen dostal rozkaz, který šel splnit.

Ta analogie je přece taková, že kdyby - hypoteticky - ve sněmovně vznikla komise pro prošetřování sexuálního harašení, asi by ji těžko mohl vést člověk, který se chlubí osaháváním spolužaček.

Mluvil jsem s ním o tom třikrát, nemám ten pocit, že by se chlubil. Některé věci vznikají nevhodným vyjádřením pana Ondráčka, řada věcí přeformulováním jeho slov. Já ho nechci hájit, ani komunistický režim. Je mi jen smutno z toho, jak se k sobě chováme, jak k tomu rozdělování přispívají poslanci, média i obyčejní lidé. Místo toho, abychom si sedli a řekli, co nás trápí.

Když je někdo zvolen, nebudu mu nadávat

Třeba je v téhle zemi nemálo lidí, které trápí to, že komunisté získávají funkce jako pan Ondráček.

Oni ale byli demokraticky zvoleni. Když je někdo zvolen, budeme se přece demokraticky tolerovat. Nebudu mu nadávat do debilů, imbecilů, očerňovat jen proto, že s ním nesouhlasím. To není demokracie. Ale v poslanecké sněmovně je to normální záležitost. To, jak se k sobě lidé chovají, to mi vadí.

Nepatří to ale obecně ke schůzím zákonodárných sborů? Když se podíváte na britskou Dolní sněmovnu, ta má dlouhou demokratickou tradici, přesto se tam často velmi emotivně diskutuje.

Já budu emotivně diskutovat rád, jen součástí toho vystupování přece nemůžou být urážky, ponižování, zatracování. Sám jsem emotivní člověk, rád říkám věci na rovinu a často je nepojmenuju, jak bych chtěl, a pak mě to mrzí… Tu politickou kulturu chci zkusit změnit, pokusit se pomoci k narovnání podnikatelského prostředí, aby nebyli lidé zaměstnáváni načerno, dostávali správnou výplatu…

Jenže také používáte příměry jako "nechovejme se jako soudruzi v roce 1948", které působí minimálně na některé lidi nevhodně. Politické procesy tu přece nejsou.

A co je tento proces?

Pan Ondráček nestojí před žádným soudem.

Nestojí, ale my jsme ho soudili. A soudí ho lidi.

Vy jste o něm jen hlasovali, to není soud.

Ti lidé na něj neuvěřitelně plivali. Neslyšel jsem jediného jeho oponenta, který by řekl - ano, byl jste 30 let slušný a pracovitý, ale vyčítám vám tu službu u SNB. Místo toho říkají - ty jsi hajzl, mlátička, nemáš tu co dělat. To je veřejný soud, návod k tomu, jak mají lidé uvažovat.

Hrozí mu, že ho někdo napadne

Vy používáte slovo soud. Ale pro Miladu Horákovou soud znamenal to, že po něm v půl třetí ráno napsala poslední dopis a v půl šesté ji popravili. To panu Ondráčkovi nehrozí.

Ale hrozí mu, že ho třeba někdo napadne proto, že jsme rozpoutali tuto debatu. Nikdo o něm nepsal, proč se rozhodl jít ke sboru, jaké tehdy byly zákony a tak dále. Jen se zveřejnilo, že o něm říkají, že je mlátička.

To se o tom pluku kvůli zásahům proti lidem říkalo.

Mně je jedno, co se říkalo. Podle mě pan Ondráček není mlátička, je to normální občan, který byl ve výkonu funkce. To je, jako kdybyste říkal lidem, kteří chránili naše hranice a zastřelili někoho, že jsou to vrahové. Ti lidé by mohli být dnes souzeni, že sloužili režimu.

Někteří takto souzeni byli.

Kam se to ale dostáváme? To, co jste teď řekl, je úplně šílené. Budeme jednou soudit vojáky, kteří jezdí do Afghánistánu, za to, že tam někoho zastřelili?

Rozdíl je přece v tom, že máme demokraticky zvolený parlament, který je tam vyslal. Zatímco komunisté této zemi vládli díky tomu, že svobodné volby nepřipouštěli.

Jenže za třicet let to může být jinak a někdo může i o současném uspořádání říct, že ten režim byl špatný.

Když někdo o současné politické reprezentaci za třicet let řekne, že byla protiprávní a zavrženíhodná, bude to pro vás na stejné úrovni, jako když Československo po Listopadu přijalo zákon o protiprávnosti a zavrženíhodnosti komunistického režimu?

V tu chvíli ano, protože to bude souzení něčeho, co jsme nezažili. Když budete třicet let skvělý občan - poté, co jste udělal nějaký čin -, má právo vás někdo soudit za to, co jste před 30 lety udělal?

To je otázka právního systému. Některé činy jsou promlčitelné.

A má někdo právo vám to připomínat?

Vždycky. Zvláště, když se hodlám ucházet o veřejnou funkci.

Máte Listinu základních práv a svobod…

… kde je i svoboda projevu, mám proto právo připomínat komukoliv cokoliv.

Tam je i svoboda v tom smyslu, že ty věci jsou promlčené. A občan ve výsledku může být postižen za to, co dělal v době, kterou prožil. Dnes mnoho lidí hodnotí dobu, kterou neprožili.

Například historici.

Ano. Stále mladší historici, což je strašné. Hodnotíme dobu před deseti lety, před dvaceti, pamatujeme ji, pamatujeme, jak podnikatelé žili ve strachu, že po nich někdo bude chtít výpalné. Ale hrozně těžko se hodnotí doba, kterou si už nikdo nepamatuje.

Pamětníků komunistického režimu je pořád docela dost.

Osobně myslím, že pokud se nechceme chovat jako komunisté, neměli bychom pana Ondráčka hodnotit tak, jak se to děje dnes. Měli bychom zohledňovat, jak se chová nyní, jak se choval posledních deset dvacet let, co udělal pro stát. To je pro mě důležité, protože každý jsme ve své době pochybili. I já, určitě i vy.

Neuvažoval jste nad tím, že byste paralelu s Miladou Horákovou vzal zpět?

To není o přirovnání k Miladě Horákové, ale k tomu systému. Vy jste to nepochopil? Říkám, že dnes poukazujeme na Zdeňka Ondráčka jako symbol zla. Nepřirovnávám to v tom smyslu, že to je stejné zlo jako poprava Milady Horákové. Jen říkám, že je nebezpečné poukazovat na někoho jako na symbol zla. Tak to není, protože on je slušný člověk.

Vystoupení komunisty Ondráčka ve sněmovně

Proč poslanec Zdeněk Ondráček odstoupil z pozice předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS? Podívejte se na jeho projev. | Video: DVTV

autor: Jan Wirnitzer | 7. 3. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama