reklama
 
 

Odsouzený exposlanec na útěku: Jsem nevinný, pravda se ukáže

22. 6. 2015 5:30
Bývalý poslanec Petr Wolf byl odsouzen na šest let ve vězení. Svoji vinu odmítá, a proto utekl před nástupem trestu. Nyní Aktuálně.cz poskytl rozhovor.

Praha - Už rok a půl je na útěku před policií. Bývalý poslanec ČSSD Petr Wolf si má jít sednout na šest let do vězení kvůli jedenáctimilionovému dotačnímu podvodu. V kostce: peníze dostal v roce 2005 od ministerstva životního prostředí na projekt, který řešil využití starých pneumatik. Podle soudů ale stát oklamal, protože do žádosti o dotaci zalhal, že má nasmlouvané odborníky, kteří s ním budou problém řešit.

Wolf, po kterém zatím neúspěšně pátrá policie, teď poskytl serveru Aktuálně.cz rozhovor. Přes e-mail ho zprostředkovala exposlancova rodina. Wolf v něm napadá práci soudů: jména expertů prý podle dotačních pravidel nebyla závazná. Proto je podle Wolfa skandální, že na tom policisté a státní zástupci jeho kauzu vystavěli.

Zároveň se ale Wolf vyhnul otázkám, které vyvstávají po podrobném prostudování rozsudků. Například proč poslal část dotačních peněz neexistující firmě do Ruska. Nebo proč oponentský posudek na Wolfův výzkum stvrdil člověk, jenž na to neměl vzdělání a navíc u soudu řekl, že vůbec netušil, co podepisuje. A nechce mluvit ani o vyúčtování nákladů na cestování, taktéž proplacených z dotace. Podle soudu přitom šlo o "nejzřetelnější a nejmarkantnější machinace" z celého případu.

Wolf také říká, že jeho kauzu vyvolali politici z ČSSD: to proto, že se jako opoziční poslanec od roku 2007 postupně přikláněl k Topolánkově vládě a hlasoval s ní.

Aktuálně.cz: Kde jste? Ano, ukrýváte se, ale můžete alespoň trochu popsat to místo? V Česku, nebo v zahraničí? A co tam děláte? Čím se živíte?

Petr Wolf: Žiju si dle možností. Lidé mne mají rádi a toho si velmi vážím. Samozřejmě pracuji - jak duševně, tak fyzicky. Díky této práci mám pokryté své životní a ostatní náklady. Mám čas i na své koníčky, které jsem dříve kvůli práci trochu zanedbával. Dnes jsou pro mě lék a stimulant. A dodnes nechápu, proč mezinárodní zatykač.

Proč jste vlastně utekl? Nebylo lepší si ty roky odsedět? Jak složité bylo rozhodování dát se na útěk?

Jsem toho názoru, že člověk, který je bytostně přesvědčen o své nevině, se má bránit až do konce. A to i za cenu, že nerespektuje rozhodnutí soudce. Věřte, že pokud vás zavřou, pak nejste zajímavý už ani pro vaše případné obhájce. Jak jsem si ověřil, vznikne názor, že hra je u konce. Nastane přesně ta situace, kdy si advokáti většinou vůbec neuvědomují, že ztrácíte kus života. Prostě – nevyšlo to. Tak o co jde? Když jste ve vězení, pak šance na zvrácení rozsudku je daleko menší. Uvědomuji si, že existuje velká pravděpodobnost, že mě chytí, a to například i v době, kdy bych mohl mít už trest odsezený. Jistě nepěkná situace v mém neúprosně se krátícím životě. Ale i tato varianta je pro mne přijatelnější než odpykávat si trest za něco, co jsem neudělal. Na tom trvám.

Jeden z argumentů obžaloby je, že jste vylákal dotaci pod falešným slibem, že se na výzkumu budou podílet konkrétní experti. Kteří ovšem - podle soudu - většinou nikdy souhlas nedali. Proč jste neměl pevně stanovený tým odborníků? Proč jste změny v jeho složení nehlásil ministerstvu, jak vám vyčítá soud?

