Odhalit Kováře žádalo od studentů odvahu, ale metály rozdávat nebudu, říká děkan

Adéla Skoupá Adéla Skoupá
14. 2. 2019 15:00
Když se podobné případy nenechají vyhnít, mohou nakonec vést i k určité katarzi, říká děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann v rozhovoru pro Aktuálně.cz o kauze plagiátorství historika Martina Kováře, bývalého prorektora univerzity. Připomněl, že je povinností každého člena akademické obce, aby na možné plagiátorství poukázal. Uvědomuje si však, že si to v případě profesora Kováře žádalo od studentů odvahu. "Byl zdatný manažer a oblíbený pedagog, ale udělal velkou chybu," říká o Kovářovi děkan Pullmann.
Děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann.
Děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann. | Foto: Jakub Plíhal

Co říkáte na čtvrteční rozhodnutí etické komise, že se profesor Kovář dopustil plagiátorství?

Nepřekvapilo mě. Je v souladu s tím, jak jsem si podnět doktorandů vyhodnotil. Jsem etické komisi vděčný, že celou věc kompetentně vyšetřila - ačkoliv se po odchodu profesora Kováře z fakulty už podnětem ani nemusela zabývat. 

Které hodnotitele si etická komise vybrala?

Komise si vybrala čtyři významné zahraniční odborníky: historičku Martinu Winkler, lingvistu Davida Danahera, překladatele Seana A. Millera a historika Hugha L. Agnewa. Všichni čtyři zpracovali odborné posudky, které jsou - spolu se závěrečnou zprávou komise a dalšími materiály - k dispozici.

Co podle vás prokázání plagiátorství pro fakultu nyní znamená?

Takovéto případy jsou samozřejmě nepříjemné, ale když se nenechají vyhnít nebo vyznít do ztracena, tak snad mohou nakonec vést i k určité katarzi.

Jak konkrétně se podle toho nyní na fakultě zařídíte? Jaké vyvodíte důsledky?

Zpráva etické komise i s přílohami je velmi obsáhlá a obdržel jsem ji až dnes. Musíme si ji tedy důkladně prostudovat a prodebatovat ve vedení fakulty. Nicméně nejpodstatnější je v těchto případech důvěra, že vedení vezme podnět vážně. Svým postupem jsme, doufám, dali najevo, že nám akademická obec i veřejnost důvěřovat mohou.

Začnete se nyní více zabývat prací svých kolegů? Co když je takových případů více?
Já jsem tuto věc otevřel jak na akademickém senátu, tak na vědecké radě. Otevírá se před námi několik postupů. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o takto citlivou věc, je třeba každý podnět posuzovat individuálně. Žádné hony na čarodějnice nepřipravuji.

Kvůli plagiátorství se kontrolují práce studentů pomocí počítačových programů. Nevyužijete je i pro práce, které publikují vaši kolegové?
Tuto otázku jsem položil na vědecké radě a zatím jsme nedospěli ke konsensu. Otevřu to opět na dalším zasedání vědecké rady. Většina se kloní k tomu, aby se to takto plošně nezavádělo. Převažuje stanovisko, že je vždy odpovědností dané habilitační komise nebo komise vedoucí k profesorskému řízení, aby toto posoudila individuálně. Nicméně je to otázka konsensu pomazaných hlav, tedy těch, kteří garantují profesní úroveň oboru. Což jsou členové vědecké rady.

V debatě o plagiátorství profesora Kováře rezonuje, že má velkou zásluhu na popularizaci historických témat. Jakou roli by to podle vás mělo hrát v hodnocení jeho případu?
Klíčové je, že jde o plagiát. Jinak zmínil bych nejen popularizaci historických témat, ale také to, že byl pan profesor Kovář velmi zdatný manažer a oblíbený pedagog. Má své kvality, ale tady zkrátka šlo o otázku plagiátorství. Vzhledem k tomu, že udělal velkou chybu, měl by z tohoto vyvodit odpovědnost. A tam to, že je dobrý manažer a pedagog, jde stranou.

Co jste si pomyslel, když jste se v prosinci o Kovářově plagiátorství poprvé dozvěděl?

Že je to velmi závažná věc, protože profesor Kovář byl v té době velmi významný zaměstnanec naší fakulty a také člen vedení univerzity. A jelikož je plagiátorství velký problém u kohokoliv, jak u studentů, tak u zaměstnanců, věděl jsem, že to budeme muset neprodleně řešit.

Znamená to, že jste k tomu už od začátku přistupoval tak, že jde o důvodné podezření? Později se přece objevily pochybnosti. A také posudky, které řekly, že důkazy o plagiátorství nejsou pádné a že je profesor Kovář nevinný.

Když jsem se o podezření z plagiátorství dozvěděl, neměl jsem ještě před očima podnět, který zpracovali studenti a z nějž celá kauza vychází. Jakmile jsem si ho důkladně přečetl, bylo mi jasné, že většina bodů z podnětu souhlasí. Že si to myslím, jsem také hned sdělil panu rektorovi.

Když jste si důkazy nastudoval, byl jste překvapený?

Byl jsem překvapen rozsahem shodných částí a tím, jak je text profesora Kováře závislý na předlohách, z nichž vycházel.

Jak jste ke studentům přistoupil, když se svým podnětem přišli?

Sešel jsem se s nimi, stejně jako s panem profesorem Kovářem. První moje otázka byla, zda cítí jakékoliv tlaky. A pokud ano, udělám vše pro to, aby nebyly. Nesmí se jim zkřivit vlásek, je potřeba je ochránit. Oceňuji jejich aktivitu, ale metály za to rozdávat nebudu. Stejně jako neodměňuji profesora, který odhalí plagiát u studentů. Je pravda, že od studentů si to žádalo velkou odvahu. Poukázali na to, i když vůbec nemuseli. A mimochodem si jich velmi vážím i intelektuálně.

Jak jste jednali s panem profesorem Kovářem?

Etická komise jej oslovila, vyžádala si jeho stanovisko do 3. ledna a on jej zaslal. Přenechal jsem to etické komisi, jíž plně důvěřuji, je to poradní orgán fakulty. Já jsem profesora Kováře o žádné stanovisko k obsahu podnětu nežádal. Ani mi žádné nezaslal. Jednal jsem s ním o tom, jaký bude další postup, ale vyhýbal jsem se vyjadřování k samotnému podnětu.

V jakém duchu se neslo jednání? Co jste panu Kováři sdělil?

Že by bylo lepší, kdyby své působení na fakultě a na univerzitě ukončil. Následně jsme se domluvili na ukončení jeho pracovního poměru. Zároveň je mi jasné, že to mělo nepříjemné osobní dopady na jeho rodinný život, což je mi lidsky velmi líto. Ale vylučuji, že by byl pan profesor Kovář obětí nějaké dlouhodobě šikany. Já jsem se k němu vždy snažil chovat vstřícně a uctivě.

Takže nebyly tady nějaké důvody zbavit se pana profesora Kováře, jak se může z posudků zdát?

Na straně vedení fakulty určitě nikoliv.

A na straně někoho jiného?

Těžko posuzovat. Že jsou v akademické obci nějaké tenze a lidé se různě uznávají a neuznávají, patří k akademickému životu. Každý profesor má své nepřátele. Kdybych vytvářel ideální obraz úplného uznání všech, nikdo by mi to nevěřil. Že tady určitá napětí byla, je jasné, netýkalo se to jen pana profesora Kováře. Ale snažíme se tyto tenze řešit kultivovaným způsobem a férově.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima pak přišel s posudky historiků - profesorů Kvačka a Pánka, kteří jsou bezpochyby váženými odborníky, ale zároveň bývalými kolegy pana profesora Kováře. Oba říkají, že je nevinný. Co na tyto posudky říkáte?

Pan rektor má plné právo oslovit, koho on chce. Nebylo mi komfortní, když se začaly ozývat hlasy, které se podivovaly nad tím, co si to pan rektor dovoluje. Kdokoliv v akademické obci, ať je to rektor, děkan jakékoliv fakulty nebo kterákoliv etická komise, a podle mě i každý člen akademické obce, může požádat o stanovisko kohokoliv, koho uzná za vhodné. Proto jsem také na požádání pana rektora zprostředkoval kontakt mezi ním a oběma autory posudků, jelikož se s nimi jako historik znám. Nicméně už jsem se v těchto dvou posudcích nijak dál neangažoval.

Jak hodnotíte výběr pánů profesorů?

To je také právo pana rektora. Stejně jako si etická komise vybírala své autory posudků. Mají plnou autonomii rozhodovat se podle svého vědomí a svědomí.

Jde mi o to, zda jsou posudky relevantní v případě, kdy jsou oba posuzovatelé bývalí kolegové pana profesora Kováře a zjevně jsou s ním i v přátelském vztahu…

Je otázka, komu pan rektor důvěřuje. Stejně by se dalo argumentovat, když se etická komise filozofické fakulty obrátila na jiné odborníky, jestli nemají nějaký vztah - zda se nesetkali na konferenci, když psali do stejného sborníku. To je odpovědností grémia.

Takže vám pan rektor vysvětlil, proč si vybral tyto profesory?

Neskládal mi účty, a kdybych si já vybíral někoho, taky bych neskládal nikomu účty. Prostě bych oslovil někoho, komu sám důvěřuji.

Posudky pánů profesorů Kvačka a Pánka se zastaly profesora Kováře jakožto odborníka, který se bezesporu inspiroval britským historikem, ale svou interpretací dal dílu přidanou hodnotu. Co vy říkáte na to, co posudky samy o sobě sdělují?

Moje jednoznačné stanovisko je, že příliš rozostřují hranici mezi tím, co je a co není plagiát.

A kde je ta hranice?

Hranice je dána mírou, do jaké spolu texty souvisí. Pokud se ukáže, že se texty kopírují, tak je to plagiát. A toto pánové profesoři zpochybnili a podle mého osobního názoru relativizovali věc, která má velkou závažnost. Protože co je plagiát, nepatří do akademické obce.

Takže podle vás studenti, kteří vypracovali podklady poukazující na možné plagiátorství, odvedli kvalitní práci?

Určitě ano. Když jsem jejich důkazy viděl, hned mi bylo jasné, že podklad je nejen důvodný, ale že je velmi důkladně zpracovaný a že podněty, které přináší, musí vést k dalším krokům.

Co říkáte na tvrzení z posudků profesorů Kvačka a Pánka, že důkazy, které vypracovali studenti, jsou účelové? Že je to cílená snaha poškodit profesora Kováře?

Já se dívám na fakta. Motivace jsou různé, já se dívám na to, co je obsahem, nikoliv na konkrétní motivace. Proto bych chtěl předkladatelům za podnět poděkovat.

Vybízíte tím studenty, aby se více zajímali o práce svých profesorů a hlídali, zda nejde o plagiáty?

Netřeba vybízet. Jsme jedna akademická obec, platí pro nás stejná pravidla. A stejně, jako je úkolem pedagoga, aby odhalil případný plagiát u studentů, tak je nejen možností, ale dokonce povinností každého člena akademické obce na možné plagiátorství poukázat.

 

Právě se děje

Další zprávy