Postupoval jsem podle pravidel ministerstva životního prostředí. A jak soudu pregnantně vysvětlila náměstkyně ministerstva Rút Bízková, šlo o kolonku, kterou jsem vyplňovat nemusel. Takže pevně stanovený tým nebyl třeba, vše bylo v pořádku. Při soudním přelíčení došlo dokonce k tvrzení proti tvrzení (z očí do očí), kdy svědkyně Drastíková lhala. Soud neprokázal, že tvrzení této svědkyně je pravdivé, pouze nám toto přičetl k tíži (Jana Drastíková měla být jedním z expertů ve Wolfově týmu, u soudu vypověděla, že spolupráci odmítla, protože není expertkou na životní prostředí. Wolf tvrdil, že mu naopak na nabídku jednoznačně kývla - pozn. redakce).

Rozhodující je, zda já jako řešitel ten projekt dotáhnu do konce a budu mít výsledky. A to se stalo, projekt byl realizován a měl mimořádné výsledky. Vždyť to byste mohl ad absurdum soudit někoho, komu třeba umřel člen projektového týmu. A další důležité okolnosti projektu a celé té nesmyslnosti soudního procesu jsou, že NKÚ šetřil a nedostatky neshledal, finanční úřad nám po dvouleté hloubkové kontrole doměřil 144 tisíc neoprávněně účtovaných. Což je zhruba jedno a půl procenta z celého projektu a tuto částku jsme navíc uhradili. Ministerstvo životního prostředí také nemělo výhrad a deklarovalo, že vůči nám nemá žádných pohledávek a nároků. V hodnocení projektu na webu MŽP najdete: Cíle a věcná náplň projektu byly splněny ve stanoveném rozsahu a termínech. Řešení umožňuje využití pryžové drtě z drásání pneumatik v rámci navržené směsi v aplikacích vyžadujících tlumící a antivibrační účinky. Počet příjemců: 1, počet spolupříjemců 0, řešitel: Doc. Petr Wolf. Tolik z MŽP. Všechny tyto důkazy v můj prospěch soudce Mucha nebral vůbec v potaz. A nesmyslně stanovil škodu ve výši celého projektu, tedy jedenáct milionů korun. Kolonka v projektovém týmu prostě byla jen mimořádně hloupá záminka k politické pomstě, kdy několika vrcholovým politikům v téhle hloupé pomstě zdatně sekundovala soudní mašinérie v čele se soudcem Muchou (z Krajského soudu v Ostravě) a státním zástupcem Táborským (z Krajského státního zastupitelství v Ostravě) a v médiích to byl zejména redaktor Bártek z České televize (natočil v roce 2009 o Wolfově kauze reportáž. Marek Dalík, spolupracovník premiéra Mirka Topolánka, pak na novináře naléhal, ať reportáž stáhne z vysílání).

I před soudem jste naznačoval, že má politické pozadí. Můžete prosím teď, kdy jste stejně "zmizelý", říct, kdo tu věc na vás tedy uchystal a proč? Se jmény a konkrétní motivací jednotlivých lidí?

Připraví se kauza za spolupráce s vybranou mediální agenturou, tedy scénář. Pak následují příslušní policisté, vyšetřovatel, žalobce a soudce. Následně se spustí mediální štvanice, která je stále přikrmována. No, a v plánovaný příhodný okamžik se vše spustí – trestní oznámení ze dne 30. 6. 2008 zaslané faxem na Státní zastupitelství v Ostravě. Tedy, osm dní po mém vystoupení z ČSSD. Iniciace kauzy se odehrála v době, kdy jsem byl členem Parlamentu ČR a jedním z iniciátorů změn v tehdejší vysoké politice. Je logickým vyústěním, že proces byl pomstou jistých vysoce postavených politiků, jak jsem byl informován, napojených na policii a některé lidi z justice. Toto není pouze můj názor, ale i názor řady renomovaných právníků, policejních důstojníků a vrcholných politiků.

Žiji dlouhodobě ve stresu, což způsobilo, že jsem jejich jména zapomněl. Ale třeba se mi časem paměť vrátí. Ale z faktických a časových sousledností si lze poměrně plastický obrázek o řízeném komplotu udělat. Tedy: Vysoutěžením, řešením a výsledky projektu jsem nikomu nezpůsobil žádnou škodu, ale právě naopak - projekty byly přínosem. Svým rozhodnutím vystoupit z poslaneckého klubu a následně z ČSSD a následnými kroky v Poslanecké sněmovně, jako byla například podpora návrhu státního rozpočtu, jsem zhatil kariérní a jiné, troufám si říci nekalé plány některým politikům. K tomu, události, které se děly kolem mne a mé rodiny, a to jak v době, když jsem byl poslancem, tak v čase poté. Pokud si dobře pamatuji, pánové Paroubek a Zaorálek v médiích dávno před rozsudkem tvrdili, že jsem vinen.

Pan Paroubek mě snad v každém televizním vystoupení označoval za usvědčeného defraudanta, a to nebylo ještě ukončeno ani policejní vyšetřování, natož zahájen soud. Pro politika a člověka v tomto státě neexistuje presumpce neviny? Zřejmě v té době už bylo vše jasné a soud byl pouhou formalitou. Což se nakonec skutečně potvrdilo, průběh vyšetřování, samotný soudní proces, rozsudek a především jeho zdůvodnění. Pak je nabíledni jasné, kdo měl motiv se mi pomstít, a nejen to. Kdo měl zájem mě zastavit, nebo chcete-li eliminovat nejen z politického dění v naší zemi, ale i ze společenského života úplně. Ze všech těchto událostí se to dá pochopit. Avšak to, že tento revanš aplikovali i na mou ženu, a snaha vztáhnout to i na mého syna, to považuji za velmi ubohé a především zbabělé od organizátorů celé této kauzy. Ale věřím tomu, že už je celá řada všech těch slušných policistů, advokátů i soudců na mé straně, že pravda se nakonec projeví. A myslím, že by bylo dobré vyprat prádlo doma a netahat tuto kauzu k mezinárodním soudům a dělat Česku zbytečně ostudu.

Jaký přínos mělo vlastně zkoumání provedené za dotační peníze? Můžete ho prosím popsat?

Naše rodinná firma se tehdy zabývala protektorováním pneumatik. Ty jsme úspěšně prodávali nejen v Česku, ale exportovali jsme i na Slovensko, do Polska, Německa nebo do Pobaltí. Tyhle naše recyklované pneumatiky byly dokonce první, které úspěšně překonaly Saharu v rámci jedné rallye. O tomhle úspěchu se psalo i v zahraničním tisku. Postupem času jsme začali přemýšlet, jak ještě víc využít recyklační know-how k výrobě dalších výrobků, a snížit tak při výrobě jejich ekologickou náročnost. Ministerstvo životního prostředí tenkrát vypsalo soutěž, která se týkala právě výzkumu a vývoje v oblasti recyklace pryžového odpadu. Přihlásili jsme se, získali dotaci a projekt vyřešili. Takže v našem případě nešlo o dotaci nebo grant na nějaký ten nesmyslný golf resort pro nějakého politika, ale náš aplikovaný výzkum měl svoje výsledky, a v rámci tohoto výzkumu nám byl dokonce uznán užitný vzor na gumovou směs. Zjednodušeně řečeno, starou pneumatiku rozemeleme a smícháme s dalšími směsmi a vznikne pryž, z níž se dají vyrábět různé komponenty podvozku auta. Tyto komponenty se běžně vyráběly a ještě vyrábějí z kaučukovníku. Tedy, i díky tomuto našemu patentu se šetří životní prostředí, mizí skládky vyhozených pneumatik. Což je obecně u výzkumu poměrně významný úspěch.

autor: Vojtěch Blažek | 22. 6. 2015 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama